3. kapitola
Přestěhování naštěstí netrvalo dlouho. Nejvíce vrásek sluhům zabraly knihy a stohy pergamenů, hlavně díky Crimsoninému obsesivnímu poskakování všude okolo.
Její nové komnaty byly o fous větší, než předchozí, a dokonce měly balkon, ze kterého se mohla rozhlédnout po celém Křišťálovém království.
Zbytek odpoledne zabila úklidem, tříděním knih a periodickými záchvaty paniky, kdykoli si vzpomněla na svůj nový úkol.
Spát šla pozdě a celou noc se převalovala.
Ráno se trhnutím vzbudila. Chvíli zírala na stěnu naproti své postele, než se jí podařilo vzpamatovat se.
Absolutně nevěděla, co má dělat.
Princezna ani princ ji nedali žádné instrukce.
Vyskočila z postele a šla se aspoň umýt, aby byla připravena na cokoli, co ji dnešní den přichystá. Dosušovala si poslední mokrá místa v srsti, když na její dveře někdo zaklepal.
"Ano?" zahulákala.
Do dveří strčil hlavu strážný.
"Jeho Výsost si přeje, aby jste se k němu připojila na snídani."
"Už letím," vyhrkla Crimson.
Rychle si přečísla hřívu, vrhla na sebe poslední pohled do zrcadla a pak se vydala vstříc svému osudu.
Crimson opatrně zaklepala na dveře komnaty nedaleko její vlastní.
"Dále," ozvalo se zevnitř.
Zhluboka se nadechla a vstoupila.
"Vaše Výsosti," uklonila se hned ve dveřích.
Loki ležel rozvalený ve velké lenošce, před sebou stůl přetékající dobrotami a kolem něj se ochomýtalo několik služebných.
"Jen pojď dál, malička a posaď se," vybídl ji, "vy můžete jít," obrátil se na služebné.
Během chvilky byli sami dva.
Crimson naprázdno polkla. Nervozitou nebyla schopná promluvit.
Loki ji pobaveně pozoroval, jak ustrašeně sedí a raději čučí do stolu, než na něj.
"Jaké že je tvé jméno, maličká?" zeptal se jí jemně.
"Crimson Star, Vaše Výsosti," odpověděla a konečně zvedla hlavu.
"Nabídni si, přece mi tu neumřeš hlady," přisunul před ní mísu se salátem.
"Děkuji," řekla a naložila si pomocí levitace na talíř pořádnou porci. Všimla si, že ji Loki zaujatě pozoruje a lekla se, jestli neprovedla nějaké faux-pas.
"Jak si to udělala?" zeptal se.
"Co? Tohle?" zarazila se. Zvedla pomocí levitace jeden z hrníčků na stole, Loki přikývl.
"To přece umí každý jednorožec," poznamenala, když položila hrníček zpět.
Podívala se na Lokiho roh.
"Moment..." zamyslela se.
On je vlastně z jiného světa. Kdo ví, jestli magii ovládá. Ale to by ho portál neproměnil v alicorna, ale třeba v zemního poníka... takže...
Dostala nápad.
Zasmála se, Loki se na ni nechápavě podíval, čemu se směje.
"Myslím, že tu adaptaci na život v Equestrii budeme muset vzít pěkně od základů, Vaše Výsosti."
Veškerá nervozita jakoby z ní v tu chvíli opadla. Tohle bylo to, co ovládala.
Najednou pochopila, proč Celestie zvolila pro tenhle úkol právě ji. Jestli má v budoucnu učit na Akademii pro nadané jednorožce, tohle bude její denní chleba.
"Ve své... ehm, normální podobě ovládáte magii, že?" obrátila se na Lokiho.
"Ano, moje matka mě ji naučila," odpověděl.
Crimson se pro sebe ušklíbla.
"Takže ji musíme upravit tak, aby fungovala jako jednorožčí magie. To by neměl být takový problém."
Zarazila se, její mozek jel na plné obrátky.
"Hmm, budu potřebovat papír. A pero," zamumlala si pro sebe. Zvedla se, aby prohledala pokoj, zatímco Loki ji nechápavě pozoroval, zvědavý, co má tohle všechno znamenat.
Fascinovalo ho, jak se najednou z malé vystrašené klisničky stala sebevědomá jednorožka. A líbilo se mu to.
"Ha!" vybafla a vrátila se ke stolu s pergamenem a perem.
Začala něco škrábat na pergamen a mumlat si pro sebe, ztracena v myšlenkách.
"Ehm... můžu si na chvíli sednout vedle vás?" zeptala se nervozně.
Loki přikývl a uvolnil jí místo vedle sebe na lenošce.
Opatrně si sedla vedle něj. Položila pergamen na stůl, zhluboka se nadechla a začala vysvětlovat, jak funguje jednorožčí magie.
Uběhlo několik hodin a Loki byl schopný ovládat svůj roh, levitovat objekty a pár lehčích kouzel.
Cítil se skvěle, když měl znovu možnost používat magii. Mít v rukou, nebo spíše kopytech, zpátky aspoň kousek své moci.
Hrál si s několika šálky, levitoval s nimi ve vzduchu, Crimson vedle něj zase cosi freneticky čmárala na pergamen a mumlala si pro sebe.
"Iluze... sakra, to není můj obor... ale v knihovně určitě něco bude... to půjde..."
"Uklidni se, maličká," řekl Loki a položil ji kopýtko na rameno, při tom doteku sebou trhla. Hleděla na něho doširoka otevřenýma očima a on si až teď všiml, jakou mají barvu.
Zelenou.
Stejně jako jeho.
"Za dnešek si toho zvládla dost a já ti za to děkuji," usmál se na ni, "teď si běž odpočinout. Zítra tě budu opět očekávat na snídani."
"Ano, Vaše Veličenstvo," odpověděla.
Zvedla se z lenošky, sebrala těch pár pergamenů, co popsala a vydala se ke dveřím.
Ještě než opustila princovy komnaty, obrátila se.
"Pokud mě budete potřebovat, budu buď u sebe nebo v knihovně."
Loki přikývl.
"Budu se těšit na zítřek, Crimson," mrkl na ni ještě, Crimson při tom pohledu polilo horko a cítila, jak rudne.
Rychle vyběhla z komnaty, Loki se jen zasmál.
Ta malá klisnička se mu začínala zamlouvat.
---
Sotva za ní zapadly dveře jejího pokoje, šla prohledat Crimson svoje zásoby jídla. Přemýšlela, že princi navrhne, aby k snídani připojil i oběd, jestli u něj bude trávit tolik hodin.
Ležela na posteli a chroupala mrkev, když ji hlavou proletěl nápad. Zbytek zeleniny málem zhltla na jeden zátah, vyskočila z postele, rychle se upravila, našla pod hromadou papírů na jednom křesle svou sedlovou brašnu a vydala se ven.
Vyběhla z paláce do ulic města. I když už tady žila několik měsíců, stále ji znervózňovaly zdravící stráže. Připadala si spíše jako palácový inventář než jako právoplatný obyvatel.
Co ji ale neznervózňovalo vůbec, byla knihovna Křišťálového království. Tam si připadala jako doma. A to doslova.
Její otec koneckonců vlastnil a provozoval v Canterlotu knihkupectví.
Pozdravila knihovnici, ta se hned rozzářila.
"Slečno Star, tak copak dneska? Něco konkrétního nebo se jdete jen tak podívat?"
"Něco o iluzích," vyhrkla Crimson.
"Už vás omrzely živly?"
"Není pro mě," odpověděla jednorožka.
Knihovnice pokývala hlavou a na chvíli zmizela mezi regály.
Trvalo to docela dlouho, než se vrátila s obrovskou bichlí.
"No do prkenné ohrady," zaklela Crimson tiše, když před ní knihovnice položila knihu na pult.
"Od zrcadla po klon. Teorie iluzionárních kouzel," přečetla si titul.
"Mělo by tam být vše, od základů, až po nejsložitější kouzla," řekla knihovnice.
"To věřím," poznamenala Crimson, když znovu pohledem přejela tloušťku knihy.
Pokusila se nacpat si ji do sedlové brašny, ale nepovedlo se. Raději ji tedy odlevitovala před sebou.
"Tak snad vám bude k užitku," usmála se knihovnice, když jednorožka opouštěla knihovnu.
"Mockrát děkuju," křikla ještě Crimson a vydala se zpátky do paláce.
---
Seděla u stolu ve své komnatě a hypnotizovala knihu před sebou.
"Tak, hvězdo. Teď se ukaž, jak rychle umíš číst," řekla si pro sebe a otevřela knihu na první kapitole.
Žádné komentáře:
Okomentovat