Princ a hvězda

4. kapitola

  Crimson se protáhla a odlepila tvář z otevřené knihy. Zase usnula při čtení.
  Zamžourala očima směrem k balkonu. Slunce svítilo a ozařovalo celou místnost.
  Vytřeštila oči, jak jí projela vlna naprosté hrůzy.

  Zaspala na snídani s princem!

  Rychle se upravila, vzala knihu a několik pergamenů a rozběhla se směrem k princovým komnatám.

  Zaklepala na dveře, počkala na odpověď a vstoupila.

  Loki seděl v křesle, napřímený jakoby spolkl pravítko a tvářil se přísně. Šel z něho strach.

  "Vaše Výsosti... já... já... moc se omlouvám," začala ze sebe chrlit Crimson, Loki ji mávnutím kopyta zadržel.

  "Určitě máš dobrý důvod, proč si se nedostavila včas, ale byl bych rád, kdyby se to příště neopakovalo."

  "Ano, Vaše Výsosti," sklopila hlavu Crimson.

  "A teď se posaď," řekl princ. Pořád vypadal přísně.
Crimson zaujala své místo u stolu, knihu a pergameny položila na zem. Bála se, co bude následovat.

  "Předpokládám, že si ještě nejedla," poznamenal Loki a přisunul před ní mísu se zbylými muffiny.
  Crimson se vrhla na dobrůtky, jen aby se nemusela dívat na prince. Styděla se, že udělala hned druhý den takovou botu.

  Loki pozoroval, jak se nimrá v jídle a snaží se vyhnout jeho pohledu. Byl na ni naštvaný a chtěl ji potrestat, ale když teď pozoroval, jak je malá ponička vyděšená, bylo mu jí tak nějak líto.

  "Tak copak tě zdrželo?" rýpl si do ní.
  Crimson zvedla hlavu a všimla si, že princ se usmívá.

  Trošku se uklidnila. Zvedla knihu ze země a odlevitovala ji na stůl před prince. Ten si přečetl titul a povytáhl obočí.

  "Dočetla jsem ji jen do třicáté třetí kapitoly," přiznala, "a pak jsem na ní usnula," dodala sklesle.

  Loki vytřeštil oči.

  "Chtěla jsem vám pomoct... Jenže v iluzionárních kouzlech se nevyznám, tak jsem si je chtěla prvně nastudovat..." vysvětlovala dál.

  Loki nevěděl, co říct. Tahle malá ponička se snažila přečíst tuhle obrovskou knihu, aby se dozvěděla něco o oboru, se kterým nemá nic společného a nakonec usnula bůhví kdy v noci, ani ne v posteli, ale přímo nad tou knihou.
  A to vše kvůli němu.
  Byl ohromen.

  "Chcete se podívat, na co jsem zatím přišla?" zeptala se Crimson, Loki přikývl.

  "Ehm..." zarazila se Crimson, Lokimu došlo, že by bylo lepší se přesunout na lenošku. Ihned se na ni uvelebil a zároveň vedle sebe nechal dost prostoru, aby se ponička mohla posadit vedle něj. Crimson odlevitovala bichli a pergameny a zaujala své místo. Ještě si přilevitovala pero z nedalekého stolku, aby měla čím psát.

  Zhluboka se nadechla. Loki si povšimnul, jak se jí zablesklo v očích.
  "Táákže..." spustila.

---

  Bylo to dlouhé, vyčerpávající a zabralo to několik hodin. Tentokrát i s obědem.

  Loki ležel rozvalený na zádech, žvýkal zbytek listu ledového salátu a pozoroval Crimson, která stále listovala knihou a pročítala různé části knihy. Obdivoval její energičnost a schopnost zapamatovat si tolik věcí.

  Najednou si na něco vzpomněl. Zvedl hlavu.

  "Co že to vlastně děláš, maličká?" zeptal se.

  Crimson se na něj nechápavě zadívala.

  "Princezna Celestie říkala něco o studiu, ty sama si mluvila o "svém oboru". Strávili jsme spolu dva dny a já o tobě vlastně pořádně nic nevím."

  "Ah, tohle," usmála se Crimson a konečně zaklapla knihu.

  "Studovala jsem na Akademii pro nadané jednorožce, loni jsem konečně složila závěrečné zkoušky."
  Napřímila se a v hlase ji zazněla pýcha.
  "Během posledního roku studia si mě vybral vedoucí mého oboru, profesor Silver Cloud, jako svého budoucího asistenta. Což v podstatě znamená, že se stanu jeho nástupcem na pozici profesora, až odejde na odpočinek."

  Zasnila se. Loki se musel usmát jejímu nadšení.

"Ale prvně musím složit postgraduální zkoušky, na které se tady připravuji," dodala.

"Ty nejsi odtud?" zeptal se Loki.

  "Ne, pocházím z Canterlotu. Otec s matkou tam vlastní obchod s knihami."

  "To vysvětluje tvoji obsesi knihami," poznamenal Loki, Crimson se zasmála.

  "Jo, knihy byly moje záliba už od hříběte. Sestra se potulovala venku, bavila se s přáteli a randila a já jsem trávila čas zahrabaná v knihách ve svém pokoji. Matka se mě chodila ptát, jestli vůbec žiju, protože jsem byla schopná nevyjít několik hodin ven."

  Loki si to představil a musel se uculit.

  Zarazil se.

  "Ty máš sestru?" zeptal se.

  "Jo," přisvědčila Crimson, "jmenuje se Violet Star. Je starší než já. Moc se nevídáme, protože bydlí v Manehattanu, ale vždycky si najde čas, aby nás navštívila, buď doma v Canterlotu nebo tady v Křišťálovém království. Přece jen už je vdaná a má dítě, malou Carmin. Takže jsem i tetička," ušklíbla se pyšně.

  "Taky mám sourozence, bratra..." poznamenal Loki.
  Ucítil na patře hořkost, když si vzpomněl na Thora. Když slyšel, jak pěkně mluví Crimson o své sestře, uvědomil si, jak se mu přes všechno špatné po nevlastním bratrovi vlastně stýská.

  Crimson zarazil ton, jakým to řekl, ale nechtěla vyzvídat.

  "No a tady v Křišťálovém království už budu skoro rok," snažila se zamluvit nastalé ticho.

  "Stále jsem se nedozvěděl, čím se tvá magie odlišuje od ostatních. Pochopil jsem, že jednorožci ovládají magii, ale každý jiným způsobem," nadhodil po chvíli.

  "To máte pravdu. Někteří ovládají jen jednoduchá kouzla, která jim usnadňují život a někteří... hmm, někteří jsou jako já," pokrčila rameny.
  "Mají talent na určitý druh magie. V mém případě jsou to přírodní živly."

  Pak mu popsala, jak zjistila, že má nadání na magii, jak přišla ke svému cutie marku a všechny ty zajímavé drobnosti ze svého života.
  Poté se jejich hovor stočil na poníky všeobecně, jejich rozdělení a vztahy.
  Crimson to uzavřela krátkou lekcí z dějin Equestrie.

  Venku už se smrákalo, když ji Loki nakonec propustil.

  "Zítra ráno, hvězdičko," mrkl na ni, když odcházela, znova cítila, jak se jí po tvářích rozbíhá ruměnec.

  Během přípravy večeře jí napadl geniální nápad, jak zpestřit zítřejší setkání s princem.
  Byl už sice večer, ona ale věděla, kam zaběhnout pro všechny věci, které bude potřebovat.

  Když je všechny měla shromážděné na stole ve své komnatě, rozhodla se, že je konečně nejvyšší čas jít spát.

  Přece nechce znova zaspat.

  Když usínala, nemohla se ubránit úsměvu.

  Doufala, že se její překvapení bude princi líbit.

Princ a hvězda

3. kapitola

  Přestěhování naštěstí netrvalo dlouho. Nejvíce vrásek sluhům zabraly knihy a stohy pergamenů, hlavně díky Crimsoninému obsesivnímu poskakování všude okolo.

  Její nové komnaty byly o fous větší, než předchozí, a dokonce měly balkon, ze kterého se mohla rozhlédnout po celém Křišťálovém království.
  Zbytek odpoledne zabila úklidem, tříděním knih a periodickými záchvaty paniky, kdykoli si vzpomněla na svůj nový úkol.
  Spát šla pozdě a celou noc se převalovala.

  Ráno se trhnutím vzbudila. Chvíli zírala na stěnu naproti své postele, než se jí podařilo vzpamatovat se.
  Absolutně nevěděla, co má dělat.
  Princezna ani princ ji nedali žádné instrukce.
  Vyskočila z postele a šla se aspoň umýt, aby byla připravena na cokoli, co ji dnešní den přichystá.         Dosušovala si poslední mokrá místa v srsti, když na její dveře někdo zaklepal.
  "Ano?" zahulákala.
  Do dveří strčil hlavu strážný.
  "Jeho Výsost si přeje, aby jste se k němu připojila na snídani."
  "Už letím," vyhrkla Crimson.
  Rychle si přečísla hřívu, vrhla na sebe poslední pohled do zrcadla a pak se vydala vstříc svému osudu.

  Crimson opatrně zaklepala na dveře komnaty nedaleko její vlastní.
  "Dále," ozvalo se zevnitř.
  Zhluboka se nadechla a vstoupila.
  "Vaše Výsosti," uklonila se hned ve dveřích.

  Loki ležel rozvalený ve velké lenošce, před sebou stůl přetékající dobrotami a kolem něj se ochomýtalo několik služebných.

  "Jen pojď dál, malička a posaď se," vybídl ji, "vy můžete jít," obrátil se na služebné.

  Během chvilky byli sami dva.
  Crimson naprázdno polkla. Nervozitou nebyla schopná promluvit.
  Loki ji pobaveně pozoroval, jak ustrašeně sedí a raději čučí do stolu, než na něj.
  "Jaké že je tvé jméno, maličká?" zeptal se jí jemně.
  "Crimson Star, Vaše Výsosti," odpověděla a konečně zvedla hlavu.
  "Nabídni si, přece mi tu neumřeš hlady," přisunul před ní mísu se salátem.
  "Děkuji," řekla a naložila si pomocí levitace na talíř pořádnou porci. Všimla si, že ji Loki zaujatě pozoruje a lekla se, jestli neprovedla nějaké faux-pas.
  "Jak si to udělala?" zeptal se.
  "Co? Tohle?" zarazila se. Zvedla pomocí levitace jeden z hrníčků na stole, Loki přikývl.
  "To přece umí každý jednorožec," poznamenala, když položila hrníček zpět.
  Podívala se na Lokiho roh.
  "Moment..." zamyslela se.

  On je vlastně z jiného světa. Kdo ví, jestli magii ovládá. Ale to by ho portál neproměnil v alicorna, ale třeba v zemního poníka... takže...
  Dostala nápad.
  Zasmála se, Loki se na ni nechápavě podíval, čemu se směje.
  "Myslím, že tu adaptaci na život v Equestrii budeme muset vzít pěkně od základů, Vaše Výsosti."

  Veškerá nervozita jakoby z ní v tu chvíli opadla. Tohle bylo to, co ovládala.
  Najednou pochopila, proč Celestie zvolila pro tenhle úkol právě ji. Jestli má v budoucnu učit na Akademii pro nadané jednorožce, tohle bude její denní chleba.

  "Ve své... ehm, normální podobě ovládáte magii, že?" obrátila se na Lokiho.
  "Ano, moje matka mě ji naučila," odpověděl.
  Crimson se pro sebe ušklíbla.
  "Takže ji musíme upravit tak, aby fungovala jako jednorožčí magie. To by neměl být takový problém."

  Zarazila se, její mozek jel na plné obrátky.
  "Hmm, budu potřebovat papír. A pero," zamumlala si pro sebe. Zvedla se, aby prohledala pokoj, zatímco Loki ji nechápavě pozoroval, zvědavý, co má tohle všechno znamenat.

  Fascinovalo ho, jak se najednou z malé vystrašené klisničky stala sebevědomá jednorožka. A líbilo se mu to.

  "Ha!" vybafla a vrátila se ke stolu s pergamenem a perem.
  Začala něco škrábat na pergamen a mumlat si pro sebe, ztracena v myšlenkách.
  "Ehm... můžu si na chvíli sednout vedle vás?" zeptala se nervozně.
  Loki přikývl a uvolnil jí místo vedle sebe na lenošce.
  Opatrně si sedla vedle něj. Položila pergamen na stůl, zhluboka se nadechla a začala vysvětlovat, jak funguje jednorožčí magie.

  Uběhlo několik hodin a Loki byl schopný ovládat svůj roh, levitovat objekty a pár lehčích kouzel.
  Cítil se skvěle, když měl znovu možnost používat magii. Mít v rukou, nebo spíše kopytech, zpátky aspoň kousek své moci.
  Hrál si s několika šálky, levitoval s nimi ve vzduchu, Crimson vedle něj zase cosi freneticky čmárala na pergamen a mumlala si pro sebe.
  "Iluze... sakra, to není můj obor... ale v knihovně určitě něco bude... to půjde..."
  "Uklidni se, maličká," řekl Loki a položil ji kopýtko na rameno, při tom doteku sebou trhla. Hleděla na něho doširoka otevřenýma očima a on si až teď všiml, jakou mají barvu.
  Zelenou.
  Stejně jako jeho.

"Za dnešek si toho zvládla dost a já ti za to děkuji," usmál se na ni, "teď si běž odpočinout. Zítra tě budu opět očekávat na snídani."
"Ano, Vaše Veličenstvo," odpověděla.

  Zvedla se z lenošky, sebrala těch pár pergamenů, co popsala a vydala se ke dveřím.
  Ještě než opustila princovy komnaty, obrátila se.

  "Pokud mě budete potřebovat, budu buď u sebe nebo v knihovně."

  Loki přikývl.

  "Budu se těšit na zítřek, Crimson," mrkl na ni ještě, Crimson při tom pohledu polilo horko a cítila, jak rudne.
  Rychle vyběhla z komnaty, Loki se jen zasmál.

  Ta malá klisnička se mu začínala zamlouvat.

---

  Sotva za ní zapadly dveře jejího pokoje, šla prohledat Crimson svoje zásoby jídla. Přemýšlela, že princi navrhne, aby k snídani připojil i oběd, jestli u něj bude trávit tolik hodin.

  Ležela na posteli a chroupala mrkev, když ji hlavou proletěl nápad. Zbytek zeleniny málem zhltla na jeden zátah, vyskočila z postele, rychle se upravila, našla pod hromadou papírů na jednom křesle svou sedlovou brašnu a vydala se ven.

  Vyběhla z paláce do ulic města. I když už tady žila několik měsíců, stále ji znervózňovaly zdravící stráže. Připadala si spíše jako palácový inventář než jako právoplatný obyvatel.

  Co ji ale neznervózňovalo vůbec, byla knihovna Křišťálového království. Tam si připadala jako doma. A to doslova.
  Její otec koneckonců vlastnil a provozoval v Canterlotu knihkupectví.

  Pozdravila knihovnici, ta se hned rozzářila.
  "Slečno Star, tak copak dneska? Něco konkrétního nebo se jdete jen tak podívat?"

  "Něco o iluzích," vyhrkla Crimson.
  "Už vás omrzely živly?"
  "Není pro mě," odpověděla jednorožka.
  Knihovnice pokývala hlavou a na chvíli zmizela mezi regály.

  Trvalo to docela dlouho, než se vrátila s obrovskou bichlí.
  "No do prkenné ohrady," zaklela Crimson tiše, když před ní knihovnice položila knihu na pult.
  "Od zrcadla po klon. Teorie iluzionárních kouzel," přečetla si titul.
  "Mělo by tam být vše, od základů, až po nejsložitější kouzla," řekla knihovnice.
  "To věřím," poznamenala Crimson, když znovu pohledem přejela tloušťku knihy.
  Pokusila se nacpat si ji do sedlové brašny, ale nepovedlo se. Raději ji tedy odlevitovala před sebou.

  "Tak snad vám bude k užitku," usmála se knihovnice, když jednorožka opouštěla knihovnu.
  "Mockrát děkuju," křikla ještě Crimson a vydala se zpátky do paláce.

---

  Seděla u stolu ve své komnatě a hypnotizovala knihu před sebou.
  "Tak, hvězdo. Teď se ukaž, jak rychle umíš číst," řekla si pro sebe a otevřela knihu na první kapitole.

Princ a hvězda

2. kapitola 

 Druhý den ráno se Loki připojil k oběma princeznám na snídani.
  Princezna Cadence rozhodla, že raději projedná princovu prosbu o azyl neformálně nad dobrým jídlem.

  Princezna Celestie seděla v čele stolu.
  Působila mocným a majestátním dojmem a přitom z ní byla cítit blahosklonnost a něžnost. Loki se neubránil myšlence na svou matku, královnu Friggu.

  Rychle vylíčil svou verzi příběhu, přesně tak, jak ji přednesl včera princezně Cadence.

  Celestie se zamyslela.

  "S azylem není problém," začala, "bude mi ctí pohostit vás v naší zemi, ať už zde v Křišťálovém království nebo v královském sídle v Canterlotu. Je zde ale jiný problém..."

  Loki zpozorněl.

  "Portál, kterým jste se sem dostal se otevírá pouze v určitou dobu," vysvětlila Celestie, "teď je zavřen a znovu se otevře až uplyne vymezený čas."

  "A ten je jak dlouhý?" zeptal se Loki.

  "30 našich měsíců," odpověděla princezna Cadence.

  Loki přikývl, že rozumí.
  30 měsíců. Netušil, kolik je to v přepočtu na midgardský čas, ale určitě to bylo více jak rok. To mu vyhovovalo. Aspoň jedna věc z jeho původního plánu zůstane nezměněna.

  "Jsou dvě možnosti," navázala princezna Celestie, "buď se nám podaří vymyslet způsob, jak vás dostat zpátky nebo tu budete muset vydržet, než se portál znovu otevře."

  "Zatím bych tomu nechal volný průběh," poznamenal Loki.
  Dvorně se uklonil oběma klisnám.
  "Budu vám hluboce zavázán, Vaše Výsosti, za vaši pohostinnost a laskavost."

  "Potěšení je na mé straně," usmála se Celestie, "ale teď se pustíme do jídla. Dobrou chuť k vaší první equestrijské snídani."

  Loki se konečně zaměřil na jídlo před sebou. Už umíral hlady.
  Naložil si různé dobroty na talíř, když ticho přerušila princezna Cadence.

  "Princ bude potřebovat doprovod. Aspoň na pár prvních týdnů, než si přivykne."

  "Máš pravdu," přisvědčila Celestie, "ale kdo?"

  Obě princezny se zamyslely, po chvíli se ale tvář Celestie rozzářila.

  "Crimson."

  Loki netušil, co to znamená., ale tušil, že se to brzy dozví.

---

  "Aaaaaaaarrrrgggg!"
 
  Crimson zabořila hlavu do kopyt a oddala se totální frustraci. Už tyhle kouzla dnes studovala několik hodin, celkem jim věnovala týden, a pořád jim nemohla přijít na kloub.
  Z jejího utrpení ji vytrhlo zaklepání na dveře.
  "Ano?" zvedla hlavu.
  Dveře se otevřely, dovnitř nakoukl jeden ze sluhů.
  "Princezna Cadence si žádá vaši přítomnost, slečno."
  Crimson si odfrkla. Aspoň něco ji konečně vytrhne od těch šílených formulí.
  "Už běžím," odpověděla.

  Když vstoupila do trůnního sálu, překvapilo ji, že kromě princezny Cadence je přítomna i princezna Celestie a jí neznámý hřebec.
  Poklonila se.
  "Crimson Star, tak ráda tě opět vidím," usmála se na ni princezna Celestie, "jak se daří?"
  "Když nepočítám inter-elementární transfigurační kouzla, která mi už asi týden kradou spánek, tak relativně dobře," odpověděla upřímně Crimson.
  "Vím, že je nakonec zvládneš," ujistila ji Celestie.
  "Teď ale pro tebe máme jiný úkol," vložila se princezna Cadence.
  "Vaše Výsosti," obrátila se na hřebce po jejím boku, "dovolte mi představit vám Crimson Star. Crimson," oslovila jednorožku, "tvým úkolem bude doprovázet prince Lokiho, aby se tu cítil jako doma."
  Crimson naprázdno polkla.
  "Jak je vaším přáním, Výsosti," uklonila se před princem.
  Loki se zájmem pozoroval mladou klisničku. Vypadala roztomile, byla slušně vychovaná a zřejmě se pohybovala na královském dvoře už nějakou chvilku. A ačkoli se jevila malá a křehká, cítil z ní určitou sílu. Způsob, jakým mluvila s oběma vládkyněmi dával znát, že s nimi má bližší vztah než kdyby byla obyčejná poddaná.

  "Akorát tě budeme muset přestěhovat blíže k princovým komnatám," dodala Cadence.
  "A moje studium?" zeptala se Crimson.
  "Myslím, že i na to se najde čas," ujistila ji Celestie, "profesora Silver Clouda jsem o tvém novém úkolu už informovala."
  "Děkuji, Vaše Výsosti."
  "A teď se jdi přestěhovat do svých nových komnat," propustila ji Cadence.
 
  Crimson se naposledy uklonila všem třem vladařům a už se měla k odchodu, když ji Celestie zarazila.
  "A Crimson, fígl je v lineární posloupnosti elementů."
  Klisnička zalapala po dechu a pak se rozesmála.
  "Děkuji!" křikla ještě a vyběhla z trůnního sálu.

Princ a hvězda

1. kapitola

  Princezna Cadence nemohla uvěřit svým očím.

  Před jejím trůnem stáli dva jednorožci z královské stráže a mezi sebou hlídali šedého hřebce s černou hřívou.

  Alicorního hřebce.

  Který se prý před chvíli objevil díky zrcadlovému portálu.

  Loki se pro sebe pousmál. Během přesunu z místnosti, kde se zjevil, velmi rychle podle chování stráží, a teď i růžové klisničky na trůnu pochopil, že hřebec jeho vzhledu zde asi není úplně normální, a rozhodl se toho plně využít.

  "Omlouvám se za rozruch, který jsem asi způsobil, Výsosti," začal sladce. Ne nadarmo se mu přezdívalo Stříbrný jazyk.

  "Je pravda, že váš příchod byl poněkud... neočekávaný," usmála se Cadence. 

  Napřímila se.

  "Mé jméno je princezna Mi Amore Cadenza a jsem vládkyní tohoto království. Křišťálového království v zemi zvané Equestria, abych byla přesná. Smím se zeptat na vaše ctěné jméno?"

  Loki se usmál a lehce se uklonil.

  "Mé jméno je Loki. Jsem synem Odina, vládce Asgardu." 

Sice to byla lež, ale předpokládal, že mu projde. S Odinem byl teď spíše na nože, ale to se tady nikdo nemusí dozvědět. 

  "K mému smutku je ale situace v Asgardském království natolik vyhrocená, že jsem se v rámci zachování svého života rozhodl raději ukrýt před nepřáteli, kteří usilují o můj krk a zároveň i korunu. Přece jen jsem jedním ze dvou nástupců krále," usmál se oslnivě.

  "Oh, ano, to chápu," přisvědčila Cadence.

  "Chtěl jsem se původně přemístit do říše Midgardu," pokračoval dál ve svém monologu, "jak tomu říkají..." teatrálně se zamyslel, "A! Země! Bohužel jsem ale zvolil špatný portál a skončil zde."

  Cadence pokývla hlavou.

  Loki se svůdně ušklíbl. Čas vybalit na stůl esa.

  "Teď už víte, proč jsem se ocitnul zrovna zde. Tímto bych vás poníženě chtěl požádat o azyl."

  I když byl v podobě hřebce, stále ho obklopovala jakási okouzlující aura a on jí dokázal plně využít. Jeho slova odkapávala jako med a čím víc mluvil, tím víc mu princezna podléhala. 

  "Pokud by to záleželo na mně, samozřejmě bych souhlasila," začala Cadence, "ale budu se muset v této záležitosti poradit s princeznou Celestií, vládkyní Equestrie. Bude však mým potěšením, budete-li do té doby mým hostem."

  Loki se usmál a dvorně se poklonil.

  "Budu vám zavázán, Vaše Výsosti." 

  Nečekal, že se mu povede vyhrát hned prvním tahem, ale tohle byl dobrý začátek.

  "Stráže," zavelela Cadence, "zaveďte Jeho Výsost do komnat pro hosty."

  "Ještě jednou děkuji," pokynul Loki princezně, než opustil v doprovodu dvou jednorožců trůní sál.

---

  Komnaty pro hosty byly skvostné. Přesně tak, jak se mu to líbilo. 

  Natáhl se na postel. 

  Přemýšlel.

  Být hřebcem nakonec nebylo tak hrozné, přece jen už se v různá zvířata měnil v minulosti. Sice by měl raději svou humanoidní formu, ale na druhou stranu to mohlo být i horší. 

Spíše byl vděčný, že mu zůstalo to správné pohlaví. Neměl zrovna chuť zopakovat si s některým ze zdejších hřebců "aféru Svadilfari", kdyby přišlo na lámání chleba.

  Teď ještě počkat, jak se mu povede s vládkyní Equestrie. Předpokládal, že mocná královna bude odolnější vůči jeho kouzlům, než mladá princezna, ale i tak měl v plánu využít maximálně své schopnosti.

  Usmál se.

  Zítra ho čeká náročný den, i když se zatím situace vyvíjí k jeho spokojenosti.