Gina´s Tidbits

Alternativní léčba

  "Gino? Gino!" ozvalo se z obýváku.

  "V ložnici," zachraplala dotazovaná.

  Loki stanul ve dveřích a zarazil se.
  Gina seděla v pololeže v posteli, kolem krku uvázaný pestrobarevný šátek. Vypadala hrozně.

  "Copak se stalo mé paní?" zeptal se s pobaveným úsměvem Loki.

  "Tvoji paní bacil bacil," odpověděla Gina. Kýchla. Natáhla se pro kapesník z papírové krabice na nočním stolku a hlučně se vysmrkala.
  Loki to nevydržel a rozesmál se, Gina po něm vrhla vražedný pohled.

  "Nechoď ke mě, nebo to ještě chytneš," řekla ochraptěle, ale Loki její varování ignoroval a posadil se k ní na postel.

  "Mám dobrou imunitu," namítl princ.
  Gina se uvelebila na polštáři.

  "Měl by ses vrátit domů, nebudu teď dobrou společnicí," řekla.

  "Ne," odvětil pevně.
  Gina si povzdechla.

  "Tak mi aspoň můžeš uvařit čaj," řekla odevzdaně.

  I přes její četné prostesty se Loki rozhodl, že zůstane i přes noc.

  Po celém dni, kdy se o ni staral, už ho pomalu přemáhala únava. Uvelebil se vedle ní pod jednu pokrývku a sevřel ji v náruči, vděčně se mu opřela o hrudník.

  Nečekala je ale klidná noc.

  Cítil, jak Ginino tělo hoří horečkou, přitom se třásla zimnicí. Na čele se jí leskly kapky potu, sem tam bezmocně zasténala. Nemohla usnout. Trápila se a Lokimu jí bylo líto.
  Víc jí přitiskl k sobě, doufajíc, že jeho studená kůže aspoň trochu pomůže srazit její horečku.

  "Kéž bych ti mohl pomoci víc," zašeptal.

  "Stačí, že tu jsi," zachraplala Gina ztěžka.
  Loki se usmál a pohladil ji po zpocené tváři.

  Hlavou mu proběhla šílená myšlenka

  "Chci něco zkusit. Ale musíš mi slíbit, že se nebudeš bát." V jeho hlase zněl podtón zoufalosti, jakoby se neskutečně styděl za to, co hodlá udělat.

  "Čeho bych se měla bát?" zeptala se Gina.

  "Prosím, slib mi to," řekl naléhavě.

  "Slibuju," špitla. V tuhle chvíli byla ochotna zkusit cokoli, co jí pomůže.

  "Lehni si na záda a uvolni se," poručil jí, Gina udělala, jak přikázal.

  Položil jí jednu ruku na čelo, druhou na hrudník.

  Chvíli se nic nedělo.
  Pak jeho kůže začala modrat, barva se postupně rozlévala po jeho těle, jako když látka nasakuje vodu z rozlité skleničky.
  Gina si prvně pomyslela, že halucinuje z horečky, pak jí ale došlo, že se Loki přeměňuje do své jotunské formy.

  Tak proto po mě chtěl, abych mu slíbila, že se nebudu bát.

  Zadívala se mu do tváře. Jeho teď už červené oči byly upřeny na vlastní ruce, obličej zkřivený soustředěním.

  Gina polkla. Vypadal strašidelně.

  Slíbila jsem, že se nebudu bát, napomenula se v duchu.

  Ginu něco zastudilo na hrudníku. Zvedla hlavu a zjistila, že její tělo pokrývá jemňoulinká jinovatka.

  "Lež klidně, Gino," napomenul ji Loki. Musel se neskutečně soustředit, aby jeho kouzlo nepřekročilo tu hranici, kdy už by pro ni bylo nebezpečné a mohlo by jí ublížit.

  Vyčerpaně vydechl a sundal ruce z jejího těla.

  "Mělo by to na pár hodin snížit horečku," řekl tiše, "aspoň se budeš moci v klidu vyspat."

  "Děkuju," zašeptala Gina vděčně.

  Loki se usmál a konečně našel odvahu podívat se své milence do tváře.
  Gině pořád připadal strašidelný, ale jeho úsměv ten dojem aspoň trochu rozmělnil.
  Sledovala, jak se mění zpět do své normální podoby. Stulila se mu do náruče, když si k ní lehl a během několika minut usnula.

  Loki ji držel v objetí a přemýšlel. Právě použil svou jotunskou formu, aby pomohl a nikoli, aby ničil.


  "Ne. Já děkuji tobě, Gino," zašeptal ji do vlasů.


----------------------------------------------------------

PS: Kdo poznal Lokiho "No. Thank you." z konce Thor:TDW, má malé bezvýznamné plus :D

Gina´s Tidbits

Perlový náhrdelník

  Lapla ho za límec a odtáhla ho z chodby pryč.
  "Hej, co to děláš?" okřikl ji Loki.
  Sotva se teleportoval k ní domů, jak byli domluveni, aniž by ho pozdravila, udělala tohle. Lokiho zajímalo, co to do ní vjelo.

  Dotáhla ho až k sobě do ložnice a povalila ho na postel.

  "Už se mi po vás stýskalo, Vaše Výsosti," řekla svůdně, vyskočila na postel a sedla mu obkročmo na klín.
  Loki prudce vdechl. Čekal, že dojde k sexu, ale netušil, že Gina na to půjde takhle po hlavě, bez zábran.
  Nehodlal se ale bránit.
  Zavrtěla se mu na rozkroku, jeho tělo reagovalo ihned. Tep mu vyletěl, krev se mu nahrnula do slabin. Zajel ji rukou do vlasů, aby si přitáhnul její hlavu blíž ke své, a jejich rty splynuly ve vášnivém polibku.
  Tak krásně zasténala, když se od ní odlepil.
  Gina se vyprostila z trička a podprsenky, takže se Lokimu naskytl nádherný pohled na její tělo.

  Najednou seskočila.
  Loki jen stačil překvapeně zvednout hlavu, když mu šikovným pohybem stáhla kalhoty.

  Oh, ano. Asgarďané nenosí spodní prádlo, usmála se Gina pro sebe.

  Loki praštil hlavou do polštáře, když sevřela prsty kolem jeho chlouby. Čekal, že ho uspokojí rukou, proto ho zarazilo, když ucítil teplo a ... vlhko?
  Znovu zvedl hlavu a spatřil Ginu, jak se sklání nad jeho klínem a jemně jazykem laská rudou špičku jeho chlouby.
  Vrhla po něm vyzývavý pohled a zasunula si ji do úst.
  Loki zasténal.
  Byla něžná, ale důrazná zároveň. Užíval si jejích měkoučkých rtů a mrštného jazyka, i ruky, která pevně obepínala jeho přirození.

  "Sedni si na kraj postele," řekla najednou, "s takovou si za chvíli vyvrátím krk."
  Loki ji ihned poslechl.
  Posunul se na kraj lůžka, roztáhl nohy, Gina si mezi ně klekla a znovu zabořila obličej do jeho klína.

  Realita se pro něj rozpila do ztracena, jediné, na co se dokázal soustředit, byl vlastní klín a ústa jeho milenky.
  Cítil, že se pomalu, ale jistě blíží k vrcholu.

  Když byl na pokraji orgasmu, jemně, ale rázně ji od sebe odstrčil.
  Horké kapky mléčně bílé tekutiny ji dopadly na kůži a vytvořily na jejím krku a hrudníku ornament ne nepodobný perlovému náhrdelníku.

  Loki se snažil popadnout dech. Gina se opřela o jeho stehna, vítězoslavně se usmívala a její zelené oči zářily uspokojením.

  "Půjdu se opláchnout," řekla po chvíli.
  "To teda nejdeš," zašklebil se Loki.
  Vzal ji do náruče a tak, jak byla, ji hodil na postel.
  "Tvůj princ tě musí odměnit za takovou velkorysost," usmál se.

  Během chvilky byla nahá, s nohama doširoka rozevřenýma a Lokiho obličejem mezi stehny.
  Zasténala, když se dotkl jejího nejcitlivějšího místa jazykem.
  Vykřikla, když do ní vstoupil prsty.
  Zmítala se a zatínala dlaně do pokrývky, když se jeho prsty roztančily v jejích útrobách, zatímco ji uspokojoval ústy. Lokiho vzrušovalo vědomí, že má stále na hrudníku jeho sémě.

  Dostat ji na vrchol nebylo vůbec těžké. Její tělo se roztřáslo, se zatnutými svaly se prohnula jako luk a pak jako hadrová panenka zůstala ležet, když si užívala sladkého uvolnění.


  "Už vím, proč se ti říká Stříbrný jazyk," zachraplala, jak se snažila popadnout dech.
  Loki se jen pousmál.

---

  Pokojem se vinuly namodralé chomáčky kouře.
  Loki seděl na pohovce, před sebou sklenici rubínově rudého vína, Gina seděla naproti němu v křesle, na stole míchaný nápoj sestávající z havajského rumu a jablečné šťávy, v ruce cigaretu.
  Oba mlčeli.

  "Musím se ti s něčím svěřit," přerušil náhle ticho Loki.

  Gina povytáhla obočí.

  "Uvědomil jsem si, že mi na tobě záleží," řekl a sklopil oči, Gina naklonila hlavu na bok.

  "Snad to není vyznání lásky," uchechtla se, Loki zvedl hlavu.

  "Ne... já..." zakoktal se, pak si ale všiml, jak se Gina směje.

  "Dělám si srandu. Mám tě ráda, ale obávám se, že na víc než kamaráda s benefitama to stačit nebude."

  Loki se rozesmál.

  "Zbožňuji tu tvoji upřímnost, Gino."

  Gina mu odpověděla rozvernou poklonou.

  "Tak co máš na srdci?" nadhodila.

  "Mám rád tvou společnost, má malá midgarďanko. Troufnu si tvrdit, že bych tě mohl nazývat svým přítelem."

  "Jsem poctěna, že mě Jeho Výsost považuje za svého přítele," prohlásila teatrálně.

  Oba se rozesmáli.


  "Ještě víno?" zeptala se, Loki přikývl.

Gina´s Tidbits

Zimní válka

  Během léta a podzimu to bylo v pohodě.
  S prvními vločkami ale vyvstal problém.Gina sice měla obří postel, ale jen jednu pokrývku.
  A s tím, jak se Lokiho pobyty u ní doma prodlužovaly, stala se mezi milenci přikrývka jablkem sváru.

  Každý večer usínali jako dva zamilovaní puberťáci schouleni si navzájem v náručí, v průběhu noci se ale oba sobecky překulili do pozic, které jim na spaní vyhovovaly nejlépe. Asgardský princ se většinou rozvalil na záda, s jednou rukou za hlavou a s druhou na hrudi, zatímco jeho midgardská milenka zaujala polohu na boku, zády k němu.

  A zde byl kámen úrazu.

  Přikrývka nebyla na jejich noční gymnastiku dostatečně široká. A většinou to byla Gina, která skončila s odkrytýma nohama, zády nebo vším.


  Tohle byla jedna z těch nocí, které Gina nesnášela. Venku sněžilo, studený vítr svištěl za okny a ačkoli měla zatopeno, v jejím bytě nebyla teplota, kterou by zelenooká tanečnice považovala za vyhovující jejím potřebám.

  Její milenec si nestěžoval.

  Zatímco ona drkotala zuby a přemýšlela, do čeho ještě by se navlékla, on pokojně spal, uspokojený dobrým jídlem, které bylo na večeři, a kvalitním sexem, který následoval po ní.
  Něco zamumlal řečí Asgardu a překulil se na bok, zády k Gině. Ta na jeho záda vrhla nasupený pohled, protože tímhle pohybem z ní strhl i ten poslední cíp deky, který ji chránil před totálním umrznutím.

  A v tom ji to napadlo.

Ať si taky užije kosy, dáreček jeden.

  Strhla z něj přikrývku a přilepila mu studená chodila na záda.
  Místo křiku, který očekávala, se ozval Lokiho nezaujatý hlas:
  "Gino, jsem potomek mrazivých obrů. Tohle na mě nebude platit."

  Zarazila se. Pak si odfrkla a vztekle se obrátila na druhý bok.
  Během chvilky se ale roztřásla zimou.

  Lokimu jí najednou bylo líto. Přitiskl se k ní a opatrně ji zabalil až po krk do deky. Políbil jí do vlasů a lehl si zpátky na svou půlku postele.
  Gina se vděčně zachumlala do teploučké přikrývky.

  "Ale," namítla najednou, "pod čím budeš spát ty?"

  Loki se usmál.

  "Jsem potomek mrazivých obrů. Trocha zimy mi neublíží."

  Přitulil se k Gině a objal ji kolem pasu.


  "Hlavně když je má paní v teple."

Rozhodnutí

Povídka do literárního challenge Upsati se Ďáblu na stránce bronies.cz. Téma "1. Když hradba povolí
2. Ulička milenců" zadané Rwakkem.

Upozornění: [15+] kvůli vulgarismu a požívání tabákových výrobků!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

  Dveře výtahu se otevřely. S rukama za zády v nich stál Loki.

  Tony sebou cukl.

  "Uklidni se, Starku. Nepřišel jsem tě zabít," pronesl příkře asgardský bůh.

  "U tebe si člověk nemůže být nikdy jistý," poznamenal Tony sarkasticky.

  Loki vešel do místnosti. Se zaujatým výrazem se rozhlédl kolem, než upřel svou pozornost zpět na Starka. 

  "Jak se ti, do prdele, podařilo obejít bezpečnostní systém?" zeptal se Tony.

  Loki se usmál, proměnil se v Pepper Pottsovou a zase zpět do své podoby.

  "Aha," hlesl Tony.

  Loki se bez vyzvání rozvalil do nejbližšího křesla.

  "Nebudeme chodit kolem horké kaše, Starku," řekl, "potřebuji od tebe radu."

  Tonymu klesla čelist až na zem.

  "Ty? Radu ode mě? Ty sis něčeho šlehnul?" zeptal se udiveně. Loki nic neřekl, jen na něj vrhl nasupený pohled.

  "Radu ohledně čeho?" zeptal se Tony nedůvěřivě.

  "Ohledně Giny," odpověděl Loki.

  Tony se málem zakuckal.

  "Neříkej mi, že vy dva..." vyhrkl po chvíli. 

  "Koukám, že SHIELD má zastaralé informace," rýpl si princ, "spíme spolu už přes půl roku."

  Tony se zatvářil, jakoby ho někdo uhodil do obličeje. Nelíbil se mu způsob, jakým tenhle arogantní fracek větu pronesl.

  "Byl bych rád, kdybys o Regině takhle nemluvil," pravil Tony výhružně, Loki se jen ušklíbl.

  Chvíli bylo ticho, Tony se snažil uklidnit a vstřebat právě předestřenou informaci, zatímco Loki si přehodil nohu přes nohu a pohodlně se uvelebil, pozorujíc Starka.

  "Tak cos potřeboval?" přerušil mlčení netrpělivě Tony.

  "Ginny mi něco tají. Něco ze své minulosti," řekl Loki.

  Tony se pousmál té přezdívce. Pak si uvědomil, že ji vyslovil chlápek, co ve své touze po vládnutí a opanování málem srovnal se zemí půlku New Yorku, a úsměv mu zase z tváře zmizel.

  "Buď konkrétnější, Kamzíku," vyzval ho.

  Loki vypadal, že se mu do odpovědi moc nechce a že bojuje sám se sebou, zda to Starkovi říct.
Povzdechl si.

  "Mám ji rád," vypadlo z něho nakonec. 

  Tony nemohl uvěřit vlastním uším. 

  "Ale kdykoli jí naznačím, že bych náš vztah rád posunul dál," pokračoval Loki, "tak se začne cukat, je odtažitá nebo se to snaží zamluvit..."
  "Až na to, že po zbytek času se chová jak mladá dívka, která se poprvé zamilovala," dodal a lehce se pousmál.

  "Daniel..." odtušil Tony.
"Nedivím se, že ti o něm Gina neřekla. Sám jsem doufal, že tohle téma zůstane zapomenuto v historii," dodal.

  "Kdo je Daniel?" zeptal se Loki.

  "Ginin snoubenec," odpověděl Tony. 
"Bývalý," dodal, když viděl Lokiho výraz.

  "Ginny... byla zasnoubená?" hlesl.

  Tony se musel v duchu usmát. Asgardský princ tu teď zkroušeně seděl, veškerá arogance byla pryč. Vypadal politováníhodně.

  On tu holku má snad fakt rád, pomyslel si Tony.

  "Co se stalo?" zeptal se princ.

  "Klasika," začal Tony," seznámili se v Ginině první práci, začali randit, nějakou chvilku spolu chodili, sestěhovali se k sobě, on ji požádal o ruku. Ideální pár. Těsně před svatbou jí ale zahnul s jednou její kamarádkou. Nakonec vyšlo najevo, že to za jejími zády táhnul několik měsíců s kolegyní z jeho práce. Ginu to samozřejmě zničilo. Už je to tři roky, ale Gina od té doby neměla vážný vztah, vždy jen jednorázovky. Kdykoli to s někým začalo vypadat vážněji, odmítla ho. Jakoby si kolem srdce postavila vysokou hradbu, kterou nikdo nepřekoná."

  Loki mlčel. Teď už mu bylo jasné, proč se Gina chová tak, jak se chová.

  "Myslím, že je na čase tu hradbu dobýt," řekl po chvíli. 

"Nejsem si jistý, jestli se ti to povede," namítl Tony.

  "Ale pokusit se můžu," ušklíbl se Loki a mrkl na Tonyho.

  Zvedl se z křesla.

  "Jsem ti zavázán za tvé informace, Starku," teatrálně se mu poklonil.

  "Jednu připomínku, Kamzíku," zarazil ho Tony, "jestli jí jakkoli ublížíš, postarám se o to, aby ti šli po krku všichni Avengeři i s celým SHIELDem. Ber to jako přátelské varování."

  Loki se na něho zakřenil.

  "Chci jen, aby byla šťastná," dodal Tony tiše.

  "To chceme oba," mrkl na něho princ.

  Už byl na odchodu, když se ještě od dveří výtahu otočil.

  "Díky... Tony."

---

  Seděla u otevřeného okna a kouřila, když pokoj osvětlil zelený záblesk.

  "Loki? Co tu děláš?" vyhrkla překvapeně.

  "Potřebuji si s tebou promluvit," odpověděl. Ginu zarazilo, jak vážně se tváří.

  "Byl jsem u Starka," pokračoval, "a ten mi řekl o Danielovi."

  Gina měla pocit, jakoby jí někdo praštil do břicha. Vyzvala Lokiho, aby si sedl, sama se posadila do křesla naproti němu. Roztřesenýma rukama vytáhla z krabičky cigaretu a zapálila si.

  "Nechci mluvit o něm, chci mluvit o nás," řekl Loki, Gina zvedla hlavu a zadívala se mu do tváře.

  "Už mě nebaví být jenom tvým milencem. Chci víc," řekl jemně, Gina uhnula pohledem.

  Típla cigaretu, zvedla se a zády k němu se postavila k oknu.
  Po tvářích ji začaly stékat slzy.

  "Bojím se..." špitla.

  Cítila, jak si stoupl přímo za ní. Objall ji kolem pasu a zabořil jí obličej do vlasů.

  "Nemusíš se ničeho bát, má paní," snažil se jí uklidnit.

  "Já... já... mám tě ráda... moc," zavzlykala, "ale bojím se, že se znovu stane to, co předtím."

  Donutil ji, aby se otočila a podívala se mu do očí.

  "Miluji tě, Gino," řekl, "a vím, že ty miluješ mě."

  Gina se nadechla, že něco namítne, ale Loki ji zarazil.

  "Přestaň s tím bojovat, protože to děláš jenom horší. Pro nás oba."

  Hleděla vyděšeně do jeho zelených očí a ani se nehnula.

  Loki už to nemohl vydržet. Rozhodl se pro útok.

  Sevřel ji pevně v náručí a hluboce a dlouze ji políbil. Gina se prvně lekla, ale pak se mu poddala a ovinula mu ruce kolem krku.

  Má pravdu. Sama to dělám jenom horší, běželo jí hlavou.
A proč bych s tím měla vlastně bojovat? Miluju ho. On miluje mě.

  Opětovala jeho polibek.

  Hradba kolem jejího srdce povolila a pomalu se sunula kousek po kousku k zemi...

---

  Podala Tonymu pivo, sama se posadila naproti němu, otevřela si svoje pivo, přisunula si popelník blíž k sobě a zapálila si.

  Byl podvečer, na město za okny už padal soumrak a na obloze se objevovaly první hvězdy.

  Stark se rozvalil na gauči.

  "Tak na tebe a Kamzíka," zvedl plechovku piva k pomyslnému přípitku.

  Gina se na něho škaredě podívala. 

  "Kamzík? Opravdu?" zeptala se nevěřícně.

  "Ještě řekni, že se ti ta helma líbí," rýpl si Tony.

  "Ne, vypadá v ní jak idiot," přitakala Gina a hodila si nohu přes nohu.

  Oba se zasmáli.

  "Tak kdy mám čekat svatební oznámení?" zeptal se Tony vesele, Gina na něj vrhla pohled, jestli to myslí vážně.

  "Tony... chodíme spolu měsíc," poznamenala.

  "Ale víc jak půl roku spolu spíte. Jak mi neopomněl oznámit," ušklíbl se Tony.

  Gina protočila oči v sloup a potáhla z cigarety.

  "Ale no táák," prohlásil škádlivě Tony, "neříkej mi, že by sis nechtěla projít tou ultimátní uličkou milenců, jakou je cesta k oltáři."

  Gina na něj vrhla "ty-ses-snad-úplně-pomátl" pohled.

  Ale v hloubi duše si musela přiznat, že to není úplně špatná představa.

Atentát

Krátká povídka do literárního challenge Upsati se Ďáblu na stránkách bronies.cz. Uživatelka Aidrien Assagir mi zadala téma "atentát na Lokiho".



  Mladá ostřelovačka si zasunula pramínek vlasů za ucho.
  Čekala na tento moment měsíce, měsíce se připravovala a nemohla dopustit, aby ho cokoli zhatilo, obzvláště ne takový malý detail, jako uvolněný pramínek vlasů.

  Dnes mohla zničit nadvládu asgardského tyrana Lokiho.

  Navždy.

  Znovu se zadívala přes mířidlo.

  Skoro se cítila ponížena, když si uvědomila, jak lehký její úkol je.
  Sotva se octnul asgardský bůh na Zemi u té své pozemské děvky, naprosto zapomněl na jakoukoli osobní bezpečnost.
  Žádné stráže, žádná zbroj, dokonce ani žádná zbraň. Bezbranný jako malé dítě.
  Taková školácká chyba.

  Dívka se ušklíbla.

  Fascinovalo ji, jak si byl tak jistý sám sebou. Buď byl tak neotřesitelně přesvědčen o vlastní neporazitelnosti nebo byl tak neskutečně hloupý. Možná obojí dohromady.

  Lehce se pohnula, aby aspoň trochu uvolnila tuhnoucí záda.

  Náhle jí vyskočila hladina adrenalinu v krvi, když se její cíl objevil přímo v mířidlech její zbraně.
  Jako na stříbrném podnose.

  Usmála se.

  Zmáčkla spoušť.
  Trvalo jen několik vteřin, než náboj zasáhl svůj cíl.
  Neminul...

---

  Loki zaklel, když ho gumový projektil z nerfgunu trefil přímo do čela.

  "Jedna nula," zařvala Gina ze svého úkrytu a se smíchem se rozběhla do zahrady.
  Loki vyskočil z lehátka, popadl vodní pistoli, která ležela na zemi vedle něj a ihned se dal do pronásledování své milenky.

  "Teď pocítíš hněv Asgardu, ty malá drzá midgarďanko!" rozkřikl se, když míjel lehátka u bazénu, na kterých leželi Jane Fosterová a Thor.

  Stačilo jen pár chvil a Gina skončila zlitá vodou od hlavy až k patě.
  Loki se vítězoslavně rozesmál.

  "Ti dva se fakt hledali, až na sebe zbyli," poznamenala Jane směrem k Thorovi a posunula si sluneční brýle na nose výš.

  Thor zvedl hlavu a spatřil svého mladšího bratra zrovna ve chvíli, kdy povalil Ginu na trávu a začal jí líbat.

Princ a hvězda

4. kapitola

  Crimson se protáhla a odlepila tvář z otevřené knihy. Zase usnula při čtení.
  Zamžourala očima směrem k balkonu. Slunce svítilo a ozařovalo celou místnost.
  Vytřeštila oči, jak jí projela vlna naprosté hrůzy.

  Zaspala na snídani s princem!

  Rychle se upravila, vzala knihu a několik pergamenů a rozběhla se směrem k princovým komnatám.

  Zaklepala na dveře, počkala na odpověď a vstoupila.

  Loki seděl v křesle, napřímený jakoby spolkl pravítko a tvářil se přísně. Šel z něho strach.

  "Vaše Výsosti... já... já... moc se omlouvám," začala ze sebe chrlit Crimson, Loki ji mávnutím kopyta zadržel.

  "Určitě máš dobrý důvod, proč si se nedostavila včas, ale byl bych rád, kdyby se to příště neopakovalo."

  "Ano, Vaše Výsosti," sklopila hlavu Crimson.

  "A teď se posaď," řekl princ. Pořád vypadal přísně.
Crimson zaujala své místo u stolu, knihu a pergameny položila na zem. Bála se, co bude následovat.

  "Předpokládám, že si ještě nejedla," poznamenal Loki a přisunul před ní mísu se zbylými muffiny.
  Crimson se vrhla na dobrůtky, jen aby se nemusela dívat na prince. Styděla se, že udělala hned druhý den takovou botu.

  Loki pozoroval, jak se nimrá v jídle a snaží se vyhnout jeho pohledu. Byl na ni naštvaný a chtěl ji potrestat, ale když teď pozoroval, jak je malá ponička vyděšená, bylo mu jí tak nějak líto.

  "Tak copak tě zdrželo?" rýpl si do ní.
  Crimson zvedla hlavu a všimla si, že princ se usmívá.

  Trošku se uklidnila. Zvedla knihu ze země a odlevitovala ji na stůl před prince. Ten si přečetl titul a povytáhl obočí.

  "Dočetla jsem ji jen do třicáté třetí kapitoly," přiznala, "a pak jsem na ní usnula," dodala sklesle.

  Loki vytřeštil oči.

  "Chtěla jsem vám pomoct... Jenže v iluzionárních kouzlech se nevyznám, tak jsem si je chtěla prvně nastudovat..." vysvětlovala dál.

  Loki nevěděl, co říct. Tahle malá ponička se snažila přečíst tuhle obrovskou knihu, aby se dozvěděla něco o oboru, se kterým nemá nic společného a nakonec usnula bůhví kdy v noci, ani ne v posteli, ale přímo nad tou knihou.
  A to vše kvůli němu.
  Byl ohromen.

  "Chcete se podívat, na co jsem zatím přišla?" zeptala se Crimson, Loki přikývl.

  "Ehm..." zarazila se Crimson, Lokimu došlo, že by bylo lepší se přesunout na lenošku. Ihned se na ni uvelebil a zároveň vedle sebe nechal dost prostoru, aby se ponička mohla posadit vedle něj. Crimson odlevitovala bichli a pergameny a zaujala své místo. Ještě si přilevitovala pero z nedalekého stolku, aby měla čím psát.

  Zhluboka se nadechla. Loki si povšimnul, jak se jí zablesklo v očích.
  "Táákže..." spustila.

---

  Bylo to dlouhé, vyčerpávající a zabralo to několik hodin. Tentokrát i s obědem.

  Loki ležel rozvalený na zádech, žvýkal zbytek listu ledového salátu a pozoroval Crimson, která stále listovala knihou a pročítala různé části knihy. Obdivoval její energičnost a schopnost zapamatovat si tolik věcí.

  Najednou si na něco vzpomněl. Zvedl hlavu.

  "Co že to vlastně děláš, maličká?" zeptal se.

  Crimson se na něj nechápavě zadívala.

  "Princezna Celestie říkala něco o studiu, ty sama si mluvila o "svém oboru". Strávili jsme spolu dva dny a já o tobě vlastně pořádně nic nevím."

  "Ah, tohle," usmála se Crimson a konečně zaklapla knihu.

  "Studovala jsem na Akademii pro nadané jednorožce, loni jsem konečně složila závěrečné zkoušky."
  Napřímila se a v hlase ji zazněla pýcha.
  "Během posledního roku studia si mě vybral vedoucí mého oboru, profesor Silver Cloud, jako svého budoucího asistenta. Což v podstatě znamená, že se stanu jeho nástupcem na pozici profesora, až odejde na odpočinek."

  Zasnila se. Loki se musel usmát jejímu nadšení.

"Ale prvně musím složit postgraduální zkoušky, na které se tady připravuji," dodala.

"Ty nejsi odtud?" zeptal se Loki.

  "Ne, pocházím z Canterlotu. Otec s matkou tam vlastní obchod s knihami."

  "To vysvětluje tvoji obsesi knihami," poznamenal Loki, Crimson se zasmála.

  "Jo, knihy byly moje záliba už od hříběte. Sestra se potulovala venku, bavila se s přáteli a randila a já jsem trávila čas zahrabaná v knihách ve svém pokoji. Matka se mě chodila ptát, jestli vůbec žiju, protože jsem byla schopná nevyjít několik hodin ven."

  Loki si to představil a musel se uculit.

  Zarazil se.

  "Ty máš sestru?" zeptal se.

  "Jo," přisvědčila Crimson, "jmenuje se Violet Star. Je starší než já. Moc se nevídáme, protože bydlí v Manehattanu, ale vždycky si najde čas, aby nás navštívila, buď doma v Canterlotu nebo tady v Křišťálovém království. Přece jen už je vdaná a má dítě, malou Carmin. Takže jsem i tetička," ušklíbla se pyšně.

  "Taky mám sourozence, bratra..." poznamenal Loki.
  Ucítil na patře hořkost, když si vzpomněl na Thora. Když slyšel, jak pěkně mluví Crimson o své sestře, uvědomil si, jak se mu přes všechno špatné po nevlastním bratrovi vlastně stýská.

  Crimson zarazil ton, jakým to řekl, ale nechtěla vyzvídat.

  "No a tady v Křišťálovém království už budu skoro rok," snažila se zamluvit nastalé ticho.

  "Stále jsem se nedozvěděl, čím se tvá magie odlišuje od ostatních. Pochopil jsem, že jednorožci ovládají magii, ale každý jiným způsobem," nadhodil po chvíli.

  "To máte pravdu. Někteří ovládají jen jednoduchá kouzla, která jim usnadňují život a někteří... hmm, někteří jsou jako já," pokrčila rameny.
  "Mají talent na určitý druh magie. V mém případě jsou to přírodní živly."

  Pak mu popsala, jak zjistila, že má nadání na magii, jak přišla ke svému cutie marku a všechny ty zajímavé drobnosti ze svého života.
  Poté se jejich hovor stočil na poníky všeobecně, jejich rozdělení a vztahy.
  Crimson to uzavřela krátkou lekcí z dějin Equestrie.

  Venku už se smrákalo, když ji Loki nakonec propustil.

  "Zítra ráno, hvězdičko," mrkl na ni, když odcházela, znova cítila, jak se jí po tvářích rozbíhá ruměnec.

  Během přípravy večeře jí napadl geniální nápad, jak zpestřit zítřejší setkání s princem.
  Byl už sice večer, ona ale věděla, kam zaběhnout pro všechny věci, které bude potřebovat.

  Když je všechny měla shromážděné na stole ve své komnatě, rozhodla se, že je konečně nejvyšší čas jít spát.

  Přece nechce znova zaspat.

  Když usínala, nemohla se ubránit úsměvu.

  Doufala, že se její překvapení bude princi líbit.

Gina´s Tidbits

Začátek

  Vypadli z baru.
  Přitáhla ho k sobě a vrazila mu jazyk málem až do krku, netvářil se, že by mu to nějak zvlášť vadilo.
Nebyl to sice úplně její typ, ale přiměřená hladina alkoholu v krvi dokázala tento nedostatek odstranit.
Už ho chtěla odtáhnout k sobě domů, když zpozorovala na kraji svého periferního vidění postavu.
Otrhla se od týpka, se kterým se doteď vášnivě líbala.
  "Do prdele..." zaklela.
  "Co je?" houkl její společník a podíval se směrem, kterým hleděla ona.
  "Sorry, ale dneska to nevyjde," odstrčila muže a vydala se směrem k druhému muži.
  "Příště se prvně rozhodni, s kým si chceš vlastně vrznout," křikl za ní naštvaně ten první a zmizel zpátky v baru.

  "Co tady děláš?" zeptala se Gina, když stanula před vysokým mužem s černými vlasy na ramena, který byl oblečen v obleku s elegantní šálou.
  "Co to mělo znamenat?" vyštěkl Loki. Vypadal naštvaně a šel z něho strach.
  "Já se ptala první," odsekla Gina.
  "Chtěl jsem poctít mou paní svou přítomností. Ale nečekal jsem, že se tady zatím takhle kurví..."

  Gina vytřeštila oči.
  "Mou paní?" zalapala po dechu.
  "Tak moment, kamaráde," vyjela tak prudce, že Loki o krok ustoupil, "něco bychom si měli vyjasnit. Jestli jsem "tvá paní", tak bych o tom prvně ráda věděla. A ne, že se tu z ničeho nic objevíš a začneš si dělat nároky."
  Její mozek bil na poplach, že dělá velkou chybu, když tu na temném opuštěném parkovišti ječí na asgardského prince a boha, ale alkohol, který předtím zkonzumovala jí odstavil pud sebezáchovy.

  "Čekala jsem, že už tě nikdy neuvidím," pokračovala, "že jsme si skvěle zasouložili, ale tím to haslo. Bylo to fajn, rád jsem tě poznal, ale číslo na sebe ti nedám, čau. Takže ty kecy o tom, jak se tu za tvými zády kurvím, si nech od cesty. To, že jsem si tě pustila pod sukni, neznamená, že máš na mě nějaký nárok!"

  Prudce oddechovala a cítila, jak jí hoří tváře, za což mohl jak vztek, tak alkohol.
  Loki si založil ruce na prsou. Nejraději by ji potrestal za to, jak je drzá, ale uvědomoval si, že by to nebyl dobrý tah.
  "Ještě něco?" zeptal se a povytáhl obočí.
  Gina roztřesenýma rukama vylovila krabičku cigaret, aby si zapálila na uklidnění.
  "Ne," odsekla.
  Pozoroval ji, jak s pohledem někam do blba popotahuje z cigarety. Nejhorší na tom všem bylo, že tahle malá vzteklá midgarďanka má pravdu. Byl na ni naštvaný, protože ji chtěl překvapit a ona si zatím užívala svůj vlastní život, protože s ním nepočítala. Neměla proč, nedal jí důvod s ním počítat.

  Kousl se do rtu. Měl pocit, že to kolosálně posral.
  Všiml si, že ho Gina upřeně pozoruje.
  Povzdechl si.
  "Ano, Vaše Výsosti?" nadhodila s ironickým tonem v hlase.
  "Měl jsem ti dát vědět předem..."
  "To měl," přisvědčila Gina. Odhodila nedopalek na zem a popošla k němu.
  "Pro příště si to budeš pamatovat," řekla, když ho vzala za límec a přitáhla si jeho tvář tak blízko ke své, aby mu dala polibek.

  "Ráda tě zase vidím," šeptla, když se od něj odlepila.

  "Stále si mi neodpověděla na mou otázku, co to mělo všechno znamenat," poznamenal Loki s úšklebkem.
  "No, původní plán byl opít se, sbalit nějakého chlapa, dotáhnout ho domů a užít si noc plnou nezávazného sexu. První dva body jsem měla splněné, než ses objevil ty," cvrnkla ho Gina do brady.

  "Ale když už jsi tady..." usmála se, "o ten sex se připravit nenechám."

  Vydali se směrem k jejímu bytu.
  Loki měl konečně možnost si ji pořádně prohlédnout. Zdála se mu vyšší, pochopil ale, že za to můžou podpatky. Měla na sobě černé přiléhavé kalhoty, červené tílko, které bylo u výstřihu zdobeno drobnými kamínky, a černý propínací svetřík. Vlasy měla vyčesané do vysokého hladkého ohonu. Vypadala svůdně, ale přitom elegantně.

  Sotva za nimi zapadly dveře Ginina bytu, přitiskl Loki Ginu ke stěně v předsíni a začal ji vášnivě líbat.
 
  "Tak snad to vydržíš do ložnice, ne?" řekla laškovně.

  "Ne," odpověděl prostě.

  Otřel se o ni celým tělem, Gina zjistila, že on rozhodně předehru potřebovat nebude.

  Zajel ji jednou rukou pod tílko, zatímco druhou se ji pokusil vyprostit z kalhot. Když se mu to, s Gininou pomocí, podařilo, odhodil kus oblečení na zem.
  Znovu přišpendlil Ginu ke zdi, volnou rukou jí odhrnul lem kalhotek stranou a bez předchozího varování do ní vnikl prsty.

  Zasténala, ďábelsky se usmál, když ucítil její vlhkost.
  Přitiskl jí rty k uchu a zašeptal jí několik nemravností, znovu zasténala, když se jeho prsty roztančily v jejích útrobách.
  Objala ho kolem krku, cítil její zrychlený dech na své tváři.
  Zajela mu rukou do kalhot, málem se při jejím doteku zalkl.

  "Gino," zašeptal.

  Rozepnula mu poklopec, čímž vyprostila jeho chloubu z látkového vězení. Pevně ji sevřela v dlani, aby ho mohla uspokojit rukou.

  Rozkoš, kterou mu její činnost přinášela, ho donutila, aby se oběma rukama zapřel o stěnu.
  Líbilo se mu, jak převzala vedení. Nebyla dominantní, nesnažila se ho svést, prostě si jen užívala, že si to užívá on.
  Aniž by povolila sevření, druhou rukou si k sobě přivinula jeho tvář.

  "Chci tě," zavrněla.

  Nemusela ho pobízet dvakrát.
  Shodil ze sebe sako i šálu, zbytek oblečení si ale nechal.
  Ovinula mu jednu nohu kolem boku, zatímco rukama ho objala kolem krku, aby měla lepší stabilitu.
  Odhrnul jí kalhotky stranou a rázně do ní vnikl.
  Gina vykřikla.
  Málem se jí zatmělo před očima, když do ní konečně vstoupil.

  Byl divoký, vášnivý a dobyvačný. Lačně si ji bral jako svou kořist, Gina ale nezůstávala pozadu. Zmítala se, vycházela jeho pohybům vstříc svou pánví, pevně se k němu tiskla, sténala a vzdychala.

  Už skoro necítila nohu, na které stála, ale příslib brzkého vrcholu ji dal zapomenout na nepohodlí téhle pozice.

  A ten brzy přišel.
  Zatnula svaly a s výkřikem vyvrcholila. Jakoby jí v podbřišku explodoval ohňostroj a jeho horké paprsky se jí rozlily do celého těla.
  Lokiho vrchol následoval vzápětí.

  Svezla se na zem, zatímco Loki se opíral o stěnu a snažil se popadnout dech.
  Zvedla hlavu a jejich pohledy se setkaly.
  "Potřebuju cigáro," zachraplala Gina.

---

  Loki seděl na pohovce v obýváku, usrkával z drinku, který mu Gina připravila a pozoroval, jak sedí naproti němu a pokuřuje, pořád oblečená v teď už notně pomačkaném tílku a kalhotkách.

  "Takže ty v tom chceš pokračovat?" zeptala se najednou, Loki přikývl.

  Gina se pro sebe potěšeně usmála, stejně ji ale v mysli hlodala jedna otázka.

  "Proč já?" vyslovila ji, "copak nemáš v Asgardu dost slečen, které by se ti položili k nohám?"

  "Jsi jiná," odpověděl prostě, Gina usoudila, že to vezme jako lichotku. Loki to evidentně nechtěl rozvádět dál.

  Chvíli byli oba ticho, Loki srkal svůj drink, Gina típla cigaretu.

  "Zůstaneš tu do rána?" zeptala se, "pořádně se vyspíme a můžeme si předtím dát repete," nadhodila.

  Loki se ušklíbl a přikývl.

  Tohle vypadalo na začátek něčeho velmi zábavného...

Princ a hvězda

3. kapitola

  Přestěhování naštěstí netrvalo dlouho. Nejvíce vrásek sluhům zabraly knihy a stohy pergamenů, hlavně díky Crimsoninému obsesivnímu poskakování všude okolo.

  Její nové komnaty byly o fous větší, než předchozí, a dokonce měly balkon, ze kterého se mohla rozhlédnout po celém Křišťálovém království.
  Zbytek odpoledne zabila úklidem, tříděním knih a periodickými záchvaty paniky, kdykoli si vzpomněla na svůj nový úkol.
  Spát šla pozdě a celou noc se převalovala.

  Ráno se trhnutím vzbudila. Chvíli zírala na stěnu naproti své postele, než se jí podařilo vzpamatovat se.
  Absolutně nevěděla, co má dělat.
  Princezna ani princ ji nedali žádné instrukce.
  Vyskočila z postele a šla se aspoň umýt, aby byla připravena na cokoli, co ji dnešní den přichystá.         Dosušovala si poslední mokrá místa v srsti, když na její dveře někdo zaklepal.
  "Ano?" zahulákala.
  Do dveří strčil hlavu strážný.
  "Jeho Výsost si přeje, aby jste se k němu připojila na snídani."
  "Už letím," vyhrkla Crimson.
  Rychle si přečísla hřívu, vrhla na sebe poslední pohled do zrcadla a pak se vydala vstříc svému osudu.

  Crimson opatrně zaklepala na dveře komnaty nedaleko její vlastní.
  "Dále," ozvalo se zevnitř.
  Zhluboka se nadechla a vstoupila.
  "Vaše Výsosti," uklonila se hned ve dveřích.

  Loki ležel rozvalený ve velké lenošce, před sebou stůl přetékající dobrotami a kolem něj se ochomýtalo několik služebných.

  "Jen pojď dál, malička a posaď se," vybídl ji, "vy můžete jít," obrátil se na služebné.

  Během chvilky byli sami dva.
  Crimson naprázdno polkla. Nervozitou nebyla schopná promluvit.
  Loki ji pobaveně pozoroval, jak ustrašeně sedí a raději čučí do stolu, než na něj.
  "Jaké že je tvé jméno, maličká?" zeptal se jí jemně.
  "Crimson Star, Vaše Výsosti," odpověděla a konečně zvedla hlavu.
  "Nabídni si, přece mi tu neumřeš hlady," přisunul před ní mísu se salátem.
  "Děkuji," řekla a naložila si pomocí levitace na talíř pořádnou porci. Všimla si, že ji Loki zaujatě pozoruje a lekla se, jestli neprovedla nějaké faux-pas.
  "Jak si to udělala?" zeptal se.
  "Co? Tohle?" zarazila se. Zvedla pomocí levitace jeden z hrníčků na stole, Loki přikývl.
  "To přece umí každý jednorožec," poznamenala, když položila hrníček zpět.
  Podívala se na Lokiho roh.
  "Moment..." zamyslela se.

  On je vlastně z jiného světa. Kdo ví, jestli magii ovládá. Ale to by ho portál neproměnil v alicorna, ale třeba v zemního poníka... takže...
  Dostala nápad.
  Zasmála se, Loki se na ni nechápavě podíval, čemu se směje.
  "Myslím, že tu adaptaci na život v Equestrii budeme muset vzít pěkně od základů, Vaše Výsosti."

  Veškerá nervozita jakoby z ní v tu chvíli opadla. Tohle bylo to, co ovládala.
  Najednou pochopila, proč Celestie zvolila pro tenhle úkol právě ji. Jestli má v budoucnu učit na Akademii pro nadané jednorožce, tohle bude její denní chleba.

  "Ve své... ehm, normální podobě ovládáte magii, že?" obrátila se na Lokiho.
  "Ano, moje matka mě ji naučila," odpověděl.
  Crimson se pro sebe ušklíbla.
  "Takže ji musíme upravit tak, aby fungovala jako jednorožčí magie. To by neměl být takový problém."

  Zarazila se, její mozek jel na plné obrátky.
  "Hmm, budu potřebovat papír. A pero," zamumlala si pro sebe. Zvedla se, aby prohledala pokoj, zatímco Loki ji nechápavě pozoroval, zvědavý, co má tohle všechno znamenat.

  Fascinovalo ho, jak se najednou z malé vystrašené klisničky stala sebevědomá jednorožka. A líbilo se mu to.

  "Ha!" vybafla a vrátila se ke stolu s pergamenem a perem.
  Začala něco škrábat na pergamen a mumlat si pro sebe, ztracena v myšlenkách.
  "Ehm... můžu si na chvíli sednout vedle vás?" zeptala se nervozně.
  Loki přikývl a uvolnil jí místo vedle sebe na lenošce.
  Opatrně si sedla vedle něj. Položila pergamen na stůl, zhluboka se nadechla a začala vysvětlovat, jak funguje jednorožčí magie.

  Uběhlo několik hodin a Loki byl schopný ovládat svůj roh, levitovat objekty a pár lehčích kouzel.
  Cítil se skvěle, když měl znovu možnost používat magii. Mít v rukou, nebo spíše kopytech, zpátky aspoň kousek své moci.
  Hrál si s několika šálky, levitoval s nimi ve vzduchu, Crimson vedle něj zase cosi freneticky čmárala na pergamen a mumlala si pro sebe.
  "Iluze... sakra, to není můj obor... ale v knihovně určitě něco bude... to půjde..."
  "Uklidni se, maličká," řekl Loki a položil ji kopýtko na rameno, při tom doteku sebou trhla. Hleděla na něho doširoka otevřenýma očima a on si až teď všiml, jakou mají barvu.
  Zelenou.
  Stejně jako jeho.

"Za dnešek si toho zvládla dost a já ti za to děkuji," usmál se na ni, "teď si běž odpočinout. Zítra tě budu opět očekávat na snídani."
"Ano, Vaše Veličenstvo," odpověděla.

  Zvedla se z lenošky, sebrala těch pár pergamenů, co popsala a vydala se ke dveřím.
  Ještě než opustila princovy komnaty, obrátila se.

  "Pokud mě budete potřebovat, budu buď u sebe nebo v knihovně."

  Loki přikývl.

  "Budu se těšit na zítřek, Crimson," mrkl na ni ještě, Crimson při tom pohledu polilo horko a cítila, jak rudne.
  Rychle vyběhla z komnaty, Loki se jen zasmál.

  Ta malá klisnička se mu začínala zamlouvat.

---

  Sotva za ní zapadly dveře jejího pokoje, šla prohledat Crimson svoje zásoby jídla. Přemýšlela, že princi navrhne, aby k snídani připojil i oběd, jestli u něj bude trávit tolik hodin.

  Ležela na posteli a chroupala mrkev, když ji hlavou proletěl nápad. Zbytek zeleniny málem zhltla na jeden zátah, vyskočila z postele, rychle se upravila, našla pod hromadou papírů na jednom křesle svou sedlovou brašnu a vydala se ven.

  Vyběhla z paláce do ulic města. I když už tady žila několik měsíců, stále ji znervózňovaly zdravící stráže. Připadala si spíše jako palácový inventář než jako právoplatný obyvatel.

  Co ji ale neznervózňovalo vůbec, byla knihovna Křišťálového království. Tam si připadala jako doma. A to doslova.
  Její otec koneckonců vlastnil a provozoval v Canterlotu knihkupectví.

  Pozdravila knihovnici, ta se hned rozzářila.
  "Slečno Star, tak copak dneska? Něco konkrétního nebo se jdete jen tak podívat?"

  "Něco o iluzích," vyhrkla Crimson.
  "Už vás omrzely živly?"
  "Není pro mě," odpověděla jednorožka.
  Knihovnice pokývala hlavou a na chvíli zmizela mezi regály.

  Trvalo to docela dlouho, než se vrátila s obrovskou bichlí.
  "No do prkenné ohrady," zaklela Crimson tiše, když před ní knihovnice položila knihu na pult.
  "Od zrcadla po klon. Teorie iluzionárních kouzel," přečetla si titul.
  "Mělo by tam být vše, od základů, až po nejsložitější kouzla," řekla knihovnice.
  "To věřím," poznamenala Crimson, když znovu pohledem přejela tloušťku knihy.
  Pokusila se nacpat si ji do sedlové brašny, ale nepovedlo se. Raději ji tedy odlevitovala před sebou.

  "Tak snad vám bude k užitku," usmála se knihovnice, když jednorožka opouštěla knihovnu.
  "Mockrát děkuju," křikla ještě Crimson a vydala se zpátky do paláce.

---

  Seděla u stolu ve své komnatě a hypnotizovala knihu před sebou.
  "Tak, hvězdo. Teď se ukaž, jak rychle umíš číst," řekla si pro sebe a otevřela knihu na první kapitole.

Princ a hvězda

2. kapitola 

 Druhý den ráno se Loki připojil k oběma princeznám na snídani.
  Princezna Cadence rozhodla, že raději projedná princovu prosbu o azyl neformálně nad dobrým jídlem.

  Princezna Celestie seděla v čele stolu.
  Působila mocným a majestátním dojmem a přitom z ní byla cítit blahosklonnost a něžnost. Loki se neubránil myšlence na svou matku, královnu Friggu.

  Rychle vylíčil svou verzi příběhu, přesně tak, jak ji přednesl včera princezně Cadence.

  Celestie se zamyslela.

  "S azylem není problém," začala, "bude mi ctí pohostit vás v naší zemi, ať už zde v Křišťálovém království nebo v královském sídle v Canterlotu. Je zde ale jiný problém..."

  Loki zpozorněl.

  "Portál, kterým jste se sem dostal se otevírá pouze v určitou dobu," vysvětlila Celestie, "teď je zavřen a znovu se otevře až uplyne vymezený čas."

  "A ten je jak dlouhý?" zeptal se Loki.

  "30 našich měsíců," odpověděla princezna Cadence.

  Loki přikývl, že rozumí.
  30 měsíců. Netušil, kolik je to v přepočtu na midgardský čas, ale určitě to bylo více jak rok. To mu vyhovovalo. Aspoň jedna věc z jeho původního plánu zůstane nezměněna.

  "Jsou dvě možnosti," navázala princezna Celestie, "buď se nám podaří vymyslet způsob, jak vás dostat zpátky nebo tu budete muset vydržet, než se portál znovu otevře."

  "Zatím bych tomu nechal volný průběh," poznamenal Loki.
  Dvorně se uklonil oběma klisnám.
  "Budu vám hluboce zavázán, Vaše Výsosti, za vaši pohostinnost a laskavost."

  "Potěšení je na mé straně," usmála se Celestie, "ale teď se pustíme do jídla. Dobrou chuť k vaší první equestrijské snídani."

  Loki se konečně zaměřil na jídlo před sebou. Už umíral hlady.
  Naložil si různé dobroty na talíř, když ticho přerušila princezna Cadence.

  "Princ bude potřebovat doprovod. Aspoň na pár prvních týdnů, než si přivykne."

  "Máš pravdu," přisvědčila Celestie, "ale kdo?"

  Obě princezny se zamyslely, po chvíli se ale tvář Celestie rozzářila.

  "Crimson."

  Loki netušil, co to znamená., ale tušil, že se to brzy dozví.

---

  "Aaaaaaaarrrrgggg!"
 
  Crimson zabořila hlavu do kopyt a oddala se totální frustraci. Už tyhle kouzla dnes studovala několik hodin, celkem jim věnovala týden, a pořád jim nemohla přijít na kloub.
  Z jejího utrpení ji vytrhlo zaklepání na dveře.
  "Ano?" zvedla hlavu.
  Dveře se otevřely, dovnitř nakoukl jeden ze sluhů.
  "Princezna Cadence si žádá vaši přítomnost, slečno."
  Crimson si odfrkla. Aspoň něco ji konečně vytrhne od těch šílených formulí.
  "Už běžím," odpověděla.

  Když vstoupila do trůnního sálu, překvapilo ji, že kromě princezny Cadence je přítomna i princezna Celestie a jí neznámý hřebec.
  Poklonila se.
  "Crimson Star, tak ráda tě opět vidím," usmála se na ni princezna Celestie, "jak se daří?"
  "Když nepočítám inter-elementární transfigurační kouzla, která mi už asi týden kradou spánek, tak relativně dobře," odpověděla upřímně Crimson.
  "Vím, že je nakonec zvládneš," ujistila ji Celestie.
  "Teď ale pro tebe máme jiný úkol," vložila se princezna Cadence.
  "Vaše Výsosti," obrátila se na hřebce po jejím boku, "dovolte mi představit vám Crimson Star. Crimson," oslovila jednorožku, "tvým úkolem bude doprovázet prince Lokiho, aby se tu cítil jako doma."
  Crimson naprázdno polkla.
  "Jak je vaším přáním, Výsosti," uklonila se před princem.
  Loki se zájmem pozoroval mladou klisničku. Vypadala roztomile, byla slušně vychovaná a zřejmě se pohybovala na královském dvoře už nějakou chvilku. A ačkoli se jevila malá a křehká, cítil z ní určitou sílu. Způsob, jakým mluvila s oběma vládkyněmi dával znát, že s nimi má bližší vztah než kdyby byla obyčejná poddaná.

  "Akorát tě budeme muset přestěhovat blíže k princovým komnatám," dodala Cadence.
  "A moje studium?" zeptala se Crimson.
  "Myslím, že i na to se najde čas," ujistila ji Celestie, "profesora Silver Clouda jsem o tvém novém úkolu už informovala."
  "Děkuji, Vaše Výsosti."
  "A teď se jdi přestěhovat do svých nových komnat," propustila ji Cadence.
 
  Crimson se naposledy uklonila všem třem vladařům a už se měla k odchodu, když ji Celestie zarazila.
  "A Crimson, fígl je v lineární posloupnosti elementů."
  Klisnička zalapala po dechu a pak se rozesmála.
  "Děkuji!" křikla ještě a vyběhla z trůnního sálu.

Kniha, která tě rozbrečí

  Je spousta knih a příběhů, které se mnou dokáží pohnout nebo ze mě vymáčknout slzy, ale jedna stojí vysoko nad nimi.

Harry Potter a Relikvie Smrti

  Každý konec je těžký. Obzvláště když končí něco, co vás provází kus života a doslova se vyvíjí s vámi.
S potterovskou ságou jsem rostla. A to doslova. Potteří svět byl můj první fandom.
Když jsem četla první knihu, bylo mi 14. Když jsem viděla poslední film, bylo mi skoro 25.

  Ale každý příběh jednou končí. A tenhle konec byl obzvláště hořký...

  Protože obsahoval smrt mé milované postavy.

"After all this time?" 
"Always," said Snape. 

  Smrt Severuse Snapea a zvláště kapitola Princův příběh mi vždy způsobí, že mám knedlík v krku a slzy na krajíčku.
  I po těch letech.
  Severus byl prvním případem lásky k fiktivní postavě. Tu postavu jsem měla ráda už v první knize a postupem času, s dalšími díly, jsem jí začala propadat víc a víc, což vyvrcholilo s pátým dílem, kde jsem po kapitole se Snapeovou vzpomínkou mohla čestně prohlásit, že toho fiktivního muže miluji. Nebo tak něco (znáte to, praštěný fangirls a jejich "lásky").

  Jeho smrt v sedmém díle mě vykolejila. U knihy, už tak nabité emocemi, jsem řvala jak malé dítě. Několik dní jsem to rozdýchávala. V kině mě při téhle scéně musela kamarádka Lucy držet za ruku, abych to zvládla.

Tohle vše už opadlo. Můj život se posunul dál, mám nové "fangirl crushe".

Ale když příjde na Severuse a kapitolu Princův příběh z Relikvií, musím říct:

"Po všech těch letech?"
"Navždy..."

PS: Myslím, že vám to už došlo, dámy a pánové.
      Snape a Loki... najdi pět rozdílů ;-)
      Mimochodem, Thora jsem poprvé viděla ve stejném roce jako Relikvie :)

Kniha, která tě rozesměje

Tak tady mám jasno :)

Betty McDonaldová - Co život dal a vzal

  Tuhle knihu mi kdysi dávno podsunula mamka a já se do ní hned zamilovala. A tak jsem se stala třetí generací žen v naší rodině, které tuto knihu zbožňují. Protože u nás to zřaly všechny baby :D

  Tahle kniha je pro mě papírovou verzí hrnku horkého kakaa, čokolády, huňatého županu a chlupatých ponožek. Stačí zalézt do postele, otevřít na libovolné straně a hned je člověku na světě líp.
Lehce ironický, ale stále silně lidský humor se kterým autorka popisuje svůj boj s životními peripetiemi jako je nezaměstnanost, výchova dvou dcer coby svobodná matka a hlavně hospitalizace v tuberkulozním sanatoriu, mě vždycky dostane.

  U nás vyšla kniha jako soubor tří knih, které byly v Americe vydané samostatně - Kdokoli může dělat cokoli, Morová rána a Dusím se ve vlastní šťávě.

  Mou nejoblíbenější je Morová rána, tedy právě příběh, který se odehrává v tuberkulozním sanatoriu.
Tahle část hodně ovlivnila můj smysl pro humor, takový ten lehce cynický, ale stále příjemný. A naučila mě, že je lepší se svým problémům vysmát, než se jimi nechat stáhnout ke dnu nebo se nimrat ve svým bolístkách. Protože vše zlé je k něčemu dobré (když už k ničemu jinému, tak jako námět na dobré historky k obveselení kamarádů).

  Kniha je psaná lehce a čtivě, postavičky jsou tak kouzelně obyčejné (jak ty "hodné", tak "zlé") a dokáží přirůst k srdci (mými favority je Kimi Sanbo (mimochodem, její pravé jméno je Monica Sone a je to spisovatelka) a Eileen Kelly).

  Jak jsem již říkala, u nás tuto knihu milovaly tři generace žen a pamatuji si na večery, kdy jsme s babičkou a mamkou seděly nad kafem u stolu a mamka předčítala (nejčastěji kapitolu Kimi, příhoda s cukrovou vodou a natáčkami mě dokáže odbourat dodnes) a všechny tři jsme se smály, nebo jsme se oslovovaly "hláškami" z knihy.

  Jediné, co mě mrzí je, že jsem přišla o svou ohmatanou a očtenou verzi, ze které sice už vypadávaly listy, ale která se u nás dědila.

  Ale jednou si pořídím svou vlastní verzi, protože tahle kniha je nutnost.

  A aspoň jednou by si ji měl přečíst každý, kdo se chce zasmát nebo zjistit, že i přes vše špatné je vlastně na světě krásně.

PS: Jo, a taky žeru Tři muži ve člunu od Jeromeho K. Jeromeho a Literární poklesky od Stephena Leacocka. Pokud hledáte suchý britský humor, s těmito dvěma kousky nemůžete minout!

Kniha, kterou jsi dostala jako dárek

Tahle kniha je trochu jiná, protože to není kniha ke čtení (kromě obsáhlého úvodu), ale spíše k prohlížení.
Dostala jsem ji k narozeninám od svého přítele, protože velice rychle pochopil, jak moc mi tímhle udělá radost.

Ivan Lendl: Alfons Mucha

"Reprezentativní publikace je i katalogem výstavy plakátů Alfonse Muchy z unikátní sbírky Ivana Lendla, která čítá na 120 plakátů. Kromě plakátů, kalendářů a dekorativních panó je doplněna o 50 reprodukcí přípravných skic k některým významným plakátům a unikátní fotografie. Celkem obsahuje 150 reprodukcí plakátů, kalendářů a dekorativních panó."

S Muchovou tvorbou jsem se setkala někdy na základní škole a byla to láska na první pohled. Díky němu jsem já, která se do té doby vyjadřovala pohybem a zpěvem, vzala do ruky tužku a zkusila něco čmárat. A jeho tvorba mě pak od té chvíle provázela všude.

Tahle kniha je pro mě tedy něčím jako Svatým Grálem. Chronologicky seřazené plakáty mapují Muchovu tvorbu od Gismondy až po plakáty nakreslené po návratu do Čech, stačí jen otevřít a nechat na sebe působit kouzlo secese.

Nad touhle knihou dokážu strávit hodiny a hodiny jen listováním a studováním detailů, a vůbec nevadí, že už stejně všechny ty plakáty znám nazpaměť.

Princ a hvězda

1. kapitola

  Princezna Cadence nemohla uvěřit svým očím.

  Před jejím trůnem stáli dva jednorožci z královské stráže a mezi sebou hlídali šedého hřebce s černou hřívou.

  Alicorního hřebce.

  Který se prý před chvíli objevil díky zrcadlovému portálu.

  Loki se pro sebe pousmál. Během přesunu z místnosti, kde se zjevil, velmi rychle podle chování stráží, a teď i růžové klisničky na trůnu pochopil, že hřebec jeho vzhledu zde asi není úplně normální, a rozhodl se toho plně využít.

  "Omlouvám se za rozruch, který jsem asi způsobil, Výsosti," začal sladce. Ne nadarmo se mu přezdívalo Stříbrný jazyk.

  "Je pravda, že váš příchod byl poněkud... neočekávaný," usmála se Cadence. 

  Napřímila se.

  "Mé jméno je princezna Mi Amore Cadenza a jsem vládkyní tohoto království. Křišťálového království v zemi zvané Equestria, abych byla přesná. Smím se zeptat na vaše ctěné jméno?"

  Loki se usmál a lehce se uklonil.

  "Mé jméno je Loki. Jsem synem Odina, vládce Asgardu." 

Sice to byla lež, ale předpokládal, že mu projde. S Odinem byl teď spíše na nože, ale to se tady nikdo nemusí dozvědět. 

  "K mému smutku je ale situace v Asgardském království natolik vyhrocená, že jsem se v rámci zachování svého života rozhodl raději ukrýt před nepřáteli, kteří usilují o můj krk a zároveň i korunu. Přece jen jsem jedním ze dvou nástupců krále," usmál se oslnivě.

  "Oh, ano, to chápu," přisvědčila Cadence.

  "Chtěl jsem se původně přemístit do říše Midgardu," pokračoval dál ve svém monologu, "jak tomu říkají..." teatrálně se zamyslel, "A! Země! Bohužel jsem ale zvolil špatný portál a skončil zde."

  Cadence pokývla hlavou.

  Loki se svůdně ušklíbl. Čas vybalit na stůl esa.

  "Teď už víte, proč jsem se ocitnul zrovna zde. Tímto bych vás poníženě chtěl požádat o azyl."

  I když byl v podobě hřebce, stále ho obklopovala jakási okouzlující aura a on jí dokázal plně využít. Jeho slova odkapávala jako med a čím víc mluvil, tím víc mu princezna podléhala. 

  "Pokud by to záleželo na mně, samozřejmě bych souhlasila," začala Cadence, "ale budu se muset v této záležitosti poradit s princeznou Celestií, vládkyní Equestrie. Bude však mým potěšením, budete-li do té doby mým hostem."

  Loki se usmál a dvorně se poklonil.

  "Budu vám zavázán, Vaše Výsosti." 

  Nečekal, že se mu povede vyhrát hned prvním tahem, ale tohle byl dobrý začátek.

  "Stráže," zavelela Cadence, "zaveďte Jeho Výsost do komnat pro hosty."

  "Ještě jednou děkuji," pokynul Loki princezně, než opustil v doprovodu dvou jednorožců trůní sál.

---

  Komnaty pro hosty byly skvostné. Přesně tak, jak se mu to líbilo. 

  Natáhl se na postel. 

  Přemýšlel.

  Být hřebcem nakonec nebylo tak hrozné, přece jen už se v různá zvířata měnil v minulosti. Sice by měl raději svou humanoidní formu, ale na druhou stranu to mohlo být i horší. 

Spíše byl vděčný, že mu zůstalo to správné pohlaví. Neměl zrovna chuť zopakovat si s některým ze zdejších hřebců "aféru Svadilfari", kdyby přišlo na lámání chleba.

  Teď ještě počkat, jak se mu povede s vládkyní Equestrie. Předpokládal, že mocná královna bude odolnější vůči jeho kouzlům, než mladá princezna, ale i tak měl v plánu využít maximálně své schopnosti.

  Usmál se.

  Zítra ho čeká náročný den, i když se zatím situace vyvíjí k jeho spokojenosti.

Neoblíbená kniha

  Mám takový nepříjemný zvyk, co se knížek týče.
  Položte přede mě knihu a já ji přečtu do konce. I kdyby byla sebe-blbější.

Pouze u jedné knihy se mi to nepovedlo...

Twilight.

  Dalším mým nepříjemným zvykem je, že občas čtu i knihy, ke kterým bych se sama dobrovolně nedostala, ale protože o nich všichni mluví, tak mě přemůže zvědavost. Říkejme tomu třeba "poznej svého nepřítele".

  Tahle kniha je tupá... tak strašně tupá, že jsem ji někde kolem stránky 70 musela odložit, protože už jsem opravdu nemohla dál.
  Chápu, o co autorce jde.
  Ale do prdele makové, opravdu někoho baví několik desítek stran, kdy na sebe dva hlavní hrdinové civí a opakují dokola ten samý monolog, kterému by bohatě stačil jeden odstavec o pěti maximálně šesti řádcích?

  Přiznám se, že ačkoli jsem založením spíš cynik a pokud jde o romantiku a lásku, preferuji spíše jiné přístupy, dokážu si užít (a někdy i vyhledávám) tu cukrkandlovou romantiku panenských fanficů (páč tenhle typ fanficů většinou píšou panny, přímo to z nich čiší), kvůli jejich kouzelné naivitě.

  Twilight je tupý. Blbý. Nemá chuť ani vůni. Nevyvolává emoce. Ani kladné nebo záporné. Twilight jenom nudí...

Ale zas je to skvělý toaletní papír!

Oblíbená kniha

“There was Eru, the One, who in Arda is called Ilúvatar; and he made first the Ainur, the Holy Ones, that were the offspring of his thought, and they were with him before aught else was made.”

Má oblíbená kniha?

Silmarillion. Bez zaváhání.

  Mám ráda Pána Prstenů, Hobita i další sáhodlouhý zástup knih, ale obří nedokončené mistrovské dílo
J. R .R. Tolkiena, které po jeho smrti dal dohromady jeho syn Christopher a vydal v roce 1977, v mém srdci stojí na vrcholu žebříčku co se Tolkienovy tvorby týče.
  A to z několika důvodů.

  Miluji velké epické kosmologické mýty.
  Příběhy hrdinů větších než život na pozadí nedozírných vesmírů.
  Příběhy plné postav i postaviček, míst, dat, které se můžu učit nazpaměť a pak s nimi prudit své stejně postižené kamarády nebo i lidi, které to vůbec nezajímá (ne nadarmo jsem si za blahých dob WoW nejvíce cenila svého titulu Loremaster).

  Silmarillion to splňuje bezezbytku. Obzvláště, pokud si člověk rozšíří obzor knihami typu "Kniha nedokončených příběhů" a "Kniha ztracených pověstí", které obasuhují dopňující informace a verze příběhu, které se nedostaly do "oficiální" podoby. Tam člověku dojde, jak obrovský (a v podstatě nesplnitelný) byl Tolkienův sen ohledně stvoření Ardy a její historie.

  Ačkoli se jedná o fantasy knihu, může se svým rozsahem a záběrem směle řadit vedle kosmologické eposy typu Edda, Mabinogion, Kalevala nebo Máhabharáta.

No, a pak samozřejmě příběhy. Dva.

"Sbohem země a obloho!
Vděčím ti přece za mnoho,
ty požehnaný severní kraji
kde bílé nožky přebíhají
Lúthien Tinúviel,
té nejkrásnější již kdo zřel.
I kdyby svět se do zkázy zřítil
a propadl se do nebytí,
přece je dobré, že byl stvořen
večer a úsvit, země, moře -
neboť byla i Lúthien."

  Žalozpěv Leithian, Propuštění z pout. Nebo-li Beren a Lúthien.
  Dle mého názoru nejkrásnější milostný příběh vůbec. Balancující lásku, žal, naději i akci.
  Příběh, jehož následky ovlivňují budoucí utváření dějin.
  Příběh, jehož hlavními leitmotivy jsou sebeobětování pro milované a spojení dvou elementů, které nikdy neměly být spolu, ale tím, že se vzepřely, vytvořily naději pro jiné.

A Lúthien je badass. Bez keců :D

"A Túrin Turambar turún' ambartanen."

Narn i Hîn Húrin, Příběh Húrinových dětí.

  Temný a tragický příběh dvou sourozenců, sestry a bratra, ze kterého na hony čiší Tolkienova inspirace severskými mýty, Prstenem Nibelungů v tomto případě.

  Oblíbenost tohoto příběhu je u mě navíc podpořena nádhernou skladbou Kristiny "Orsejky" Nohavicové "Nienor Níniel".

(poslechnout si ji můžete zde: http://pisnestredozeme.cz/song?songid=129 )

Takže teď už víte, jaká je má oblíbená kniha.

The Book Challenge

Tuto báječnou věc jsem objevila díky spolubojovnici z jistého fora (díky Aidrien!) a řekla jsem si, proč ne. Zkusíme to.
Knih jsem přečetla dost, tak snad se mi podaří splnit všechny body.

A třeba se Vy o mé maličkosti dozvíte něco, co jste ještě nevěděli ;-)

A co náš čeká?

Oblíbená kniha
Neoblíbená kniha
Kniha, kterou jsi dostala jako dárek
Kniha, která tě rozesměje
Kniha, která tě rozbrečí
Kniha, která tě děsí
Kniha, ze které ti je špatně
Kniha, kterou jsi nenáviděla
Kniha, kterou jsi milovala, ale teď už ne
Kniha, která tě zklamala
Kniha, která tě překvapila
Kniha, kterou ti doporučil někdo z rodiny
Kniha, o které sis myslela, že ji nebudeš mít ráda, ale nakonec tě nadchla
Kniha, kterou jsi napoprvé nepochopila
Kniha, o které by sis přála, abys ji nikdy nečetla
Kniha, kterou nikdo neměl rád, ale tys ji milovala
Kniha, o které si myslíš, že by ji mělo přečíst víc lidí
Dětská kniha, kterou by měl přečíst každý dospělý
Kniha, ve které bys chtěla žít
Kniha, která změnila tvůj názor na něco
Kniha, kterou máš ráda, ale jsi v rozpacích, když to musíš říct
Kniha, o které říkáš, že jsi ji četla, ale není to pravda
Kniha, kterou si chceš dlouho přečíst, ale ještě ses k tomu nedostala
Nejpodceňovanější kniha
Nejpřeceňovanější kniha
Nejdelší kniha, jakou jsi kdy četla
Nejkratší kniha, jakou jsi kdy četla
Oblíbená kniha zahrnující nějakou historickou událost
Oblíbená kniha, která zahrnuje zvíře jako jednu z hlavních postav
Oblíbený autor
Oblíbená kniha oblíbeného autora
Oblíbená série
Nejoblíbenější kniha z oblíbené série
Kniha od autora, od něhož jsi četla víc jak pět knih
Kniha, kterou jsi četla víc jak třikrát
Oblíbená romance
Oblíbená kniha dětství
Oblíbená kniha, kterou jsi četla ve škole
Oblíbená non-fikce
Oblíbená kniha od klasika
Oblíbená sbírka poezie
Oblíbené drama
Oblíbený komix
Oblíbená kuchařka
Oblíbená kniha, podle které se natočil film
Kniha, kterou by sis přála vidět jako film
Příběh, o kterém by sis přála, aby byl napsán
Oblíbený citát z oblíbené knihy
Oblíbený citát o knihách
Kniha, jejíž název tě zaujal na první pohled
Kniha, jejíž obálka tě zaujala, ale příběh byl příšerný
Kniha, kterou jsi naposledy četla
Kniha, kterou právě čteš
Kniha, kterou se chystáš číst
Nejlepší kniha, kterou jsi letos přečetla
Oblíbená mužská postava
Oblíbená ženská postava
Postava, kterou nemůžeš vystát
Nejlepší kniha pro čtení v určitém období (jaro, léto, podzim nebo zima)
Kniha českého autora, kterou jsi četla nedávno

Princ a hvězda

Intro

  Zdekovat se.

  Zmizet.

  Dokud se situace neuklidní.

  Předstírat svou smrt a pak se slávou vstát z mrtvých. Tenhle trik už mu párkrát vyšel. Osobně podezříval svou rodinu, že bude spíše překvapena až jednou doopravdy umře, než dalším "zmrtvýchvstání".

  Ať už to bylo jakkoli, půda v Asgardu teď byla pro Lokiho příliš horká na to, aby na ní dál stepoval.

  Měl v plánu teleportovat se některou z dimenzionálních trhlin na jeden z osmi zbývajících světů a tam za pomocí svých iluzí splynout s davem tak, aby zde mohl pár měsíců nerušeně byvakovat, ale stále měl přitom přístup k informacím o dění na Asgardu.

  Tentokrát se ale rozhodl vydat se neprozkoumanou trhlinou. Doufal, že skončí někde v Midgardu nebo Vanaheimu. Přece jen by nebylo zrovna dobré, kdyby jako potomek ledových obrů skončil třeba v Múspellsheimu, domovu ohnivých obrů.

  Dorazil k vyhlédnuté trhlině. Naposledy mu prolétlo hlavou, co chce udělat. 

  Nadechl se a vkročil do trhliny.

  Dopadl na všechny čtyři. Ihned si uvědomil, že má místo nohou a rukou koňská kopyta. A na zádech křídla. A na čele něco, co vypadalo jako dlouhý šedý roh.

  Zaklel.

  Jeho plán právě dostal první trhlinu.

  Zvedl se, aby se porozhlédl kolem sebe, když se ozval výkřik.

  "Stráže!"

  Přímo před ním najednou stáli dva třpytiví koně ve zbroji a mířili na něj kopími.

  Jeho plán právě dostal druhou, mnohem větší trhlinu.

  Povzdechl si. 

  Děj se vůle boží, ať už je tím bohem kdokoli.

  Nechal se zajmout.

Princ a tanečnice

Warning: self-inserted fangirl fanfic. Byli jste varováni! :D 

  Oslava narozenin Tonyho Starka. To bylo to, co právě hýbalo celým městem.
 
  Jako vždy se prvně konala veřejná oslava v jednom z pavilonů Stark Expo, kam se mohl dostat téměř kdokoli a aspoň na chvíli se opájet Starkovým megalomanstvím a egoismem.
 
  Druhý den pak uzavřená oslava pro pozvané ve Starkově sídle. Tentokrát byli mezi pozvanými i Tonyho "kolegové" z programu Avengers. Dostavili se všichni, včetně Asgardského poloboha Thora, který sebou, k údivu všech, dotáhl málem za vlasy svého nezdárného bratra Lokiho. Asi, aby se mladší sourozenec necítil odstrčený a nerozpoutal kvůli tomu další interdimenzionální válku.
 
  Během chvilky ho ale nechal, aby se zabavil sám, protože jediné, co ho zajímalo, byla Jane Fosterová. Loki se stáhl do stínu bokem hlavního hemžení a snažil se na sebe nepoutat pozornost. Stále nechápal, proč ho sem Thor dotáhl. Nemohl ze sebe setřást pocit, že slouží jen jako zástěrka, proč se vrátit na Zem, aby mohl Thor vrkat do té midgarďanky.

  Povzdechl si. Co tady dělá? Všichni v téhle místnosti ho nenávidí.
 
  Pohledem přejel lidi kolem sebe.
 
  Pousmál se, když si všiml, že Bruce Banner vypadá na tomto místě stejně nepatřičně jako on.

  Tony Stark byl všude, rozdával arogantní úsměvy, flirtoval s dívkami a opájel se vlastním egem.
 
  Natasha se tvářila seriozně, Hawkeye se netvářil nijak a oba se tvářili, že k sobě nepatří.
 
  Kapitán America vypadal poněkud ztraceně, ale aspoň se snažil navázat kontakt s jednou slečnou. Když si všiml Lokiho, vrhl na něj vražedný pohled, což mu Loki oplatil úšklebkem.
 
  Oh ano, dívky. Několik slečen, které na veřejné oslavě fungovaly jako tanečnice a hostesky a vůbec se staraly hlavně o to, aby se pánové měli na co dívat, byly přítomné i na soukromé oslavě. Tentokrát ale v civilním oblečení, nikoli v upnutých oblečcích, které toho spíše víc odhalovaly než skrývaly.

  Jeho pohled se střetl s pohledem tmavovlásky, která opřená o stěnu kouřila cigaretu. Všiml si jí už včera, i když tehdy ho upoutala spíše tím, jak se točila v kraťoulinké sukýnce a podkolenkách kolem tyče.

  Než stačil uhnout pohledem jinam, usmála se, odlepila se od stěny a vydala se k němu. Teď už nemohl utéct.

  "Považuji od Tonyho poměrně neslušné, že nás ještě neseznámil," řekla, když k němu došla.
 
  "Hmm," zahučel Loki.
 
  "Budu to muset udělat sama. Nehledě na to, že jsem si všimla už včera, jak po mě koukáte a taky mě zaujal muž, který tu vypadá tak trochu jako pěst na oko," zasmála se.

   Jakási neúmyslná drzost, se kterou to řekla, ho zaujala.
 
  "Mé jméno je Gina," pokračovala a podala mu ruku.

  Vzal její ruku přitiskl na ni rty.
 
  "Loki. Z Asgardu. Bratr... tam toho," ukázal neurčitě kamsi směrem k Thorovi.
 
  "Oh," zalapala po dechu, "Vaše Výsosti." Vysekla elegantní pukrle.
 
  Loki se rozesmál.
 
  "Něco k pití, Výsosti?" navrhla Gina.
 
 "Moc se v těch vašich midgardských nápojích nevyznám," přiznal.

   "Od toho jsem tu já," ušklíbla se, "šampaňské?" nadhodila.

   "Šampaňské?"

   "Šumivé víno," vysvětlila Gina.

   "To zní dobře," uznal Loki.

  Než se nadál, měl v ruce vysokou sklenici s perlivou zlatou tekutinou. Přiťukli si.

  "Na tykání," ušklíbl se.
 
  "Gina."
 
  "Loki."
 
  Trošku se zarazil, když ho Gina po nabídce tykání líbnula na tvář.
 
  "Na vaše zdraví, Výsosti," mrkla na něj a napila se.

  Od té chvíle večírek ubíhal příjemněji. Tak příjemně, že Loki zapomněl na vše okolo sebe. Gina byla vtipná a milá společnice. Popíjeli a bavili se spolu, dokonce ho donutila i tančit. Ignoroval pohledy, které se kvůli tomu na něj upřely. Sice mu bylo proti srsti pomalé tempo některých písní, ale zase to vyrovnávala možnost blíže se k ní přitisknout.

  Přestal sledovat, kolik toho vypil a najednou měl Ginin jazyk mezi zuby a její ruku na svém zadku. Rozhodl se, že nebude odporovat a užije si zábavu. Když se od sebe odlepili, její pohled říkal vše. Vzala ho za ruku a on se nechal vést, kamkoli ho odvede.

  Zbytek vnímal asgardský princ jako ve zrychleném filmu. Pokoj. Postel. Gina ve spodním prádle. Gina, která ho vyprošťuje z jeho oblečení. Líbání. Mazlení. On ležící na posteli, Gina nahoře...  a pak se realita pod nátlakem alkoholu rozpila do ztracena...

...

  Loki se probudil s ukrutnou bolestí hlavy a pocitem, že s ním Hulk zase vymetl podlahu.
  Zasténal a promnul si oči.

  Kde je? Čí je to postel? Mlhavě se začal rozpomínat na události předchozí noci. Na šampaňské, tanec, na Ginina bílá stehna, na mateřské znaménko na... moment!

  "Dobré ráno, Vaše Výsosti," ozvalo se nalevo od něj.

  Loki konečně otevřel oči a zamžoural do světla. Gina seděla na okně, oblečena v černém tílku a kalhotkách, kouřila cigaretu a usmívala se.

  Loki se prvně nadechl, že ze sebe vychrlí proud otázek, ale pak sebou raději praštil zpátky do polštáře a doufal, že brzy umře, aby nemusel čelit té pulzující bolesti ve své hlavě.

  Ucítil pohyb. Otevřel oči. Gina seděla na posteli vedle něj, v jedné ruce hrnek s omamně vonícím horkým nápojem, v druhé pilulku.

  "Tohle ti udělá dobře."

  "Co to je?" zeptal se nedůvěřivě.

  "Aspirin a kafe, tím tady v Midgardu léčíme kocovinu," zakřenila se Gina.

  Loki se usmál a s děkovným výrazem od ní oba nabízené léky přijal. Polkl prášek, káva chutnala výborně.

  Odložil hrnek na noční stolek.

  "Ohledně včerejška... ," začal, ale Gina ho přerušila. Opřela se mu o hruď, takže měl její tvář přímo před sebou. Všiml si, že má rozmazaný make-up.

  "Klidně si včerejšek zopakuju za střízliva," zašeptala. Zajela mu rukou do vlasů a políbila ho.

  Pak se zvedla.

  "Jdu do sprchy. Dole čeká snídaně. Sejdeme se tam," řekla a zmizela v koupelně.

...

  Za pár hodin bylo vše připraveno k návratu na Asgard. Thor čekal na bratra venku na zahradě, s ním čekala i Jane, která ale zůstávala na Zemi.

  Loki se k nim připojil během pár minut.

  "Obávám se, že se s tebou na Asgard dnes nevrátím," zašklebil se Loki na svého bratra, "ale už mám jiné plány."

  V tu chvíli z domu vyšla Gina. Všichni tři se k ní otočili. V plážových šortkách, ťapkách, s tílkem a ledabyle svázanými vlasy vypadala roztomile.

  "Dobré ránko vespolek," zašvitořila, když se ke skupince připojila.

  Přivinula se k Lokimu a vlepila mu letmou pusu.

  "Můžeme, Vaše Výsosti?" zeptala se sladce, ignorujíc Thora a Jane, kteří se snažili posbírat své čelisti ze země.

  "Můžeme, má paní," ušklíbl se Loki a ovinul jí ruku kolem pasu.

  "Pozdravuj otce. A matce vyřiď, že se o mě nemusí bát," otočil se ještě přes rameno na Thora, zatímco se, zavěšení do sebe, vydali s Ginou vstříc městu.