City
Loki doufal, že nenápadně proklouzne a podaří se mu svůj návrat ze Země ututlat.
Nepovedlo se.
"Ta dívka ti hodně přirostla k srdci, bratříčku," vybafl na něj Thor z postranní chodby.
"Nevím o čem mluvíš," řekl Loki neutrálně a pokračoval v chůzi. Thor se k němu připojil.
"Ale no tak. Pořídil sis midgardské oblečení. Často mizíš na několik dní, aniž bys cokoli komukoli řekl. A vždy, když se vrátíš, tak voníš dámským parfémem. Stále stejným. Tak jak se jmenuje?"
"Velmi vnímavé, Thore, syne Odinův," rýpl si Loki.
Šli dál chodbou, Loki na sobě doslova cítil bratrův zvědavý pohled.
Zastavil se a povzdechl si.
"Gina," odpověděl odevzdaně.
"Ta holka ze Starkovy oslavy?" zasmál se Thor.
"A víš, že jsem si to myslel? Hodí se k tobě," dodal.
"My spolu ale nechodíme," odsekl Loki, "jen spolu... spíme."
Rychlým krokem se vydal ke svým komnatám, aniž by na svého bratra vrhl jediný pohled a nechal ho stát samotného uprostřed chodby.
---
Soumrak zahalil asgardské království do svého náručí.
Loki ze sebe pomalu sundával oblečení, když ho do nosu uhodila příjemná vůně. Ihned poznal Ginin parfém. Zavřel oči a zhluboka se nadechl, aby zachytil prchavou stopu své milenky.
Musel ji vidět. Aspoň na chvíli.
A věděl přesně, jak na to, aniž by opustil zdi královského paláce.
Lehl si pohodlně na postel, záda si podepřel polštářem a uvolnil se.
Přímo před postelí se v záři zeleného světla objevila Gina. S rozpuštěnými vlasy a něžným úsměvem.
Iluze byla dokonalá.
Loki jí začal pomalu odčarovávat oblečení, Gina se začervenala, jak se snažila zakrýt svou nahotu. Tohle byl Lokiho přídavek ke hře, protože reálna Gina by se nečervenala a oblečení by ze sebe shodila sama a s radostí.
Zamyšleně svou hračku pozoroval, když ho něco napadlo.
Ginino tělo zakryly pruhy temně zelené látky ve formě asgardských šatů a její vlasy se zformovaly do účesu ne nepodobnému tomu, který nosila královna Frigga.
Vrhla na Lokiho pronikavý pohled zářivě zelených očí.
Loki polkl.
Vypadala nádherně, jako pravá asgardská princezna.
Kochal se svým výtvorem, zároveň se mu ale sevřelo srdce. Dal by cokoli, kdyby tu teď takhle oblečená a učesaná stála živá Gina, z masa a kostí.
Najednou ho popadl vztek. Mávnutím ruky iluzi zničil, vyskočil z postele a začal courat po pokoji tam a zpátky, aby se uklidnil.
Dohodli se, že budou kamarádi s benefity.
Věděl, že Gina to tak bere.
Tak proč ho to najednou tak štve?
Protože Thor má pravdu.
Ta midgarďanka mi přirostla k srdci.
Zastavil se, zavřel oči a promnul si kořen nosu.
Byl čas si to otevřeně přiznat.
Byl v tom až po uši...
---
Gina seděla na okně, sledovala noční město a líně potahovala z cigarety.
Zahleděla se na temnou oblohu posetou hvězdami a její myšlenky se ihned stočily k jejímu božskému milenci.
Copak asi dělá?
Zamračila se.
Beztak se nechává obšťastňovat některou ze svých služebných.
Ona sama si taky mohla najít někoho na hraní. Nic jí nebránilo.
Ale nechtěla. Nemohla.
Usmála se pro sebe.
Ať už dělá cokoli a s kýmkoli, vždy se vrátí ke mě.
A to byl nepopiratelný fakt.
Zobrazují se příspěvky se štítkempovídka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempovídka. Zobrazit všechny příspěvky
úterý 10. února 2015
Gina´s Tidbits
Mytologie a realita
Vytáhla z tašky tlustou knihu a položila ji na stůl v obýváku. Udělala si kávu, postavila ji vedle knihy, pohodlně se usadila a vzala knihu do rukou.
Podle seznamu našla kapitolu, kterou hledala, začetla se a...
Knihu zaklapla a zůstala tupě hledět před sebe.
---
"Má paní?" ozval se Loki z předsíně. Zarazilo ho, že se Gina neozývá.
Vešel do obýváku a našel Ginu, jak sedí v křesle a tváří se nasupeně.
Zvedla k němu pohled.
"Nějak ses mi zapomněl zmínit o tom, že jsi ženatý," prohlásila ironicky místo pozdravu.
Loki se zarazil.
"Jak ses to dozvěděla?" zeptal se.
Ginu překvapilo, jak věcně se k tomu staví. Nesnažil se to nijak popřít nebo zamluvit, což ji bolelo možná víc, než kdyby lhal.
Ukázala na knihu před sebou.
Loki si přečetl titulek a rozesmál se.
"Ach ano, příběhy, které vymysleli Midgarďané o nás bozích."
"Neodpověděl si mi na mou otázku," štěkla Gina.
"Technicky ano. Ale neboj se o čistotu svého svědomí, má malá midgarďanko, protože uleháš se zadaným mužem. Má a Sigynina cesta se rozešla již před stoletími," vysvětlil Loki.
Gina nevypadala přesvědčeně.
"Nemáš tendence se k ní vrátit?" zeptala se po chvíli.
"Ne," odpověděl pevně.
Gina se zhluboka nadechla. Zírala do blba a snažila se to všechno vstřebat.
Loki si přidřepnul k jejímu křeslu a vzal ji za ruku.
"Gino..."
"Proč si mi to neřekl dřív?" přerušila ho.
"Nikdy ses nezeptala," poznamenal Loki s úšklebkem.
Gina na něho vrhla překvapený pohled a pak se rozesmála.
"Máš pravdu. Jsem hloupá..." povzdechla si.
"Nejsi, má maličká," ujistil ji Loki.
Gina se pousmála. Natáhla se a vlepila Lokimu letmou pusu.
"Promiň, že jsem tak vyšilovala. Jen... mě to překvapilo a trochu rozhodilo..."
"Omluva přijata, má paní," zakřenil se Loki. Najednou jí drapnul, zvedl z křesla a hodil si ji do náruče.
"Ale budeš si to muset ještě odmazlit," řekl, když ji odnášel směrem k ložnici.
---
Šli spát pozdě.
Občas si dávali pusu na dobrou noc nebo se při usínání drželi za ruce, ale nikdy se nemazlili ani si jinak nedávali najevo náklonnost mimo sex. Jediná příležitost, kdy jí Loki mohl "beztrestně" sevřít v náručí byla, když halucinovala z horečky.
Proto ho překvapilo, když se k němu Gina pod dekou přivinula.
"Co to děláš?" zeptal se udiveně.
"Zkouším, jestli jsi dobrý polštář," odpověděla Gina.
"Ale..."
"Zmlkni a spi," odbyla ho.
"Tak tedy dobrou, má paní," zašeptal a políbil ji na čelo.
"Dobrou, Výsosti," zamumlala Gina z polospánku.
Vytáhla z tašky tlustou knihu a položila ji na stůl v obýváku. Udělala si kávu, postavila ji vedle knihy, pohodlně se usadila a vzala knihu do rukou.
Podle seznamu našla kapitolu, kterou hledala, začetla se a...
Knihu zaklapla a zůstala tupě hledět před sebe.
---
"Má paní?" ozval se Loki z předsíně. Zarazilo ho, že se Gina neozývá.
Vešel do obýváku a našel Ginu, jak sedí v křesle a tváří se nasupeně.
Zvedla k němu pohled.
"Nějak ses mi zapomněl zmínit o tom, že jsi ženatý," prohlásila ironicky místo pozdravu.
Loki se zarazil.
"Jak ses to dozvěděla?" zeptal se.
Ginu překvapilo, jak věcně se k tomu staví. Nesnažil se to nijak popřít nebo zamluvit, což ji bolelo možná víc, než kdyby lhal.
Ukázala na knihu před sebou.
Loki si přečetl titulek a rozesmál se.
"Ach ano, příběhy, které vymysleli Midgarďané o nás bozích."
"Neodpověděl si mi na mou otázku," štěkla Gina.
"Technicky ano. Ale neboj se o čistotu svého svědomí, má malá midgarďanko, protože uleháš se zadaným mužem. Má a Sigynina cesta se rozešla již před stoletími," vysvětlil Loki.
Gina nevypadala přesvědčeně.
"Nemáš tendence se k ní vrátit?" zeptala se po chvíli.
"Ne," odpověděl pevně.
Gina se zhluboka nadechla. Zírala do blba a snažila se to všechno vstřebat.
Loki si přidřepnul k jejímu křeslu a vzal ji za ruku.
"Gino..."
"Proč si mi to neřekl dřív?" přerušila ho.
"Nikdy ses nezeptala," poznamenal Loki s úšklebkem.
Gina na něho vrhla překvapený pohled a pak se rozesmála.
"Máš pravdu. Jsem hloupá..." povzdechla si.
"Nejsi, má maličká," ujistil ji Loki.
Gina se pousmála. Natáhla se a vlepila Lokimu letmou pusu.
"Promiň, že jsem tak vyšilovala. Jen... mě to překvapilo a trochu rozhodilo..."
"Omluva přijata, má paní," zakřenil se Loki. Najednou jí drapnul, zvedl z křesla a hodil si ji do náruče.
"Ale budeš si to muset ještě odmazlit," řekl, když ji odnášel směrem k ložnici.
---
Šli spát pozdě.
Občas si dávali pusu na dobrou noc nebo se při usínání drželi za ruce, ale nikdy se nemazlili ani si jinak nedávali najevo náklonnost mimo sex. Jediná příležitost, kdy jí Loki mohl "beztrestně" sevřít v náručí byla, když halucinovala z horečky.
Proto ho překvapilo, když se k němu Gina pod dekou přivinula.
"Co to děláš?" zeptal se udiveně.
"Zkouším, jestli jsi dobrý polštář," odpověděla Gina.
"Ale..."
"Zmlkni a spi," odbyla ho.
"Tak tedy dobrou, má paní," zašeptal a políbil ji na čelo.
"Dobrou, Výsosti," zamumlala Gina z polospánku.
úterý 25. listopadu 2014
Gina´s Tidbits
Alternativní léčba
"Gino? Gino!" ozvalo se z obýváku.
"V ložnici," zachraplala dotazovaná.
Loki stanul ve dveřích a zarazil se.
Gina seděla v pololeže v posteli, kolem krku uvázaný pestrobarevný šátek. Vypadala hrozně.
"Copak se stalo mé paní?" zeptal se s pobaveným úsměvem Loki.
"Tvoji paní bacil bacil," odpověděla Gina. Kýchla. Natáhla se pro kapesník z papírové krabice na nočním stolku a hlučně se vysmrkala.
Loki to nevydržel a rozesmál se, Gina po něm vrhla vražedný pohled.
"Nechoď ke mě, nebo to ještě chytneš," řekla ochraptěle, ale Loki její varování ignoroval a posadil se k ní na postel.
"Mám dobrou imunitu," namítl princ.
Gina se uvelebila na polštáři.
"Měl by ses vrátit domů, nebudu teď dobrou společnicí," řekla.
"Ne," odvětil pevně.
Gina si povzdechla.
"Tak mi aspoň můžeš uvařit čaj," řekla odevzdaně.
I přes její četné prostesty se Loki rozhodl, že zůstane i přes noc.
Po celém dni, kdy se o ni staral, už ho pomalu přemáhala únava. Uvelebil se vedle ní pod jednu pokrývku a sevřel ji v náruči, vděčně se mu opřela o hrudník.
Nečekala je ale klidná noc.
Cítil, jak Ginino tělo hoří horečkou, přitom se třásla zimnicí. Na čele se jí leskly kapky potu, sem tam bezmocně zasténala. Nemohla usnout. Trápila se a Lokimu jí bylo líto.
Víc jí přitiskl k sobě, doufajíc, že jeho studená kůže aspoň trochu pomůže srazit její horečku.
"Kéž bych ti mohl pomoci víc," zašeptal.
"Stačí, že tu jsi," zachraplala Gina ztěžka.
Loki se usmál a pohladil ji po zpocené tváři.
Hlavou mu proběhla šílená myšlenka
"Chci něco zkusit. Ale musíš mi slíbit, že se nebudeš bát." V jeho hlase zněl podtón zoufalosti, jakoby se neskutečně styděl za to, co hodlá udělat.
"Čeho bych se měla bát?" zeptala se Gina.
"Prosím, slib mi to," řekl naléhavě.
"Slibuju," špitla. V tuhle chvíli byla ochotna zkusit cokoli, co jí pomůže.
"Lehni si na záda a uvolni se," poručil jí, Gina udělala, jak přikázal.
Položil jí jednu ruku na čelo, druhou na hrudník.
Chvíli se nic nedělo.
Pak jeho kůže začala modrat, barva se postupně rozlévala po jeho těle, jako když látka nasakuje vodu z rozlité skleničky.
Gina si prvně pomyslela, že halucinuje z horečky, pak jí ale došlo, že se Loki přeměňuje do své jotunské formy.
Tak proto po mě chtěl, abych mu slíbila, že se nebudu bát.
Zadívala se mu do tváře. Jeho teď už červené oči byly upřeny na vlastní ruce, obličej zkřivený soustředěním.
Gina polkla. Vypadal strašidelně.
Slíbila jsem, že se nebudu bát, napomenula se v duchu.
Ginu něco zastudilo na hrudníku. Zvedla hlavu a zjistila, že její tělo pokrývá jemňoulinká jinovatka.
"Lež klidně, Gino," napomenul ji Loki. Musel se neskutečně soustředit, aby jeho kouzlo nepřekročilo tu hranici, kdy už by pro ni bylo nebezpečné a mohlo by jí ublížit.
Vyčerpaně vydechl a sundal ruce z jejího těla.
"Mělo by to na pár hodin snížit horečku," řekl tiše, "aspoň se budeš moci v klidu vyspat."
"Děkuju," zašeptala Gina vděčně.
Loki se usmál a konečně našel odvahu podívat se své milence do tváře.
Gině pořád připadal strašidelný, ale jeho úsměv ten dojem aspoň trochu rozmělnil.
Sledovala, jak se mění zpět do své normální podoby. Stulila se mu do náruče, když si k ní lehl a během několika minut usnula.
Loki ji držel v objetí a přemýšlel. Právě použil svou jotunskou formu, aby pomohl a nikoli, aby ničil.
"Ne. Já děkuji tobě, Gino," zašeptal ji do vlasů.
----------------------------------------------------------
PS: Kdo poznal Lokiho "No. Thank you." z konce Thor:TDW, má malé bezvýznamné plus :D
"Gino? Gino!" ozvalo se z obýváku.
"V ložnici," zachraplala dotazovaná.
Loki stanul ve dveřích a zarazil se.
Gina seděla v pololeže v posteli, kolem krku uvázaný pestrobarevný šátek. Vypadala hrozně.
"Copak se stalo mé paní?" zeptal se s pobaveným úsměvem Loki.
"Tvoji paní bacil bacil," odpověděla Gina. Kýchla. Natáhla se pro kapesník z papírové krabice na nočním stolku a hlučně se vysmrkala.
Loki to nevydržel a rozesmál se, Gina po něm vrhla vražedný pohled.
"Nechoď ke mě, nebo to ještě chytneš," řekla ochraptěle, ale Loki její varování ignoroval a posadil se k ní na postel.
"Mám dobrou imunitu," namítl princ.
Gina se uvelebila na polštáři.
"Měl by ses vrátit domů, nebudu teď dobrou společnicí," řekla.
"Ne," odvětil pevně.
Gina si povzdechla.
"Tak mi aspoň můžeš uvařit čaj," řekla odevzdaně.
I přes její četné prostesty se Loki rozhodl, že zůstane i přes noc.
Po celém dni, kdy se o ni staral, už ho pomalu přemáhala únava. Uvelebil se vedle ní pod jednu pokrývku a sevřel ji v náruči, vděčně se mu opřela o hrudník.
Nečekala je ale klidná noc.
Cítil, jak Ginino tělo hoří horečkou, přitom se třásla zimnicí. Na čele se jí leskly kapky potu, sem tam bezmocně zasténala. Nemohla usnout. Trápila se a Lokimu jí bylo líto.
Víc jí přitiskl k sobě, doufajíc, že jeho studená kůže aspoň trochu pomůže srazit její horečku.
"Kéž bych ti mohl pomoci víc," zašeptal.
"Stačí, že tu jsi," zachraplala Gina ztěžka.
Loki se usmál a pohladil ji po zpocené tváři.
Hlavou mu proběhla šílená myšlenka
"Chci něco zkusit. Ale musíš mi slíbit, že se nebudeš bát." V jeho hlase zněl podtón zoufalosti, jakoby se neskutečně styděl za to, co hodlá udělat.
"Čeho bych se měla bát?" zeptala se Gina.
"Prosím, slib mi to," řekl naléhavě.
"Slibuju," špitla. V tuhle chvíli byla ochotna zkusit cokoli, co jí pomůže.
"Lehni si na záda a uvolni se," poručil jí, Gina udělala, jak přikázal.
Položil jí jednu ruku na čelo, druhou na hrudník.
Chvíli se nic nedělo.
Pak jeho kůže začala modrat, barva se postupně rozlévala po jeho těle, jako když látka nasakuje vodu z rozlité skleničky.
Gina si prvně pomyslela, že halucinuje z horečky, pak jí ale došlo, že se Loki přeměňuje do své jotunské formy.
Tak proto po mě chtěl, abych mu slíbila, že se nebudu bát.
Zadívala se mu do tváře. Jeho teď už červené oči byly upřeny na vlastní ruce, obličej zkřivený soustředěním.
Gina polkla. Vypadal strašidelně.
Slíbila jsem, že se nebudu bát, napomenula se v duchu.
Ginu něco zastudilo na hrudníku. Zvedla hlavu a zjistila, že její tělo pokrývá jemňoulinká jinovatka.
"Lež klidně, Gino," napomenul ji Loki. Musel se neskutečně soustředit, aby jeho kouzlo nepřekročilo tu hranici, kdy už by pro ni bylo nebezpečné a mohlo by jí ublížit.
Vyčerpaně vydechl a sundal ruce z jejího těla.
"Mělo by to na pár hodin snížit horečku," řekl tiše, "aspoň se budeš moci v klidu vyspat."
"Děkuju," zašeptala Gina vděčně.
Loki se usmál a konečně našel odvahu podívat se své milence do tváře.
Gině pořád připadal strašidelný, ale jeho úsměv ten dojem aspoň trochu rozmělnil.
Sledovala, jak se mění zpět do své normální podoby. Stulila se mu do náruče, když si k ní lehl a během několika minut usnula.
Loki ji držel v objetí a přemýšlel. Právě použil svou jotunskou formu, aby pomohl a nikoli, aby ničil.
"Ne. Já děkuji tobě, Gino," zašeptal ji do vlasů.
----------------------------------------------------------
PS: Kdo poznal Lokiho "No. Thank you." z konce Thor:TDW, má malé bezvýznamné plus :D
Gina´s Tidbits
Perlový náhrdelník
Lapla ho za límec a odtáhla ho z chodby pryč.
"Hej, co to děláš?" okřikl ji Loki.
Sotva se teleportoval k ní domů, jak byli domluveni, aniž by ho pozdravila, udělala tohle. Lokiho zajímalo, co to do ní vjelo.
Dotáhla ho až k sobě do ložnice a povalila ho na postel.
"Už se mi po vás stýskalo, Vaše Výsosti," řekla svůdně, vyskočila na postel a sedla mu obkročmo na klín.
Loki prudce vdechl. Čekal, že dojde k sexu, ale netušil, že Gina na to půjde takhle po hlavě, bez zábran.
Nehodlal se ale bránit.
Zavrtěla se mu na rozkroku, jeho tělo reagovalo ihned. Tep mu vyletěl, krev se mu nahrnula do slabin. Zajel ji rukou do vlasů, aby si přitáhnul její hlavu blíž ke své, a jejich rty splynuly ve vášnivém polibku.
Tak krásně zasténala, když se od ní odlepil.
Gina se vyprostila z trička a podprsenky, takže se Lokimu naskytl nádherný pohled na její tělo.
Najednou seskočila.
Loki jen stačil překvapeně zvednout hlavu, když mu šikovným pohybem stáhla kalhoty.
Oh, ano. Asgarďané nenosí spodní prádlo, usmála se Gina pro sebe.
Loki praštil hlavou do polštáře, když sevřela prsty kolem jeho chlouby. Čekal, že ho uspokojí rukou, proto ho zarazilo, když ucítil teplo a ... vlhko?
Znovu zvedl hlavu a spatřil Ginu, jak se sklání nad jeho klínem a jemně jazykem laská rudou špičku jeho chlouby.
Vrhla po něm vyzývavý pohled a zasunula si ji do úst.
Loki zasténal.
Byla něžná, ale důrazná zároveň. Užíval si jejích měkoučkých rtů a mrštného jazyka, i ruky, která pevně obepínala jeho přirození.
"Sedni si na kraj postele," řekla najednou, "s takovou si za chvíli vyvrátím krk."
Loki ji ihned poslechl.
Posunul se na kraj lůžka, roztáhl nohy, Gina si mezi ně klekla a znovu zabořila obličej do jeho klína.
Realita se pro něj rozpila do ztracena, jediné, na co se dokázal soustředit, byl vlastní klín a ústa jeho milenky.
Cítil, že se pomalu, ale jistě blíží k vrcholu.
Když byl na pokraji orgasmu, jemně, ale rázně ji od sebe odstrčil.
Horké kapky mléčně bílé tekutiny ji dopadly na kůži a vytvořily na jejím krku a hrudníku ornament ne nepodobný perlovému náhrdelníku.
Loki se snažil popadnout dech. Gina se opřela o jeho stehna, vítězoslavně se usmívala a její zelené oči zářily uspokojením.
"Půjdu se opláchnout," řekla po chvíli.
"To teda nejdeš," zašklebil se Loki.
Vzal ji do náruče a tak, jak byla, ji hodil na postel.
"Tvůj princ tě musí odměnit za takovou velkorysost," usmál se.
Během chvilky byla nahá, s nohama doširoka rozevřenýma a Lokiho obličejem mezi stehny.
Zasténala, když se dotkl jejího nejcitlivějšího místa jazykem.
Vykřikla, když do ní vstoupil prsty.
Zmítala se a zatínala dlaně do pokrývky, když se jeho prsty roztančily v jejích útrobách, zatímco ji uspokojoval ústy. Lokiho vzrušovalo vědomí, že má stále na hrudníku jeho sémě.
Dostat ji na vrchol nebylo vůbec těžké. Její tělo se roztřáslo, se zatnutými svaly se prohnula jako luk a pak jako hadrová panenka zůstala ležet, když si užívala sladkého uvolnění.
"Už vím, proč se ti říká Stříbrný jazyk," zachraplala, jak se snažila popadnout dech.
Loki se jen pousmál.
---
Pokojem se vinuly namodralé chomáčky kouře.
Loki seděl na pohovce, před sebou sklenici rubínově rudého vína, Gina seděla naproti němu v křesle, na stole míchaný nápoj sestávající z havajského rumu a jablečné šťávy, v ruce cigaretu.
Oba mlčeli.
"Musím se ti s něčím svěřit," přerušil náhle ticho Loki.
Gina povytáhla obočí.
"Uvědomil jsem si, že mi na tobě záleží," řekl a sklopil oči, Gina naklonila hlavu na bok.
"Snad to není vyznání lásky," uchechtla se, Loki zvedl hlavu.
"Ne... já..." zakoktal se, pak si ale všiml, jak se Gina směje.
"Dělám si srandu. Mám tě ráda, ale obávám se, že na víc než kamaráda s benefitama to stačit nebude."
Loki se rozesmál.
"Zbožňuji tu tvoji upřímnost, Gino."
Gina mu odpověděla rozvernou poklonou.
"Tak co máš na srdci?" nadhodila.
"Mám rád tvou společnost, má malá midgarďanko. Troufnu si tvrdit, že bych tě mohl nazývat svým přítelem."
"Jsem poctěna, že mě Jeho Výsost považuje za svého přítele," prohlásila teatrálně.
Oba se rozesmáli.
"Ještě víno?" zeptala se, Loki přikývl.
Lapla ho za límec a odtáhla ho z chodby pryč.
"Hej, co to děláš?" okřikl ji Loki.
Sotva se teleportoval k ní domů, jak byli domluveni, aniž by ho pozdravila, udělala tohle. Lokiho zajímalo, co to do ní vjelo.
Dotáhla ho až k sobě do ložnice a povalila ho na postel.
"Už se mi po vás stýskalo, Vaše Výsosti," řekla svůdně, vyskočila na postel a sedla mu obkročmo na klín.
Loki prudce vdechl. Čekal, že dojde k sexu, ale netušil, že Gina na to půjde takhle po hlavě, bez zábran.
Nehodlal se ale bránit.
Zavrtěla se mu na rozkroku, jeho tělo reagovalo ihned. Tep mu vyletěl, krev se mu nahrnula do slabin. Zajel ji rukou do vlasů, aby si přitáhnul její hlavu blíž ke své, a jejich rty splynuly ve vášnivém polibku.
Tak krásně zasténala, když se od ní odlepil.
Gina se vyprostila z trička a podprsenky, takže se Lokimu naskytl nádherný pohled na její tělo.
Najednou seskočila.
Loki jen stačil překvapeně zvednout hlavu, když mu šikovným pohybem stáhla kalhoty.
Oh, ano. Asgarďané nenosí spodní prádlo, usmála se Gina pro sebe.
Loki praštil hlavou do polštáře, když sevřela prsty kolem jeho chlouby. Čekal, že ho uspokojí rukou, proto ho zarazilo, když ucítil teplo a ... vlhko?
Znovu zvedl hlavu a spatřil Ginu, jak se sklání nad jeho klínem a jemně jazykem laská rudou špičku jeho chlouby.
Vrhla po něm vyzývavý pohled a zasunula si ji do úst.
Loki zasténal.
Byla něžná, ale důrazná zároveň. Užíval si jejích měkoučkých rtů a mrštného jazyka, i ruky, která pevně obepínala jeho přirození.
"Sedni si na kraj postele," řekla najednou, "s takovou si za chvíli vyvrátím krk."
Loki ji ihned poslechl.
Posunul se na kraj lůžka, roztáhl nohy, Gina si mezi ně klekla a znovu zabořila obličej do jeho klína.
Realita se pro něj rozpila do ztracena, jediné, na co se dokázal soustředit, byl vlastní klín a ústa jeho milenky.
Cítil, že se pomalu, ale jistě blíží k vrcholu.
Když byl na pokraji orgasmu, jemně, ale rázně ji od sebe odstrčil.
Horké kapky mléčně bílé tekutiny ji dopadly na kůži a vytvořily na jejím krku a hrudníku ornament ne nepodobný perlovému náhrdelníku.
Loki se snažil popadnout dech. Gina se opřela o jeho stehna, vítězoslavně se usmívala a její zelené oči zářily uspokojením.
"Půjdu se opláchnout," řekla po chvíli.
"To teda nejdeš," zašklebil se Loki.
Vzal ji do náruče a tak, jak byla, ji hodil na postel.
"Tvůj princ tě musí odměnit za takovou velkorysost," usmál se.
Během chvilky byla nahá, s nohama doširoka rozevřenýma a Lokiho obličejem mezi stehny.
Zasténala, když se dotkl jejího nejcitlivějšího místa jazykem.
Vykřikla, když do ní vstoupil prsty.
Zmítala se a zatínala dlaně do pokrývky, když se jeho prsty roztančily v jejích útrobách, zatímco ji uspokojoval ústy. Lokiho vzrušovalo vědomí, že má stále na hrudníku jeho sémě.
Dostat ji na vrchol nebylo vůbec těžké. Její tělo se roztřáslo, se zatnutými svaly se prohnula jako luk a pak jako hadrová panenka zůstala ležet, když si užívala sladkého uvolnění.
"Už vím, proč se ti říká Stříbrný jazyk," zachraplala, jak se snažila popadnout dech.
Loki se jen pousmál.
---
Pokojem se vinuly namodralé chomáčky kouře.
Loki seděl na pohovce, před sebou sklenici rubínově rudého vína, Gina seděla naproti němu v křesle, na stole míchaný nápoj sestávající z havajského rumu a jablečné šťávy, v ruce cigaretu.
Oba mlčeli.
"Musím se ti s něčím svěřit," přerušil náhle ticho Loki.
Gina povytáhla obočí.
"Uvědomil jsem si, že mi na tobě záleží," řekl a sklopil oči, Gina naklonila hlavu na bok.
"Snad to není vyznání lásky," uchechtla se, Loki zvedl hlavu.
"Ne... já..." zakoktal se, pak si ale všiml, jak se Gina směje.
"Dělám si srandu. Mám tě ráda, ale obávám se, že na víc než kamaráda s benefitama to stačit nebude."
Loki se rozesmál.
"Zbožňuji tu tvoji upřímnost, Gino."
Gina mu odpověděla rozvernou poklonou.
"Tak co máš na srdci?" nadhodila.
"Mám rád tvou společnost, má malá midgarďanko. Troufnu si tvrdit, že bych tě mohl nazývat svým přítelem."
"Jsem poctěna, že mě Jeho Výsost považuje za svého přítele," prohlásila teatrálně.
Oba se rozesmáli.
"Ještě víno?" zeptala se, Loki přikývl.
sobota 2. srpna 2014
Gina´s Tidbits
Zimní válka
Během léta a podzimu to bylo v pohodě.
S prvními vločkami ale vyvstal problém.Gina sice měla obří postel, ale jen jednu pokrývku.
A s tím, jak se Lokiho pobyty u ní doma prodlužovaly, stala se mezi milenci přikrývka jablkem sváru.
Každý večer usínali jako dva zamilovaní puberťáci schouleni si navzájem v náručí, v průběhu noci se ale oba sobecky překulili do pozic, které jim na spaní vyhovovaly nejlépe. Asgardský princ se většinou rozvalil na záda, s jednou rukou za hlavou a s druhou na hrudi, zatímco jeho midgardská milenka zaujala polohu na boku, zády k němu.
A zde byl kámen úrazu.
Přikrývka nebyla na jejich noční gymnastiku dostatečně široká. A většinou to byla Gina, která skončila s odkrytýma nohama, zády nebo vším.
Tohle byla jedna z těch nocí, které Gina nesnášela. Venku sněžilo, studený vítr svištěl za okny a ačkoli měla zatopeno, v jejím bytě nebyla teplota, kterou by zelenooká tanečnice považovala za vyhovující jejím potřebám.
Její milenec si nestěžoval.
Zatímco ona drkotala zuby a přemýšlela, do čeho ještě by se navlékla, on pokojně spal, uspokojený dobrým jídlem, které bylo na večeři, a kvalitním sexem, který následoval po ní.
Něco zamumlal řečí Asgardu a překulil se na bok, zády k Gině. Ta na jeho záda vrhla nasupený pohled, protože tímhle pohybem z ní strhl i ten poslední cíp deky, který ji chránil před totálním umrznutím.
A v tom ji to napadlo.
Ať si taky užije kosy, dáreček jeden.
Strhla z něj přikrývku a přilepila mu studená chodila na záda.
Místo křiku, který očekávala, se ozval Lokiho nezaujatý hlas:
"Gino, jsem potomek mrazivých obrů. Tohle na mě nebude platit."
Zarazila se. Pak si odfrkla a vztekle se obrátila na druhý bok.
Během chvilky se ale roztřásla zimou.
Lokimu jí najednou bylo líto. Přitiskl se k ní a opatrně ji zabalil až po krk do deky. Políbil jí do vlasů a lehl si zpátky na svou půlku postele.
Gina se vděčně zachumlala do teploučké přikrývky.
"Ale," namítla najednou, "pod čím budeš spát ty?"
Loki se usmál.
"Jsem potomek mrazivých obrů. Trocha zimy mi neublíží."
Přitulil se k Gině a objal ji kolem pasu.
"Hlavně když je má paní v teple."
Během léta a podzimu to bylo v pohodě.
S prvními vločkami ale vyvstal problém.Gina sice měla obří postel, ale jen jednu pokrývku.
A s tím, jak se Lokiho pobyty u ní doma prodlužovaly, stala se mezi milenci přikrývka jablkem sváru.
Každý večer usínali jako dva zamilovaní puberťáci schouleni si navzájem v náručí, v průběhu noci se ale oba sobecky překulili do pozic, které jim na spaní vyhovovaly nejlépe. Asgardský princ se většinou rozvalil na záda, s jednou rukou za hlavou a s druhou na hrudi, zatímco jeho midgardská milenka zaujala polohu na boku, zády k němu.
A zde byl kámen úrazu.
Přikrývka nebyla na jejich noční gymnastiku dostatečně široká. A většinou to byla Gina, která skončila s odkrytýma nohama, zády nebo vším.
Tohle byla jedna z těch nocí, které Gina nesnášela. Venku sněžilo, studený vítr svištěl za okny a ačkoli měla zatopeno, v jejím bytě nebyla teplota, kterou by zelenooká tanečnice považovala za vyhovující jejím potřebám.
Její milenec si nestěžoval.
Zatímco ona drkotala zuby a přemýšlela, do čeho ještě by se navlékla, on pokojně spal, uspokojený dobrým jídlem, které bylo na večeři, a kvalitním sexem, který následoval po ní.
Něco zamumlal řečí Asgardu a překulil se na bok, zády k Gině. Ta na jeho záda vrhla nasupený pohled, protože tímhle pohybem z ní strhl i ten poslední cíp deky, který ji chránil před totálním umrznutím.
A v tom ji to napadlo.
Ať si taky užije kosy, dáreček jeden.
Strhla z něj přikrývku a přilepila mu studená chodila na záda.
Místo křiku, který očekávala, se ozval Lokiho nezaujatý hlas:
"Gino, jsem potomek mrazivých obrů. Tohle na mě nebude platit."
Zarazila se. Pak si odfrkla a vztekle se obrátila na druhý bok.
Během chvilky se ale roztřásla zimou.
Lokimu jí najednou bylo líto. Přitiskl se k ní a opatrně ji zabalil až po krk do deky. Políbil jí do vlasů a lehl si zpátky na svou půlku postele.
Gina se vděčně zachumlala do teploučké přikrývky.
"Ale," namítla najednou, "pod čím budeš spát ty?"
Loki se usmál.
"Jsem potomek mrazivých obrů. Trocha zimy mi neublíží."
Přitulil se k Gině a objal ji kolem pasu.
"Hlavně když je má paní v teple."
pátek 18. července 2014
Rozhodnutí
Povídka do literárního challenge Upsati se Ďáblu na stránce bronies.cz. Téma "1. Když hradba povolí
2. Ulička milenců" zadané Rwakkem.
Upozornění: [15+] kvůli vulgarismu a požívání tabákových výrobků!
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dveře výtahu se otevřely. S rukama za zády v nich stál Loki.
Tony sebou cukl.
"Uklidni se, Starku. Nepřišel jsem tě zabít," pronesl příkře asgardský bůh.
"U tebe si člověk nemůže být nikdy jistý," poznamenal Tony sarkasticky.
Loki vešel do místnosti. Se zaujatým výrazem se rozhlédl kolem, než upřel svou pozornost zpět na Starka.
"Jak se ti, do prdele, podařilo obejít bezpečnostní systém?" zeptal se Tony.
Loki se usmál, proměnil se v Pepper Pottsovou a zase zpět do své podoby.
"Aha," hlesl Tony.
Loki se bez vyzvání rozvalil do nejbližšího křesla.
"Nebudeme chodit kolem horké kaše, Starku," řekl, "potřebuji od tebe radu."
Tonymu klesla čelist až na zem.
"Ty? Radu ode mě? Ty sis něčeho šlehnul?" zeptal se udiveně. Loki nic neřekl, jen na něj vrhl nasupený pohled.
"Radu ohledně čeho?" zeptal se Tony nedůvěřivě.
"Ohledně Giny," odpověděl Loki.
Tony se málem zakuckal.
"Neříkej mi, že vy dva..." vyhrkl po chvíli.
"Koukám, že SHIELD má zastaralé informace," rýpl si princ, "spíme spolu už přes půl roku."
Tony se zatvářil, jakoby ho někdo uhodil do obličeje. Nelíbil se mu způsob, jakým tenhle arogantní fracek větu pronesl.
"Byl bych rád, kdybys o Regině takhle nemluvil," pravil Tony výhružně, Loki se jen ušklíbl.
Chvíli bylo ticho, Tony se snažil uklidnit a vstřebat právě předestřenou informaci, zatímco Loki si přehodil nohu přes nohu a pohodlně se uvelebil, pozorujíc Starka.
"Tak cos potřeboval?" přerušil mlčení netrpělivě Tony.
"Ginny mi něco tají. Něco ze své minulosti," řekl Loki.
Tony se pousmál té přezdívce. Pak si uvědomil, že ji vyslovil chlápek, co ve své touze po vládnutí a opanování málem srovnal se zemí půlku New Yorku, a úsměv mu zase z tváře zmizel.
"Buď konkrétnější, Kamzíku," vyzval ho.
Loki vypadal, že se mu do odpovědi moc nechce a že bojuje sám se sebou, zda to Starkovi říct.
Povzdechl si.
"Mám ji rád," vypadlo z něho nakonec.
Tony nemohl uvěřit vlastním uším.
"Ale kdykoli jí naznačím, že bych náš vztah rád posunul dál," pokračoval Loki, "tak se začne cukat, je odtažitá nebo se to snaží zamluvit..."
"Až na to, že po zbytek času se chová jak mladá dívka, která se poprvé zamilovala," dodal a lehce se pousmál.
"Daniel..." odtušil Tony.
"Nedivím se, že ti o něm Gina neřekla. Sám jsem doufal, že tohle téma zůstane zapomenuto v historii," dodal.
"Kdo je Daniel?" zeptal se Loki.
"Ginin snoubenec," odpověděl Tony.
"Bývalý," dodal, když viděl Lokiho výraz.
"Ginny... byla zasnoubená?" hlesl.
Tony se musel v duchu usmát. Asgardský princ tu teď zkroušeně seděl, veškerá arogance byla pryč. Vypadal politováníhodně.
On tu holku má snad fakt rád, pomyslel si Tony.
"Co se stalo?" zeptal se princ.
"Klasika," začal Tony," seznámili se v Ginině první práci, začali randit, nějakou chvilku spolu chodili, sestěhovali se k sobě, on ji požádal o ruku. Ideální pár. Těsně před svatbou jí ale zahnul s jednou její kamarádkou. Nakonec vyšlo najevo, že to za jejími zády táhnul několik měsíců s kolegyní z jeho práce. Ginu to samozřejmě zničilo. Už je to tři roky, ale Gina od té doby neměla vážný vztah, vždy jen jednorázovky. Kdykoli to s někým začalo vypadat vážněji, odmítla ho. Jakoby si kolem srdce postavila vysokou hradbu, kterou nikdo nepřekoná."
Loki mlčel. Teď už mu bylo jasné, proč se Gina chová tak, jak se chová.
"Myslím, že je na čase tu hradbu dobýt," řekl po chvíli.
"Nejsem si jistý, jestli se ti to povede," namítl Tony.
"Ale pokusit se můžu," ušklíbl se Loki a mrkl na Tonyho.
Zvedl se z křesla.
"Jsem ti zavázán za tvé informace, Starku," teatrálně se mu poklonil.
"Jednu připomínku, Kamzíku," zarazil ho Tony, "jestli jí jakkoli ublížíš, postarám se o to, aby ti šli po krku všichni Avengeři i s celým SHIELDem. Ber to jako přátelské varování."
Loki se na něho zakřenil.
"Chci jen, aby byla šťastná," dodal Tony tiše.
"To chceme oba," mrkl na něho princ.
Už byl na odchodu, když se ještě od dveří výtahu otočil.
"Díky... Tony."
---
Seděla u otevřeného okna a kouřila, když pokoj osvětlil zelený záblesk.
"Loki? Co tu děláš?" vyhrkla překvapeně.
"Potřebuji si s tebou promluvit," odpověděl. Ginu zarazilo, jak vážně se tváří.
"Byl jsem u Starka," pokračoval, "a ten mi řekl o Danielovi."
Gina měla pocit, jakoby jí někdo praštil do břicha. Vyzvala Lokiho, aby si sedl, sama se posadila do křesla naproti němu. Roztřesenýma rukama vytáhla z krabičky cigaretu a zapálila si.
"Nechci mluvit o něm, chci mluvit o nás," řekl Loki, Gina zvedla hlavu a zadívala se mu do tváře.
"Už mě nebaví být jenom tvým milencem. Chci víc," řekl jemně, Gina uhnula pohledem.
Típla cigaretu, zvedla se a zády k němu se postavila k oknu.
Po tvářích ji začaly stékat slzy.
"Bojím se..." špitla.
Cítila, jak si stoupl přímo za ní. Objall ji kolem pasu a zabořil jí obličej do vlasů.
"Nemusíš se ničeho bát, má paní," snažil se jí uklidnit.
"Já... já... mám tě ráda... moc," zavzlykala, "ale bojím se, že se znovu stane to, co předtím."
Donutil ji, aby se otočila a podívala se mu do očí.
"Miluji tě, Gino," řekl, "a vím, že ty miluješ mě."
Gina se nadechla, že něco namítne, ale Loki ji zarazil.
"Přestaň s tím bojovat, protože to děláš jenom horší. Pro nás oba."
Hleděla vyděšeně do jeho zelených očí a ani se nehnula.
Loki už to nemohl vydržet. Rozhodl se pro útok.
Sevřel ji pevně v náručí a hluboce a dlouze ji políbil. Gina se prvně lekla, ale pak se mu poddala a ovinula mu ruce kolem krku.
Má pravdu. Sama to dělám jenom horší, běželo jí hlavou.
A proč bych s tím měla vlastně bojovat? Miluju ho. On miluje mě.
Opětovala jeho polibek.
Hradba kolem jejího srdce povolila a pomalu se sunula kousek po kousku k zemi...
---
Podala Tonymu pivo, sama se posadila naproti němu, otevřela si svoje pivo, přisunula si popelník blíž k sobě a zapálila si.
Byl podvečer, na město za okny už padal soumrak a na obloze se objevovaly první hvězdy.
Stark se rozvalil na gauči.
"Tak na tebe a Kamzíka," zvedl plechovku piva k pomyslnému přípitku.
Gina se na něho škaredě podívala.
"Kamzík? Opravdu?" zeptala se nevěřícně.
"Ještě řekni, že se ti ta helma líbí," rýpl si Tony.
"Ne, vypadá v ní jak idiot," přitakala Gina a hodila si nohu přes nohu.
Oba se zasmáli.
"Tak kdy mám čekat svatební oznámení?" zeptal se Tony vesele, Gina na něj vrhla pohled, jestli to myslí vážně.
"Tony... chodíme spolu měsíc," poznamenala.
"Ale víc jak půl roku spolu spíte. Jak mi neopomněl oznámit," ušklíbl se Tony.
Gina protočila oči v sloup a potáhla z cigarety.
"Ale no táák," prohlásil škádlivě Tony, "neříkej mi, že by sis nechtěla projít tou ultimátní uličkou milenců, jakou je cesta k oltáři."
Gina na něj vrhla "ty-ses-snad-úplně-pomátl" pohled.
Ale v hloubi duše si musela přiznat, že to není úplně špatná představa.
2. Ulička milenců" zadané Rwakkem.
Upozornění: [15+] kvůli vulgarismu a požívání tabákových výrobků!
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dveře výtahu se otevřely. S rukama za zády v nich stál Loki.
Tony sebou cukl.
"Uklidni se, Starku. Nepřišel jsem tě zabít," pronesl příkře asgardský bůh.
"U tebe si člověk nemůže být nikdy jistý," poznamenal Tony sarkasticky.
Loki vešel do místnosti. Se zaujatým výrazem se rozhlédl kolem, než upřel svou pozornost zpět na Starka.
"Jak se ti, do prdele, podařilo obejít bezpečnostní systém?" zeptal se Tony.
Loki se usmál, proměnil se v Pepper Pottsovou a zase zpět do své podoby.
"Aha," hlesl Tony.
Loki se bez vyzvání rozvalil do nejbližšího křesla.
"Nebudeme chodit kolem horké kaše, Starku," řekl, "potřebuji od tebe radu."
Tonymu klesla čelist až na zem.
"Ty? Radu ode mě? Ty sis něčeho šlehnul?" zeptal se udiveně. Loki nic neřekl, jen na něj vrhl nasupený pohled.
"Radu ohledně čeho?" zeptal se Tony nedůvěřivě.
"Ohledně Giny," odpověděl Loki.
Tony se málem zakuckal.
"Neříkej mi, že vy dva..." vyhrkl po chvíli.
"Koukám, že SHIELD má zastaralé informace," rýpl si princ, "spíme spolu už přes půl roku."
Tony se zatvářil, jakoby ho někdo uhodil do obličeje. Nelíbil se mu způsob, jakým tenhle arogantní fracek větu pronesl.
"Byl bych rád, kdybys o Regině takhle nemluvil," pravil Tony výhružně, Loki se jen ušklíbl.
Chvíli bylo ticho, Tony se snažil uklidnit a vstřebat právě předestřenou informaci, zatímco Loki si přehodil nohu přes nohu a pohodlně se uvelebil, pozorujíc Starka.
"Tak cos potřeboval?" přerušil mlčení netrpělivě Tony.
"Ginny mi něco tají. Něco ze své minulosti," řekl Loki.
Tony se pousmál té přezdívce. Pak si uvědomil, že ji vyslovil chlápek, co ve své touze po vládnutí a opanování málem srovnal se zemí půlku New Yorku, a úsměv mu zase z tváře zmizel.
"Buď konkrétnější, Kamzíku," vyzval ho.
Loki vypadal, že se mu do odpovědi moc nechce a že bojuje sám se sebou, zda to Starkovi říct.
Povzdechl si.
"Mám ji rád," vypadlo z něho nakonec.
Tony nemohl uvěřit vlastním uším.
"Ale kdykoli jí naznačím, že bych náš vztah rád posunul dál," pokračoval Loki, "tak se začne cukat, je odtažitá nebo se to snaží zamluvit..."
"Až na to, že po zbytek času se chová jak mladá dívka, která se poprvé zamilovala," dodal a lehce se pousmál.
"Daniel..." odtušil Tony.
"Nedivím se, že ti o něm Gina neřekla. Sám jsem doufal, že tohle téma zůstane zapomenuto v historii," dodal.
"Kdo je Daniel?" zeptal se Loki.
"Ginin snoubenec," odpověděl Tony.
"Bývalý," dodal, když viděl Lokiho výraz.
"Ginny... byla zasnoubená?" hlesl.
Tony se musel v duchu usmát. Asgardský princ tu teď zkroušeně seděl, veškerá arogance byla pryč. Vypadal politováníhodně.
On tu holku má snad fakt rád, pomyslel si Tony.
"Co se stalo?" zeptal se princ.
"Klasika," začal Tony," seznámili se v Ginině první práci, začali randit, nějakou chvilku spolu chodili, sestěhovali se k sobě, on ji požádal o ruku. Ideální pár. Těsně před svatbou jí ale zahnul s jednou její kamarádkou. Nakonec vyšlo najevo, že to za jejími zády táhnul několik měsíců s kolegyní z jeho práce. Ginu to samozřejmě zničilo. Už je to tři roky, ale Gina od té doby neměla vážný vztah, vždy jen jednorázovky. Kdykoli to s někým začalo vypadat vážněji, odmítla ho. Jakoby si kolem srdce postavila vysokou hradbu, kterou nikdo nepřekoná."
Loki mlčel. Teď už mu bylo jasné, proč se Gina chová tak, jak se chová.
"Myslím, že je na čase tu hradbu dobýt," řekl po chvíli.
"Nejsem si jistý, jestli se ti to povede," namítl Tony.
"Ale pokusit se můžu," ušklíbl se Loki a mrkl na Tonyho.
Zvedl se z křesla.
"Jsem ti zavázán za tvé informace, Starku," teatrálně se mu poklonil.
"Jednu připomínku, Kamzíku," zarazil ho Tony, "jestli jí jakkoli ublížíš, postarám se o to, aby ti šli po krku všichni Avengeři i s celým SHIELDem. Ber to jako přátelské varování."
Loki se na něho zakřenil.
"Chci jen, aby byla šťastná," dodal Tony tiše.
"To chceme oba," mrkl na něho princ.
Už byl na odchodu, když se ještě od dveří výtahu otočil.
"Díky... Tony."
---
Seděla u otevřeného okna a kouřila, když pokoj osvětlil zelený záblesk.
"Loki? Co tu děláš?" vyhrkla překvapeně.
"Potřebuji si s tebou promluvit," odpověděl. Ginu zarazilo, jak vážně se tváří.
"Byl jsem u Starka," pokračoval, "a ten mi řekl o Danielovi."
Gina měla pocit, jakoby jí někdo praštil do břicha. Vyzvala Lokiho, aby si sedl, sama se posadila do křesla naproti němu. Roztřesenýma rukama vytáhla z krabičky cigaretu a zapálila si.
"Nechci mluvit o něm, chci mluvit o nás," řekl Loki, Gina zvedla hlavu a zadívala se mu do tváře.
"Už mě nebaví být jenom tvým milencem. Chci víc," řekl jemně, Gina uhnula pohledem.
Típla cigaretu, zvedla se a zády k němu se postavila k oknu.
Po tvářích ji začaly stékat slzy.
"Bojím se..." špitla.
Cítila, jak si stoupl přímo za ní. Objall ji kolem pasu a zabořil jí obličej do vlasů.
"Nemusíš se ničeho bát, má paní," snažil se jí uklidnit.
"Já... já... mám tě ráda... moc," zavzlykala, "ale bojím se, že se znovu stane to, co předtím."
Donutil ji, aby se otočila a podívala se mu do očí.
"Miluji tě, Gino," řekl, "a vím, že ty miluješ mě."
Gina se nadechla, že něco namítne, ale Loki ji zarazil.
"Přestaň s tím bojovat, protože to děláš jenom horší. Pro nás oba."
Hleděla vyděšeně do jeho zelených očí a ani se nehnula.
Loki už to nemohl vydržet. Rozhodl se pro útok.
Sevřel ji pevně v náručí a hluboce a dlouze ji políbil. Gina se prvně lekla, ale pak se mu poddala a ovinula mu ruce kolem krku.
Má pravdu. Sama to dělám jenom horší, běželo jí hlavou.
A proč bych s tím měla vlastně bojovat? Miluju ho. On miluje mě.
Opětovala jeho polibek.
Hradba kolem jejího srdce povolila a pomalu se sunula kousek po kousku k zemi...
---
Podala Tonymu pivo, sama se posadila naproti němu, otevřela si svoje pivo, přisunula si popelník blíž k sobě a zapálila si.
Byl podvečer, na město za okny už padal soumrak a na obloze se objevovaly první hvězdy.
Stark se rozvalil na gauči.
"Tak na tebe a Kamzíka," zvedl plechovku piva k pomyslnému přípitku.
Gina se na něho škaredě podívala.
"Kamzík? Opravdu?" zeptala se nevěřícně.
"Ještě řekni, že se ti ta helma líbí," rýpl si Tony.
"Ne, vypadá v ní jak idiot," přitakala Gina a hodila si nohu přes nohu.
Oba se zasmáli.
"Tak kdy mám čekat svatební oznámení?" zeptal se Tony vesele, Gina na něj vrhla pohled, jestli to myslí vážně.
"Tony... chodíme spolu měsíc," poznamenala.
"Ale víc jak půl roku spolu spíte. Jak mi neopomněl oznámit," ušklíbl se Tony.
Gina protočila oči v sloup a potáhla z cigarety.
"Ale no táák," prohlásil škádlivě Tony, "neříkej mi, že by sis nechtěla projít tou ultimátní uličkou milenců, jakou je cesta k oltáři."
Gina na něj vrhla "ty-ses-snad-úplně-pomátl" pohled.
Ale v hloubi duše si musela přiznat, že to není úplně špatná představa.
pondělí 7. července 2014
Atentát
Krátká povídka do literárního challenge Upsati se Ďáblu na stránkách bronies.cz. Uživatelka Aidrien Assagir mi zadala téma "atentát na Lokiho".
Mladá ostřelovačka si zasunula pramínek vlasů za ucho.
Čekala na tento moment měsíce, měsíce se připravovala a nemohla dopustit, aby ho cokoli zhatilo, obzvláště ne takový malý detail, jako uvolněný pramínek vlasů.
Dnes mohla zničit nadvládu asgardského tyrana Lokiho.
Navždy.
Znovu se zadívala přes mířidlo.
Skoro se cítila ponížena, když si uvědomila, jak lehký její úkol je.
Sotva se octnul asgardský bůh na Zemi u té své pozemské děvky, naprosto zapomněl na jakoukoli osobní bezpečnost.
Žádné stráže, žádná zbroj, dokonce ani žádná zbraň. Bezbranný jako malé dítě.
Taková školácká chyba.
Dívka se ušklíbla.
Fascinovalo ji, jak si byl tak jistý sám sebou. Buď byl tak neotřesitelně přesvědčen o vlastní neporazitelnosti nebo byl tak neskutečně hloupý. Možná obojí dohromady.
Lehce se pohnula, aby aspoň trochu uvolnila tuhnoucí záda.
Náhle jí vyskočila hladina adrenalinu v krvi, když se její cíl objevil přímo v mířidlech její zbraně.
Jako na stříbrném podnose.
Usmála se.
Zmáčkla spoušť.
Trvalo jen několik vteřin, než náboj zasáhl svůj cíl.
Neminul...
---
Loki zaklel, když ho gumový projektil z nerfgunu trefil přímo do čela.
"Jedna nula," zařvala Gina ze svého úkrytu a se smíchem se rozběhla do zahrady.
Loki vyskočil z lehátka, popadl vodní pistoli, která ležela na zemi vedle něj a ihned se dal do pronásledování své milenky.
"Teď pocítíš hněv Asgardu, ty malá drzá midgarďanko!" rozkřikl se, když míjel lehátka u bazénu, na kterých leželi Jane Fosterová a Thor.
Stačilo jen pár chvil a Gina skončila zlitá vodou od hlavy až k patě.
Loki se vítězoslavně rozesmál.
"Ti dva se fakt hledali, až na sebe zbyli," poznamenala Jane směrem k Thorovi a posunula si sluneční brýle na nose výš.
Thor zvedl hlavu a spatřil svého mladšího bratra zrovna ve chvíli, kdy povalil Ginu na trávu a začal jí líbat.
Mladá ostřelovačka si zasunula pramínek vlasů za ucho.
Čekala na tento moment měsíce, měsíce se připravovala a nemohla dopustit, aby ho cokoli zhatilo, obzvláště ne takový malý detail, jako uvolněný pramínek vlasů.
Dnes mohla zničit nadvládu asgardského tyrana Lokiho.
Navždy.
Znovu se zadívala přes mířidlo.
Skoro se cítila ponížena, když si uvědomila, jak lehký její úkol je.
Sotva se octnul asgardský bůh na Zemi u té své pozemské děvky, naprosto zapomněl na jakoukoli osobní bezpečnost.
Žádné stráže, žádná zbroj, dokonce ani žádná zbraň. Bezbranný jako malé dítě.
Taková školácká chyba.
Dívka se ušklíbla.
Fascinovalo ji, jak si byl tak jistý sám sebou. Buď byl tak neotřesitelně přesvědčen o vlastní neporazitelnosti nebo byl tak neskutečně hloupý. Možná obojí dohromady.
Lehce se pohnula, aby aspoň trochu uvolnila tuhnoucí záda.
Náhle jí vyskočila hladina adrenalinu v krvi, když se její cíl objevil přímo v mířidlech její zbraně.
Jako na stříbrném podnose.
Usmála se.
Zmáčkla spoušť.
Trvalo jen několik vteřin, než náboj zasáhl svůj cíl.
Neminul...
---
Loki zaklel, když ho gumový projektil z nerfgunu trefil přímo do čela.
"Jedna nula," zařvala Gina ze svého úkrytu a se smíchem se rozběhla do zahrady.
Loki vyskočil z lehátka, popadl vodní pistoli, která ležela na zemi vedle něj a ihned se dal do pronásledování své milenky.
"Teď pocítíš hněv Asgardu, ty malá drzá midgarďanko!" rozkřikl se, když míjel lehátka u bazénu, na kterých leželi Jane Fosterová a Thor.
Stačilo jen pár chvil a Gina skončila zlitá vodou od hlavy až k patě.
Loki se vítězoslavně rozesmál.
"Ti dva se fakt hledali, až na sebe zbyli," poznamenala Jane směrem k Thorovi a posunula si sluneční brýle na nose výš.
Thor zvedl hlavu a spatřil svého mladšího bratra zrovna ve chvíli, kdy povalil Ginu na trávu a začal jí líbat.
středa 11. června 2014
Princ a hvězda
4. kapitola
Crimson se protáhla a odlepila tvář z otevřené knihy. Zase usnula při čtení.
Zamžourala očima směrem k balkonu. Slunce svítilo a ozařovalo celou místnost.
Vytřeštila oči, jak jí projela vlna naprosté hrůzy.
Zaspala na snídani s princem!
Rychle se upravila, vzala knihu a několik pergamenů a rozběhla se směrem k princovým komnatám.
Zaklepala na dveře, počkala na odpověď a vstoupila.
Loki seděl v křesle, napřímený jakoby spolkl pravítko a tvářil se přísně. Šel z něho strach.
"Vaše Výsosti... já... já... moc se omlouvám," začala ze sebe chrlit Crimson, Loki ji mávnutím kopyta zadržel.
"Určitě máš dobrý důvod, proč si se nedostavila včas, ale byl bych rád, kdyby se to příště neopakovalo."
"Ano, Vaše Výsosti," sklopila hlavu Crimson.
"A teď se posaď," řekl princ. Pořád vypadal přísně.
Crimson zaujala své místo u stolu, knihu a pergameny položila na zem. Bála se, co bude následovat.
"Předpokládám, že si ještě nejedla," poznamenal Loki a přisunul před ní mísu se zbylými muffiny.
Crimson se vrhla na dobrůtky, jen aby se nemusela dívat na prince. Styděla se, že udělala hned druhý den takovou botu.
Loki pozoroval, jak se nimrá v jídle a snaží se vyhnout jeho pohledu. Byl na ni naštvaný a chtěl ji potrestat, ale když teď pozoroval, jak je malá ponička vyděšená, bylo mu jí tak nějak líto.
"Tak copak tě zdrželo?" rýpl si do ní.
Crimson zvedla hlavu a všimla si, že princ se usmívá.
Trošku se uklidnila. Zvedla knihu ze země a odlevitovala ji na stůl před prince. Ten si přečetl titul a povytáhl obočí.
"Dočetla jsem ji jen do třicáté třetí kapitoly," přiznala, "a pak jsem na ní usnula," dodala sklesle.
Loki vytřeštil oči.
"Chtěla jsem vám pomoct... Jenže v iluzionárních kouzlech se nevyznám, tak jsem si je chtěla prvně nastudovat..." vysvětlovala dál.
Loki nevěděl, co říct. Tahle malá ponička se snažila přečíst tuhle obrovskou knihu, aby se dozvěděla něco o oboru, se kterým nemá nic společného a nakonec usnula bůhví kdy v noci, ani ne v posteli, ale přímo nad tou knihou.
A to vše kvůli němu.
Byl ohromen.
"Chcete se podívat, na co jsem zatím přišla?" zeptala se Crimson, Loki přikývl.
"Ehm..." zarazila se Crimson, Lokimu došlo, že by bylo lepší se přesunout na lenošku. Ihned se na ni uvelebil a zároveň vedle sebe nechal dost prostoru, aby se ponička mohla posadit vedle něj. Crimson odlevitovala bichli a pergameny a zaujala své místo. Ještě si přilevitovala pero z nedalekého stolku, aby měla čím psát.
Zhluboka se nadechla. Loki si povšimnul, jak se jí zablesklo v očích.
"Táákže..." spustila.
---
Bylo to dlouhé, vyčerpávající a zabralo to několik hodin. Tentokrát i s obědem.
Loki ležel rozvalený na zádech, žvýkal zbytek listu ledového salátu a pozoroval Crimson, která stále listovala knihou a pročítala různé části knihy. Obdivoval její energičnost a schopnost zapamatovat si tolik věcí.
Najednou si na něco vzpomněl. Zvedl hlavu.
"Co že to vlastně děláš, maličká?" zeptal se.
Crimson se na něj nechápavě zadívala.
"Princezna Celestie říkala něco o studiu, ty sama si mluvila o "svém oboru". Strávili jsme spolu dva dny a já o tobě vlastně pořádně nic nevím."
"Ah, tohle," usmála se Crimson a konečně zaklapla knihu.
"Studovala jsem na Akademii pro nadané jednorožce, loni jsem konečně složila závěrečné zkoušky."
Napřímila se a v hlase ji zazněla pýcha.
"Během posledního roku studia si mě vybral vedoucí mého oboru, profesor Silver Cloud, jako svého budoucího asistenta. Což v podstatě znamená, že se stanu jeho nástupcem na pozici profesora, až odejde na odpočinek."
Zasnila se. Loki se musel usmát jejímu nadšení.
"Ale prvně musím složit postgraduální zkoušky, na které se tady připravuji," dodala.
"Ty nejsi odtud?" zeptal se Loki.
"Ne, pocházím z Canterlotu. Otec s matkou tam vlastní obchod s knihami."
"To vysvětluje tvoji obsesi knihami," poznamenal Loki, Crimson se zasmála.
"Jo, knihy byly moje záliba už od hříběte. Sestra se potulovala venku, bavila se s přáteli a randila a já jsem trávila čas zahrabaná v knihách ve svém pokoji. Matka se mě chodila ptát, jestli vůbec žiju, protože jsem byla schopná nevyjít několik hodin ven."
Loki si to představil a musel se uculit.
Zarazil se.
"Ty máš sestru?" zeptal se.
"Jo," přisvědčila Crimson, "jmenuje se Violet Star. Je starší než já. Moc se nevídáme, protože bydlí v Manehattanu, ale vždycky si najde čas, aby nás navštívila, buď doma v Canterlotu nebo tady v Křišťálovém království. Přece jen už je vdaná a má dítě, malou Carmin. Takže jsem i tetička," ušklíbla se pyšně.
"Taky mám sourozence, bratra..." poznamenal Loki.
Ucítil na patře hořkost, když si vzpomněl na Thora. Když slyšel, jak pěkně mluví Crimson o své sestře, uvědomil si, jak se mu přes všechno špatné po nevlastním bratrovi vlastně stýská.
Crimson zarazil ton, jakým to řekl, ale nechtěla vyzvídat.
"No a tady v Křišťálovém království už budu skoro rok," snažila se zamluvit nastalé ticho.
"Stále jsem se nedozvěděl, čím se tvá magie odlišuje od ostatních. Pochopil jsem, že jednorožci ovládají magii, ale každý jiným způsobem," nadhodil po chvíli.
"To máte pravdu. Někteří ovládají jen jednoduchá kouzla, která jim usnadňují život a někteří... hmm, někteří jsou jako já," pokrčila rameny.
"Mají talent na určitý druh magie. V mém případě jsou to přírodní živly."
Pak mu popsala, jak zjistila, že má nadání na magii, jak přišla ke svému cutie marku a všechny ty zajímavé drobnosti ze svého života.
Poté se jejich hovor stočil na poníky všeobecně, jejich rozdělení a vztahy.
Crimson to uzavřela krátkou lekcí z dějin Equestrie.
Venku už se smrákalo, když ji Loki nakonec propustil.
"Zítra ráno, hvězdičko," mrkl na ni, když odcházela, znova cítila, jak se jí po tvářích rozbíhá ruměnec.
Během přípravy večeře jí napadl geniální nápad, jak zpestřit zítřejší setkání s princem.
Byl už sice večer, ona ale věděla, kam zaběhnout pro všechny věci, které bude potřebovat.
Když je všechny měla shromážděné na stole ve své komnatě, rozhodla se, že je konečně nejvyšší čas jít spát.
Přece nechce znova zaspat.
Když usínala, nemohla se ubránit úsměvu.
Doufala, že se její překvapení bude princi líbit.
Crimson se protáhla a odlepila tvář z otevřené knihy. Zase usnula při čtení.
Zamžourala očima směrem k balkonu. Slunce svítilo a ozařovalo celou místnost.
Vytřeštila oči, jak jí projela vlna naprosté hrůzy.
Zaspala na snídani s princem!
Rychle se upravila, vzala knihu a několik pergamenů a rozběhla se směrem k princovým komnatám.
Zaklepala na dveře, počkala na odpověď a vstoupila.
Loki seděl v křesle, napřímený jakoby spolkl pravítko a tvářil se přísně. Šel z něho strach.
"Vaše Výsosti... já... já... moc se omlouvám," začala ze sebe chrlit Crimson, Loki ji mávnutím kopyta zadržel.
"Určitě máš dobrý důvod, proč si se nedostavila včas, ale byl bych rád, kdyby se to příště neopakovalo."
"Ano, Vaše Výsosti," sklopila hlavu Crimson.
"A teď se posaď," řekl princ. Pořád vypadal přísně.
Crimson zaujala své místo u stolu, knihu a pergameny položila na zem. Bála se, co bude následovat.
"Předpokládám, že si ještě nejedla," poznamenal Loki a přisunul před ní mísu se zbylými muffiny.
Crimson se vrhla na dobrůtky, jen aby se nemusela dívat na prince. Styděla se, že udělala hned druhý den takovou botu.
Loki pozoroval, jak se nimrá v jídle a snaží se vyhnout jeho pohledu. Byl na ni naštvaný a chtěl ji potrestat, ale když teď pozoroval, jak je malá ponička vyděšená, bylo mu jí tak nějak líto.
"Tak copak tě zdrželo?" rýpl si do ní.
Crimson zvedla hlavu a všimla si, že princ se usmívá.
Trošku se uklidnila. Zvedla knihu ze země a odlevitovala ji na stůl před prince. Ten si přečetl titul a povytáhl obočí.
"Dočetla jsem ji jen do třicáté třetí kapitoly," přiznala, "a pak jsem na ní usnula," dodala sklesle.
Loki vytřeštil oči.
"Chtěla jsem vám pomoct... Jenže v iluzionárních kouzlech se nevyznám, tak jsem si je chtěla prvně nastudovat..." vysvětlovala dál.
Loki nevěděl, co říct. Tahle malá ponička se snažila přečíst tuhle obrovskou knihu, aby se dozvěděla něco o oboru, se kterým nemá nic společného a nakonec usnula bůhví kdy v noci, ani ne v posteli, ale přímo nad tou knihou.
A to vše kvůli němu.
Byl ohromen.
"Chcete se podívat, na co jsem zatím přišla?" zeptala se Crimson, Loki přikývl.
"Ehm..." zarazila se Crimson, Lokimu došlo, že by bylo lepší se přesunout na lenošku. Ihned se na ni uvelebil a zároveň vedle sebe nechal dost prostoru, aby se ponička mohla posadit vedle něj. Crimson odlevitovala bichli a pergameny a zaujala své místo. Ještě si přilevitovala pero z nedalekého stolku, aby měla čím psát.
Zhluboka se nadechla. Loki si povšimnul, jak se jí zablesklo v očích.
"Táákže..." spustila.
---
Bylo to dlouhé, vyčerpávající a zabralo to několik hodin. Tentokrát i s obědem.
Loki ležel rozvalený na zádech, žvýkal zbytek listu ledového salátu a pozoroval Crimson, která stále listovala knihou a pročítala různé části knihy. Obdivoval její energičnost a schopnost zapamatovat si tolik věcí.
Najednou si na něco vzpomněl. Zvedl hlavu.
"Co že to vlastně děláš, maličká?" zeptal se.
Crimson se na něj nechápavě zadívala.
"Princezna Celestie říkala něco o studiu, ty sama si mluvila o "svém oboru". Strávili jsme spolu dva dny a já o tobě vlastně pořádně nic nevím."
"Ah, tohle," usmála se Crimson a konečně zaklapla knihu.
"Studovala jsem na Akademii pro nadané jednorožce, loni jsem konečně složila závěrečné zkoušky."
Napřímila se a v hlase ji zazněla pýcha.
"Během posledního roku studia si mě vybral vedoucí mého oboru, profesor Silver Cloud, jako svého budoucího asistenta. Což v podstatě znamená, že se stanu jeho nástupcem na pozici profesora, až odejde na odpočinek."
Zasnila se. Loki se musel usmát jejímu nadšení.
"Ale prvně musím složit postgraduální zkoušky, na které se tady připravuji," dodala.
"Ty nejsi odtud?" zeptal se Loki.
"Ne, pocházím z Canterlotu. Otec s matkou tam vlastní obchod s knihami."
"To vysvětluje tvoji obsesi knihami," poznamenal Loki, Crimson se zasmála.
"Jo, knihy byly moje záliba už od hříběte. Sestra se potulovala venku, bavila se s přáteli a randila a já jsem trávila čas zahrabaná v knihách ve svém pokoji. Matka se mě chodila ptát, jestli vůbec žiju, protože jsem byla schopná nevyjít několik hodin ven."
Loki si to představil a musel se uculit.
Zarazil se.
"Ty máš sestru?" zeptal se.
"Jo," přisvědčila Crimson, "jmenuje se Violet Star. Je starší než já. Moc se nevídáme, protože bydlí v Manehattanu, ale vždycky si najde čas, aby nás navštívila, buď doma v Canterlotu nebo tady v Křišťálovém království. Přece jen už je vdaná a má dítě, malou Carmin. Takže jsem i tetička," ušklíbla se pyšně.
"Taky mám sourozence, bratra..." poznamenal Loki.
Ucítil na patře hořkost, když si vzpomněl na Thora. Když slyšel, jak pěkně mluví Crimson o své sestře, uvědomil si, jak se mu přes všechno špatné po nevlastním bratrovi vlastně stýská.
Crimson zarazil ton, jakým to řekl, ale nechtěla vyzvídat.
"No a tady v Křišťálovém království už budu skoro rok," snažila se zamluvit nastalé ticho.
"Stále jsem se nedozvěděl, čím se tvá magie odlišuje od ostatních. Pochopil jsem, že jednorožci ovládají magii, ale každý jiným způsobem," nadhodil po chvíli.
"To máte pravdu. Někteří ovládají jen jednoduchá kouzla, která jim usnadňují život a někteří... hmm, někteří jsou jako já," pokrčila rameny.
"Mají talent na určitý druh magie. V mém případě jsou to přírodní živly."
Pak mu popsala, jak zjistila, že má nadání na magii, jak přišla ke svému cutie marku a všechny ty zajímavé drobnosti ze svého života.
Poté se jejich hovor stočil na poníky všeobecně, jejich rozdělení a vztahy.
Crimson to uzavřela krátkou lekcí z dějin Equestrie.
Venku už se smrákalo, když ji Loki nakonec propustil.
"Zítra ráno, hvězdičko," mrkl na ni, když odcházela, znova cítila, jak se jí po tvářích rozbíhá ruměnec.
Během přípravy večeře jí napadl geniální nápad, jak zpestřit zítřejší setkání s princem.
Byl už sice večer, ona ale věděla, kam zaběhnout pro všechny věci, které bude potřebovat.
Když je všechny měla shromážděné na stole ve své komnatě, rozhodla se, že je konečně nejvyšší čas jít spát.
Přece nechce znova zaspat.
Když usínala, nemohla se ubránit úsměvu.
Doufala, že se její překvapení bude princi líbit.
Gina´s Tidbits
Začátek
Vypadli z baru.
Přitáhla ho k sobě a vrazila mu jazyk málem až do krku, netvářil se, že by mu to nějak zvlášť vadilo.
Nebyl to sice úplně její typ, ale přiměřená hladina alkoholu v krvi dokázala tento nedostatek odstranit.
Už ho chtěla odtáhnout k sobě domů, když zpozorovala na kraji svého periferního vidění postavu.
Otrhla se od týpka, se kterým se doteď vášnivě líbala.
"Do prdele..." zaklela.
"Co je?" houkl její společník a podíval se směrem, kterým hleděla ona.
"Sorry, ale dneska to nevyjde," odstrčila muže a vydala se směrem k druhému muži.
"Příště se prvně rozhodni, s kým si chceš vlastně vrznout," křikl za ní naštvaně ten první a zmizel zpátky v baru.
"Co tady děláš?" zeptala se Gina, když stanula před vysokým mužem s černými vlasy na ramena, který byl oblečen v obleku s elegantní šálou.
"Co to mělo znamenat?" vyštěkl Loki. Vypadal naštvaně a šel z něho strach.
"Já se ptala první," odsekla Gina.
"Chtěl jsem poctít mou paní svou přítomností. Ale nečekal jsem, že se tady zatím takhle kurví..."
Gina vytřeštila oči.
"Mou paní?" zalapala po dechu.
"Tak moment, kamaráde," vyjela tak prudce, že Loki o krok ustoupil, "něco bychom si měli vyjasnit. Jestli jsem "tvá paní", tak bych o tom prvně ráda věděla. A ne, že se tu z ničeho nic objevíš a začneš si dělat nároky."
Její mozek bil na poplach, že dělá velkou chybu, když tu na temném opuštěném parkovišti ječí na asgardského prince a boha, ale alkohol, který předtím zkonzumovala jí odstavil pud sebezáchovy.
"Čekala jsem, že už tě nikdy neuvidím," pokračovala, "že jsme si skvěle zasouložili, ale tím to haslo. Bylo to fajn, rád jsem tě poznal, ale číslo na sebe ti nedám, čau. Takže ty kecy o tom, jak se tu za tvými zády kurvím, si nech od cesty. To, že jsem si tě pustila pod sukni, neznamená, že máš na mě nějaký nárok!"
Prudce oddechovala a cítila, jak jí hoří tváře, za což mohl jak vztek, tak alkohol.
Loki si založil ruce na prsou. Nejraději by ji potrestal za to, jak je drzá, ale uvědomoval si, že by to nebyl dobrý tah.
"Ještě něco?" zeptal se a povytáhl obočí.
Gina roztřesenýma rukama vylovila krabičku cigaret, aby si zapálila na uklidnění.
"Ne," odsekla.
Pozoroval ji, jak s pohledem někam do blba popotahuje z cigarety. Nejhorší na tom všem bylo, že tahle malá vzteklá midgarďanka má pravdu. Byl na ni naštvaný, protože ji chtěl překvapit a ona si zatím užívala svůj vlastní život, protože s ním nepočítala. Neměla proč, nedal jí důvod s ním počítat.
Kousl se do rtu. Měl pocit, že to kolosálně posral.
Všiml si, že ho Gina upřeně pozoruje.
Povzdechl si.
"Ano, Vaše Výsosti?" nadhodila s ironickým tonem v hlase.
"Měl jsem ti dát vědět předem..."
"To měl," přisvědčila Gina. Odhodila nedopalek na zem a popošla k němu.
"Pro příště si to budeš pamatovat," řekla, když ho vzala za límec a přitáhla si jeho tvář tak blízko ke své, aby mu dala polibek.
"Ráda tě zase vidím," šeptla, když se od něj odlepila.
"Stále si mi neodpověděla na mou otázku, co to mělo všechno znamenat," poznamenal Loki s úšklebkem.
"No, původní plán byl opít se, sbalit nějakého chlapa, dotáhnout ho domů a užít si noc plnou nezávazného sexu. První dva body jsem měla splněné, než ses objevil ty," cvrnkla ho Gina do brady.
"Ale když už jsi tady..." usmála se, "o ten sex se připravit nenechám."
Vydali se směrem k jejímu bytu.
Loki měl konečně možnost si ji pořádně prohlédnout. Zdála se mu vyšší, pochopil ale, že za to můžou podpatky. Měla na sobě černé přiléhavé kalhoty, červené tílko, které bylo u výstřihu zdobeno drobnými kamínky, a černý propínací svetřík. Vlasy měla vyčesané do vysokého hladkého ohonu. Vypadala svůdně, ale přitom elegantně.
Sotva za nimi zapadly dveře Ginina bytu, přitiskl Loki Ginu ke stěně v předsíni a začal ji vášnivě líbat.
"Tak snad to vydržíš do ložnice, ne?" řekla laškovně.
"Ne," odpověděl prostě.
Otřel se o ni celým tělem, Gina zjistila, že on rozhodně předehru potřebovat nebude.
Zajel ji jednou rukou pod tílko, zatímco druhou se ji pokusil vyprostit z kalhot. Když se mu to, s Gininou pomocí, podařilo, odhodil kus oblečení na zem.
Znovu přišpendlil Ginu ke zdi, volnou rukou jí odhrnul lem kalhotek stranou a bez předchozího varování do ní vnikl prsty.
Zasténala, ďábelsky se usmál, když ucítil její vlhkost.
Přitiskl jí rty k uchu a zašeptal jí několik nemravností, znovu zasténala, když se jeho prsty roztančily v jejích útrobách.
Objala ho kolem krku, cítil její zrychlený dech na své tváři.
Zajela mu rukou do kalhot, málem se při jejím doteku zalkl.
"Gino," zašeptal.
Rozepnula mu poklopec, čímž vyprostila jeho chloubu z látkového vězení. Pevně ji sevřela v dlani, aby ho mohla uspokojit rukou.
Rozkoš, kterou mu její činnost přinášela, ho donutila, aby se oběma rukama zapřel o stěnu.
Líbilo se mu, jak převzala vedení. Nebyla dominantní, nesnažila se ho svést, prostě si jen užívala, že si to užívá on.
Aniž by povolila sevření, druhou rukou si k sobě přivinula jeho tvář.
"Chci tě," zavrněla.
Nemusela ho pobízet dvakrát.
Shodil ze sebe sako i šálu, zbytek oblečení si ale nechal.
Ovinula mu jednu nohu kolem boku, zatímco rukama ho objala kolem krku, aby měla lepší stabilitu.
Odhrnul jí kalhotky stranou a rázně do ní vnikl.
Gina vykřikla.
Málem se jí zatmělo před očima, když do ní konečně vstoupil.
Byl divoký, vášnivý a dobyvačný. Lačně si ji bral jako svou kořist, Gina ale nezůstávala pozadu. Zmítala se, vycházela jeho pohybům vstříc svou pánví, pevně se k němu tiskla, sténala a vzdychala.
Už skoro necítila nohu, na které stála, ale příslib brzkého vrcholu ji dal zapomenout na nepohodlí téhle pozice.
A ten brzy přišel.
Zatnula svaly a s výkřikem vyvrcholila. Jakoby jí v podbřišku explodoval ohňostroj a jeho horké paprsky se jí rozlily do celého těla.
Lokiho vrchol následoval vzápětí.
Svezla se na zem, zatímco Loki se opíral o stěnu a snažil se popadnout dech.
Zvedla hlavu a jejich pohledy se setkaly.
"Potřebuju cigáro," zachraplala Gina.
---
Loki seděl na pohovce v obýváku, usrkával z drinku, který mu Gina připravila a pozoroval, jak sedí naproti němu a pokuřuje, pořád oblečená v teď už notně pomačkaném tílku a kalhotkách.
"Takže ty v tom chceš pokračovat?" zeptala se najednou, Loki přikývl.
Gina se pro sebe potěšeně usmála, stejně ji ale v mysli hlodala jedna otázka.
"Proč já?" vyslovila ji, "copak nemáš v Asgardu dost slečen, které by se ti položili k nohám?"
"Jsi jiná," odpověděl prostě, Gina usoudila, že to vezme jako lichotku. Loki to evidentně nechtěl rozvádět dál.
Chvíli byli oba ticho, Loki srkal svůj drink, Gina típla cigaretu.
"Zůstaneš tu do rána?" zeptala se, "pořádně se vyspíme a můžeme si předtím dát repete," nadhodila.
Loki se ušklíbl a přikývl.
Tohle vypadalo na začátek něčeho velmi zábavného...
Vypadli z baru.
Přitáhla ho k sobě a vrazila mu jazyk málem až do krku, netvářil se, že by mu to nějak zvlášť vadilo.
Nebyl to sice úplně její typ, ale přiměřená hladina alkoholu v krvi dokázala tento nedostatek odstranit.
Už ho chtěla odtáhnout k sobě domů, když zpozorovala na kraji svého periferního vidění postavu.
Otrhla se od týpka, se kterým se doteď vášnivě líbala.
"Do prdele..." zaklela.
"Co je?" houkl její společník a podíval se směrem, kterým hleděla ona.
"Sorry, ale dneska to nevyjde," odstrčila muže a vydala se směrem k druhému muži.
"Příště se prvně rozhodni, s kým si chceš vlastně vrznout," křikl za ní naštvaně ten první a zmizel zpátky v baru.
"Co tady děláš?" zeptala se Gina, když stanula před vysokým mužem s černými vlasy na ramena, který byl oblečen v obleku s elegantní šálou.
"Co to mělo znamenat?" vyštěkl Loki. Vypadal naštvaně a šel z něho strach.
"Já se ptala první," odsekla Gina.
"Chtěl jsem poctít mou paní svou přítomností. Ale nečekal jsem, že se tady zatím takhle kurví..."
Gina vytřeštila oči.
"Mou paní?" zalapala po dechu.
"Tak moment, kamaráde," vyjela tak prudce, že Loki o krok ustoupil, "něco bychom si měli vyjasnit. Jestli jsem "tvá paní", tak bych o tom prvně ráda věděla. A ne, že se tu z ničeho nic objevíš a začneš si dělat nároky."
Její mozek bil na poplach, že dělá velkou chybu, když tu na temném opuštěném parkovišti ječí na asgardského prince a boha, ale alkohol, který předtím zkonzumovala jí odstavil pud sebezáchovy.
"Čekala jsem, že už tě nikdy neuvidím," pokračovala, "že jsme si skvěle zasouložili, ale tím to haslo. Bylo to fajn, rád jsem tě poznal, ale číslo na sebe ti nedám, čau. Takže ty kecy o tom, jak se tu za tvými zády kurvím, si nech od cesty. To, že jsem si tě pustila pod sukni, neznamená, že máš na mě nějaký nárok!"
Prudce oddechovala a cítila, jak jí hoří tváře, za což mohl jak vztek, tak alkohol.
Loki si založil ruce na prsou. Nejraději by ji potrestal za to, jak je drzá, ale uvědomoval si, že by to nebyl dobrý tah.
"Ještě něco?" zeptal se a povytáhl obočí.
Gina roztřesenýma rukama vylovila krabičku cigaret, aby si zapálila na uklidnění.
"Ne," odsekla.
Pozoroval ji, jak s pohledem někam do blba popotahuje z cigarety. Nejhorší na tom všem bylo, že tahle malá vzteklá midgarďanka má pravdu. Byl na ni naštvaný, protože ji chtěl překvapit a ona si zatím užívala svůj vlastní život, protože s ním nepočítala. Neměla proč, nedal jí důvod s ním počítat.
Kousl se do rtu. Měl pocit, že to kolosálně posral.
Všiml si, že ho Gina upřeně pozoruje.
Povzdechl si.
"Ano, Vaše Výsosti?" nadhodila s ironickým tonem v hlase.
"Měl jsem ti dát vědět předem..."
"To měl," přisvědčila Gina. Odhodila nedopalek na zem a popošla k němu.
"Pro příště si to budeš pamatovat," řekla, když ho vzala za límec a přitáhla si jeho tvář tak blízko ke své, aby mu dala polibek.
"Ráda tě zase vidím," šeptla, když se od něj odlepila.
"Stále si mi neodpověděla na mou otázku, co to mělo všechno znamenat," poznamenal Loki s úšklebkem.
"No, původní plán byl opít se, sbalit nějakého chlapa, dotáhnout ho domů a užít si noc plnou nezávazného sexu. První dva body jsem měla splněné, než ses objevil ty," cvrnkla ho Gina do brady.
"Ale když už jsi tady..." usmála se, "o ten sex se připravit nenechám."
Vydali se směrem k jejímu bytu.
Loki měl konečně možnost si ji pořádně prohlédnout. Zdála se mu vyšší, pochopil ale, že za to můžou podpatky. Měla na sobě černé přiléhavé kalhoty, červené tílko, které bylo u výstřihu zdobeno drobnými kamínky, a černý propínací svetřík. Vlasy měla vyčesané do vysokého hladkého ohonu. Vypadala svůdně, ale přitom elegantně.
Sotva za nimi zapadly dveře Ginina bytu, přitiskl Loki Ginu ke stěně v předsíni a začal ji vášnivě líbat.
"Tak snad to vydržíš do ložnice, ne?" řekla laškovně.
"Ne," odpověděl prostě.
Otřel se o ni celým tělem, Gina zjistila, že on rozhodně předehru potřebovat nebude.
Zajel ji jednou rukou pod tílko, zatímco druhou se ji pokusil vyprostit z kalhot. Když se mu to, s Gininou pomocí, podařilo, odhodil kus oblečení na zem.
Znovu přišpendlil Ginu ke zdi, volnou rukou jí odhrnul lem kalhotek stranou a bez předchozího varování do ní vnikl prsty.
Zasténala, ďábelsky se usmál, když ucítil její vlhkost.
Přitiskl jí rty k uchu a zašeptal jí několik nemravností, znovu zasténala, když se jeho prsty roztančily v jejích útrobách.
Objala ho kolem krku, cítil její zrychlený dech na své tváři.
Zajela mu rukou do kalhot, málem se při jejím doteku zalkl.
"Gino," zašeptal.
Rozepnula mu poklopec, čímž vyprostila jeho chloubu z látkového vězení. Pevně ji sevřela v dlani, aby ho mohla uspokojit rukou.
Rozkoš, kterou mu její činnost přinášela, ho donutila, aby se oběma rukama zapřel o stěnu.
Líbilo se mu, jak převzala vedení. Nebyla dominantní, nesnažila se ho svést, prostě si jen užívala, že si to užívá on.
Aniž by povolila sevření, druhou rukou si k sobě přivinula jeho tvář.
"Chci tě," zavrněla.
Nemusela ho pobízet dvakrát.
Shodil ze sebe sako i šálu, zbytek oblečení si ale nechal.
Ovinula mu jednu nohu kolem boku, zatímco rukama ho objala kolem krku, aby měla lepší stabilitu.
Odhrnul jí kalhotky stranou a rázně do ní vnikl.
Gina vykřikla.
Málem se jí zatmělo před očima, když do ní konečně vstoupil.
Byl divoký, vášnivý a dobyvačný. Lačně si ji bral jako svou kořist, Gina ale nezůstávala pozadu. Zmítala se, vycházela jeho pohybům vstříc svou pánví, pevně se k němu tiskla, sténala a vzdychala.
Už skoro necítila nohu, na které stála, ale příslib brzkého vrcholu ji dal zapomenout na nepohodlí téhle pozice.
A ten brzy přišel.
Zatnula svaly a s výkřikem vyvrcholila. Jakoby jí v podbřišku explodoval ohňostroj a jeho horké paprsky se jí rozlily do celého těla.
Lokiho vrchol následoval vzápětí.
Svezla se na zem, zatímco Loki se opíral o stěnu a snažil se popadnout dech.
Zvedla hlavu a jejich pohledy se setkaly.
"Potřebuju cigáro," zachraplala Gina.
---
Loki seděl na pohovce v obýváku, usrkával z drinku, který mu Gina připravila a pozoroval, jak sedí naproti němu a pokuřuje, pořád oblečená v teď už notně pomačkaném tílku a kalhotkách.
"Takže ty v tom chceš pokračovat?" zeptala se najednou, Loki přikývl.
Gina se pro sebe potěšeně usmála, stejně ji ale v mysli hlodala jedna otázka.
"Proč já?" vyslovila ji, "copak nemáš v Asgardu dost slečen, které by se ti položili k nohám?"
"Jsi jiná," odpověděl prostě, Gina usoudila, že to vezme jako lichotku. Loki to evidentně nechtěl rozvádět dál.
Chvíli byli oba ticho, Loki srkal svůj drink, Gina típla cigaretu.
"Zůstaneš tu do rána?" zeptala se, "pořádně se vyspíme a můžeme si předtím dát repete," nadhodila.
Loki se ušklíbl a přikývl.
Tohle vypadalo na začátek něčeho velmi zábavného...
pondělí 12. května 2014
Princ a hvězda
3. kapitola
Přestěhování naštěstí netrvalo dlouho. Nejvíce vrásek sluhům zabraly knihy a stohy pergamenů, hlavně díky Crimsoninému obsesivnímu poskakování všude okolo.
Její nové komnaty byly o fous větší, než předchozí, a dokonce měly balkon, ze kterého se mohla rozhlédnout po celém Křišťálovém království.
Zbytek odpoledne zabila úklidem, tříděním knih a periodickými záchvaty paniky, kdykoli si vzpomněla na svůj nový úkol.
Spát šla pozdě a celou noc se převalovala.
Ráno se trhnutím vzbudila. Chvíli zírala na stěnu naproti své postele, než se jí podařilo vzpamatovat se.
Absolutně nevěděla, co má dělat.
Princezna ani princ ji nedali žádné instrukce.
Vyskočila z postele a šla se aspoň umýt, aby byla připravena na cokoli, co ji dnešní den přichystá. Dosušovala si poslední mokrá místa v srsti, když na její dveře někdo zaklepal.
"Ano?" zahulákala.
Do dveří strčil hlavu strážný.
"Jeho Výsost si přeje, aby jste se k němu připojila na snídani."
"Už letím," vyhrkla Crimson.
Rychle si přečísla hřívu, vrhla na sebe poslední pohled do zrcadla a pak se vydala vstříc svému osudu.
Crimson opatrně zaklepala na dveře komnaty nedaleko její vlastní.
"Dále," ozvalo se zevnitř.
Zhluboka se nadechla a vstoupila.
"Vaše Výsosti," uklonila se hned ve dveřích.
Loki ležel rozvalený ve velké lenošce, před sebou stůl přetékající dobrotami a kolem něj se ochomýtalo několik služebných.
"Jen pojď dál, malička a posaď se," vybídl ji, "vy můžete jít," obrátil se na služebné.
Během chvilky byli sami dva.
Crimson naprázdno polkla. Nervozitou nebyla schopná promluvit.
Loki ji pobaveně pozoroval, jak ustrašeně sedí a raději čučí do stolu, než na něj.
"Jaké že je tvé jméno, maličká?" zeptal se jí jemně.
"Crimson Star, Vaše Výsosti," odpověděla a konečně zvedla hlavu.
"Nabídni si, přece mi tu neumřeš hlady," přisunul před ní mísu se salátem.
"Děkuji," řekla a naložila si pomocí levitace na talíř pořádnou porci. Všimla si, že ji Loki zaujatě pozoruje a lekla se, jestli neprovedla nějaké faux-pas.
"Jak si to udělala?" zeptal se.
"Co? Tohle?" zarazila se. Zvedla pomocí levitace jeden z hrníčků na stole, Loki přikývl.
"To přece umí každý jednorožec," poznamenala, když položila hrníček zpět.
Podívala se na Lokiho roh.
"Moment..." zamyslela se.
On je vlastně z jiného světa. Kdo ví, jestli magii ovládá. Ale to by ho portál neproměnil v alicorna, ale třeba v zemního poníka... takže...
Dostala nápad.
Zasmála se, Loki se na ni nechápavě podíval, čemu se směje.
"Myslím, že tu adaptaci na život v Equestrii budeme muset vzít pěkně od základů, Vaše Výsosti."
Veškerá nervozita jakoby z ní v tu chvíli opadla. Tohle bylo to, co ovládala.
Najednou pochopila, proč Celestie zvolila pro tenhle úkol právě ji. Jestli má v budoucnu učit na Akademii pro nadané jednorožce, tohle bude její denní chleba.
"Ve své... ehm, normální podobě ovládáte magii, že?" obrátila se na Lokiho.
"Ano, moje matka mě ji naučila," odpověděl.
Crimson se pro sebe ušklíbla.
"Takže ji musíme upravit tak, aby fungovala jako jednorožčí magie. To by neměl být takový problém."
Zarazila se, její mozek jel na plné obrátky.
"Hmm, budu potřebovat papír. A pero," zamumlala si pro sebe. Zvedla se, aby prohledala pokoj, zatímco Loki ji nechápavě pozoroval, zvědavý, co má tohle všechno znamenat.
Fascinovalo ho, jak se najednou z malé vystrašené klisničky stala sebevědomá jednorožka. A líbilo se mu to.
"Ha!" vybafla a vrátila se ke stolu s pergamenem a perem.
Začala něco škrábat na pergamen a mumlat si pro sebe, ztracena v myšlenkách.
"Ehm... můžu si na chvíli sednout vedle vás?" zeptala se nervozně.
Loki přikývl a uvolnil jí místo vedle sebe na lenošce.
Opatrně si sedla vedle něj. Položila pergamen na stůl, zhluboka se nadechla a začala vysvětlovat, jak funguje jednorožčí magie.
Uběhlo několik hodin a Loki byl schopný ovládat svůj roh, levitovat objekty a pár lehčích kouzel.
Cítil se skvěle, když měl znovu možnost používat magii. Mít v rukou, nebo spíše kopytech, zpátky aspoň kousek své moci.
Hrál si s několika šálky, levitoval s nimi ve vzduchu, Crimson vedle něj zase cosi freneticky čmárala na pergamen a mumlala si pro sebe.
"Iluze... sakra, to není můj obor... ale v knihovně určitě něco bude... to půjde..."
"Uklidni se, maličká," řekl Loki a položil ji kopýtko na rameno, při tom doteku sebou trhla. Hleděla na něho doširoka otevřenýma očima a on si až teď všiml, jakou mají barvu.
Zelenou.
Stejně jako jeho.
"Za dnešek si toho zvládla dost a já ti za to děkuji," usmál se na ni, "teď si běž odpočinout. Zítra tě budu opět očekávat na snídani."
"Ano, Vaše Veličenstvo," odpověděla.
Zvedla se z lenošky, sebrala těch pár pergamenů, co popsala a vydala se ke dveřím.
Ještě než opustila princovy komnaty, obrátila se.
"Pokud mě budete potřebovat, budu buď u sebe nebo v knihovně."
Loki přikývl.
"Budu se těšit na zítřek, Crimson," mrkl na ni ještě, Crimson při tom pohledu polilo horko a cítila, jak rudne.
Rychle vyběhla z komnaty, Loki se jen zasmál.
Ta malá klisnička se mu začínala zamlouvat.
---
Sotva za ní zapadly dveře jejího pokoje, šla prohledat Crimson svoje zásoby jídla. Přemýšlela, že princi navrhne, aby k snídani připojil i oběd, jestli u něj bude trávit tolik hodin.
Ležela na posteli a chroupala mrkev, když ji hlavou proletěl nápad. Zbytek zeleniny málem zhltla na jeden zátah, vyskočila z postele, rychle se upravila, našla pod hromadou papírů na jednom křesle svou sedlovou brašnu a vydala se ven.
Vyběhla z paláce do ulic města. I když už tady žila několik měsíců, stále ji znervózňovaly zdravící stráže. Připadala si spíše jako palácový inventář než jako právoplatný obyvatel.
Co ji ale neznervózňovalo vůbec, byla knihovna Křišťálového království. Tam si připadala jako doma. A to doslova.
Její otec koneckonců vlastnil a provozoval v Canterlotu knihkupectví.
Pozdravila knihovnici, ta se hned rozzářila.
"Slečno Star, tak copak dneska? Něco konkrétního nebo se jdete jen tak podívat?"
"Něco o iluzích," vyhrkla Crimson.
"Už vás omrzely živly?"
"Není pro mě," odpověděla jednorožka.
Knihovnice pokývala hlavou a na chvíli zmizela mezi regály.
Trvalo to docela dlouho, než se vrátila s obrovskou bichlí.
"No do prkenné ohrady," zaklela Crimson tiše, když před ní knihovnice položila knihu na pult.
"Od zrcadla po klon. Teorie iluzionárních kouzel," přečetla si titul.
"Mělo by tam být vše, od základů, až po nejsložitější kouzla," řekla knihovnice.
"To věřím," poznamenala Crimson, když znovu pohledem přejela tloušťku knihy.
Pokusila se nacpat si ji do sedlové brašny, ale nepovedlo se. Raději ji tedy odlevitovala před sebou.
"Tak snad vám bude k užitku," usmála se knihovnice, když jednorožka opouštěla knihovnu.
"Mockrát děkuju," křikla ještě Crimson a vydala se zpátky do paláce.
---
Seděla u stolu ve své komnatě a hypnotizovala knihu před sebou.
"Tak, hvězdo. Teď se ukaž, jak rychle umíš číst," řekla si pro sebe a otevřela knihu na první kapitole.
Přestěhování naštěstí netrvalo dlouho. Nejvíce vrásek sluhům zabraly knihy a stohy pergamenů, hlavně díky Crimsoninému obsesivnímu poskakování všude okolo.
Její nové komnaty byly o fous větší, než předchozí, a dokonce měly balkon, ze kterého se mohla rozhlédnout po celém Křišťálovém království.
Zbytek odpoledne zabila úklidem, tříděním knih a periodickými záchvaty paniky, kdykoli si vzpomněla na svůj nový úkol.
Spát šla pozdě a celou noc se převalovala.
Ráno se trhnutím vzbudila. Chvíli zírala na stěnu naproti své postele, než se jí podařilo vzpamatovat se.
Absolutně nevěděla, co má dělat.
Princezna ani princ ji nedali žádné instrukce.
Vyskočila z postele a šla se aspoň umýt, aby byla připravena na cokoli, co ji dnešní den přichystá. Dosušovala si poslední mokrá místa v srsti, když na její dveře někdo zaklepal.
"Ano?" zahulákala.
Do dveří strčil hlavu strážný.
"Jeho Výsost si přeje, aby jste se k němu připojila na snídani."
"Už letím," vyhrkla Crimson.
Rychle si přečísla hřívu, vrhla na sebe poslední pohled do zrcadla a pak se vydala vstříc svému osudu.
Crimson opatrně zaklepala na dveře komnaty nedaleko její vlastní.
"Dále," ozvalo se zevnitř.
Zhluboka se nadechla a vstoupila.
"Vaše Výsosti," uklonila se hned ve dveřích.
Loki ležel rozvalený ve velké lenošce, před sebou stůl přetékající dobrotami a kolem něj se ochomýtalo několik služebných.
"Jen pojď dál, malička a posaď se," vybídl ji, "vy můžete jít," obrátil se na služebné.
Během chvilky byli sami dva.
Crimson naprázdno polkla. Nervozitou nebyla schopná promluvit.
Loki ji pobaveně pozoroval, jak ustrašeně sedí a raději čučí do stolu, než na něj.
"Jaké že je tvé jméno, maličká?" zeptal se jí jemně.
"Crimson Star, Vaše Výsosti," odpověděla a konečně zvedla hlavu.
"Nabídni si, přece mi tu neumřeš hlady," přisunul před ní mísu se salátem.
"Děkuji," řekla a naložila si pomocí levitace na talíř pořádnou porci. Všimla si, že ji Loki zaujatě pozoruje a lekla se, jestli neprovedla nějaké faux-pas.
"Jak si to udělala?" zeptal se.
"Co? Tohle?" zarazila se. Zvedla pomocí levitace jeden z hrníčků na stole, Loki přikývl.
"To přece umí každý jednorožec," poznamenala, když položila hrníček zpět.
Podívala se na Lokiho roh.
"Moment..." zamyslela se.
On je vlastně z jiného světa. Kdo ví, jestli magii ovládá. Ale to by ho portál neproměnil v alicorna, ale třeba v zemního poníka... takže...
Dostala nápad.
Zasmála se, Loki se na ni nechápavě podíval, čemu se směje.
"Myslím, že tu adaptaci na život v Equestrii budeme muset vzít pěkně od základů, Vaše Výsosti."
Veškerá nervozita jakoby z ní v tu chvíli opadla. Tohle bylo to, co ovládala.
Najednou pochopila, proč Celestie zvolila pro tenhle úkol právě ji. Jestli má v budoucnu učit na Akademii pro nadané jednorožce, tohle bude její denní chleba.
"Ve své... ehm, normální podobě ovládáte magii, že?" obrátila se na Lokiho.
"Ano, moje matka mě ji naučila," odpověděl.
Crimson se pro sebe ušklíbla.
"Takže ji musíme upravit tak, aby fungovala jako jednorožčí magie. To by neměl být takový problém."
Zarazila se, její mozek jel na plné obrátky.
"Hmm, budu potřebovat papír. A pero," zamumlala si pro sebe. Zvedla se, aby prohledala pokoj, zatímco Loki ji nechápavě pozoroval, zvědavý, co má tohle všechno znamenat.
Fascinovalo ho, jak se najednou z malé vystrašené klisničky stala sebevědomá jednorožka. A líbilo se mu to.
"Ha!" vybafla a vrátila se ke stolu s pergamenem a perem.
Začala něco škrábat na pergamen a mumlat si pro sebe, ztracena v myšlenkách.
"Ehm... můžu si na chvíli sednout vedle vás?" zeptala se nervozně.
Loki přikývl a uvolnil jí místo vedle sebe na lenošce.
Opatrně si sedla vedle něj. Položila pergamen na stůl, zhluboka se nadechla a začala vysvětlovat, jak funguje jednorožčí magie.
Uběhlo několik hodin a Loki byl schopný ovládat svůj roh, levitovat objekty a pár lehčích kouzel.
Cítil se skvěle, když měl znovu možnost používat magii. Mít v rukou, nebo spíše kopytech, zpátky aspoň kousek své moci.
Hrál si s několika šálky, levitoval s nimi ve vzduchu, Crimson vedle něj zase cosi freneticky čmárala na pergamen a mumlala si pro sebe.
"Iluze... sakra, to není můj obor... ale v knihovně určitě něco bude... to půjde..."
"Uklidni se, maličká," řekl Loki a položil ji kopýtko na rameno, při tom doteku sebou trhla. Hleděla na něho doširoka otevřenýma očima a on si až teď všiml, jakou mají barvu.
Zelenou.
Stejně jako jeho.
"Za dnešek si toho zvládla dost a já ti za to děkuji," usmál se na ni, "teď si běž odpočinout. Zítra tě budu opět očekávat na snídani."
"Ano, Vaše Veličenstvo," odpověděla.
Zvedla se z lenošky, sebrala těch pár pergamenů, co popsala a vydala se ke dveřím.
Ještě než opustila princovy komnaty, obrátila se.
"Pokud mě budete potřebovat, budu buď u sebe nebo v knihovně."
Loki přikývl.
"Budu se těšit na zítřek, Crimson," mrkl na ni ještě, Crimson při tom pohledu polilo horko a cítila, jak rudne.
Rychle vyběhla z komnaty, Loki se jen zasmál.
Ta malá klisnička se mu začínala zamlouvat.
---
Sotva za ní zapadly dveře jejího pokoje, šla prohledat Crimson svoje zásoby jídla. Přemýšlela, že princi navrhne, aby k snídani připojil i oběd, jestli u něj bude trávit tolik hodin.
Ležela na posteli a chroupala mrkev, když ji hlavou proletěl nápad. Zbytek zeleniny málem zhltla na jeden zátah, vyskočila z postele, rychle se upravila, našla pod hromadou papírů na jednom křesle svou sedlovou brašnu a vydala se ven.
Vyběhla z paláce do ulic města. I když už tady žila několik měsíců, stále ji znervózňovaly zdravící stráže. Připadala si spíše jako palácový inventář než jako právoplatný obyvatel.
Co ji ale neznervózňovalo vůbec, byla knihovna Křišťálového království. Tam si připadala jako doma. A to doslova.
Její otec koneckonců vlastnil a provozoval v Canterlotu knihkupectví.
Pozdravila knihovnici, ta se hned rozzářila.
"Slečno Star, tak copak dneska? Něco konkrétního nebo se jdete jen tak podívat?"
"Něco o iluzích," vyhrkla Crimson.
"Už vás omrzely živly?"
"Není pro mě," odpověděla jednorožka.
Knihovnice pokývala hlavou a na chvíli zmizela mezi regály.
Trvalo to docela dlouho, než se vrátila s obrovskou bichlí.
"No do prkenné ohrady," zaklela Crimson tiše, když před ní knihovnice položila knihu na pult.
"Od zrcadla po klon. Teorie iluzionárních kouzel," přečetla si titul.
"Mělo by tam být vše, od základů, až po nejsložitější kouzla," řekla knihovnice.
"To věřím," poznamenala Crimson, když znovu pohledem přejela tloušťku knihy.
Pokusila se nacpat si ji do sedlové brašny, ale nepovedlo se. Raději ji tedy odlevitovala před sebou.
"Tak snad vám bude k užitku," usmála se knihovnice, když jednorožka opouštěla knihovnu.
"Mockrát děkuju," křikla ještě Crimson a vydala se zpátky do paláce.
---
Seděla u stolu ve své komnatě a hypnotizovala knihu před sebou.
"Tak, hvězdo. Teď se ukaž, jak rychle umíš číst," řekla si pro sebe a otevřela knihu na první kapitole.
čtvrtek 8. května 2014
Princ a hvězda
2. kapitola
Druhý den ráno se Loki připojil k oběma princeznám na snídani.
Princezna Cadence rozhodla, že raději projedná princovu prosbu o azyl neformálně nad dobrým jídlem.
Princezna Celestie seděla v čele stolu.
Působila mocným a majestátním dojmem a přitom z ní byla cítit blahosklonnost a něžnost. Loki se neubránil myšlence na svou matku, královnu Friggu.
Rychle vylíčil svou verzi příběhu, přesně tak, jak ji přednesl včera princezně Cadence.
Celestie se zamyslela.
"S azylem není problém," začala, "bude mi ctí pohostit vás v naší zemi, ať už zde v Křišťálovém království nebo v královském sídle v Canterlotu. Je zde ale jiný problém..."
Loki zpozorněl.
"Portál, kterým jste se sem dostal se otevírá pouze v určitou dobu," vysvětlila Celestie, "teď je zavřen a znovu se otevře až uplyne vymezený čas."
"A ten je jak dlouhý?" zeptal se Loki.
"30 našich měsíců," odpověděla princezna Cadence.
Loki přikývl, že rozumí.
30 měsíců. Netušil, kolik je to v přepočtu na midgardský čas, ale určitě to bylo více jak rok. To mu vyhovovalo. Aspoň jedna věc z jeho původního plánu zůstane nezměněna.
"Jsou dvě možnosti," navázala princezna Celestie, "buď se nám podaří vymyslet způsob, jak vás dostat zpátky nebo tu budete muset vydržet, než se portál znovu otevře."
"Zatím bych tomu nechal volný průběh," poznamenal Loki.
Dvorně se uklonil oběma klisnám.
"Budu vám hluboce zavázán, Vaše Výsosti, za vaši pohostinnost a laskavost."
"Potěšení je na mé straně," usmála se Celestie, "ale teď se pustíme do jídla. Dobrou chuť k vaší první equestrijské snídani."
Loki se konečně zaměřil na jídlo před sebou. Už umíral hlady.
Naložil si různé dobroty na talíř, když ticho přerušila princezna Cadence.
"Princ bude potřebovat doprovod. Aspoň na pár prvních týdnů, než si přivykne."
"Máš pravdu," přisvědčila Celestie, "ale kdo?"
Obě princezny se zamyslely, po chvíli se ale tvář Celestie rozzářila.
"Crimson."
Loki netušil, co to znamená., ale tušil, že se to brzy dozví.
---
"Aaaaaaaarrrrgggg!"
Crimson zabořila hlavu do kopyt a oddala se totální frustraci. Už tyhle kouzla dnes studovala několik hodin, celkem jim věnovala týden, a pořád jim nemohla přijít na kloub.
Z jejího utrpení ji vytrhlo zaklepání na dveře.
"Ano?" zvedla hlavu.
Dveře se otevřely, dovnitř nakoukl jeden ze sluhů.
"Princezna Cadence si žádá vaši přítomnost, slečno."
Crimson si odfrkla. Aspoň něco ji konečně vytrhne od těch šílených formulí.
"Už běžím," odpověděla.
Když vstoupila do trůnního sálu, překvapilo ji, že kromě princezny Cadence je přítomna i princezna Celestie a jí neznámý hřebec.
Poklonila se.
"Crimson Star, tak ráda tě opět vidím," usmála se na ni princezna Celestie, "jak se daří?"
"Když nepočítám inter-elementární transfigurační kouzla, která mi už asi týden kradou spánek, tak relativně dobře," odpověděla upřímně Crimson.
"Vím, že je nakonec zvládneš," ujistila ji Celestie.
"Teď ale pro tebe máme jiný úkol," vložila se princezna Cadence.
"Vaše Výsosti," obrátila se na hřebce po jejím boku, "dovolte mi představit vám Crimson Star. Crimson," oslovila jednorožku, "tvým úkolem bude doprovázet prince Lokiho, aby se tu cítil jako doma."
Crimson naprázdno polkla.
"Jak je vaším přáním, Výsosti," uklonila se před princem.
Loki se zájmem pozoroval mladou klisničku. Vypadala roztomile, byla slušně vychovaná a zřejmě se pohybovala na královském dvoře už nějakou chvilku. A ačkoli se jevila malá a křehká, cítil z ní určitou sílu. Způsob, jakým mluvila s oběma vládkyněmi dával znát, že s nimi má bližší vztah než kdyby byla obyčejná poddaná.
"Akorát tě budeme muset přestěhovat blíže k princovým komnatám," dodala Cadence.
"A moje studium?" zeptala se Crimson.
"Myslím, že i na to se najde čas," ujistila ji Celestie, "profesora Silver Clouda jsem o tvém novém úkolu už informovala."
"Děkuji, Vaše Výsosti."
"A teď se jdi přestěhovat do svých nových komnat," propustila ji Cadence.
Crimson se naposledy uklonila všem třem vladařům a už se měla k odchodu, když ji Celestie zarazila.
"A Crimson, fígl je v lineární posloupnosti elementů."
Klisnička zalapala po dechu a pak se rozesmála.
"Děkuji!" křikla ještě a vyběhla z trůnního sálu.
Druhý den ráno se Loki připojil k oběma princeznám na snídani.
Princezna Cadence rozhodla, že raději projedná princovu prosbu o azyl neformálně nad dobrým jídlem.
Princezna Celestie seděla v čele stolu.
Působila mocným a majestátním dojmem a přitom z ní byla cítit blahosklonnost a něžnost. Loki se neubránil myšlence na svou matku, královnu Friggu.
Rychle vylíčil svou verzi příběhu, přesně tak, jak ji přednesl včera princezně Cadence.
Celestie se zamyslela.
"S azylem není problém," začala, "bude mi ctí pohostit vás v naší zemi, ať už zde v Křišťálovém království nebo v královském sídle v Canterlotu. Je zde ale jiný problém..."
Loki zpozorněl.
"Portál, kterým jste se sem dostal se otevírá pouze v určitou dobu," vysvětlila Celestie, "teď je zavřen a znovu se otevře až uplyne vymezený čas."
"A ten je jak dlouhý?" zeptal se Loki.
"30 našich měsíců," odpověděla princezna Cadence.
Loki přikývl, že rozumí.
30 měsíců. Netušil, kolik je to v přepočtu na midgardský čas, ale určitě to bylo více jak rok. To mu vyhovovalo. Aspoň jedna věc z jeho původního plánu zůstane nezměněna.
"Jsou dvě možnosti," navázala princezna Celestie, "buď se nám podaří vymyslet způsob, jak vás dostat zpátky nebo tu budete muset vydržet, než se portál znovu otevře."
"Zatím bych tomu nechal volný průběh," poznamenal Loki.
Dvorně se uklonil oběma klisnám.
"Budu vám hluboce zavázán, Vaše Výsosti, za vaši pohostinnost a laskavost."
"Potěšení je na mé straně," usmála se Celestie, "ale teď se pustíme do jídla. Dobrou chuť k vaší první equestrijské snídani."
Loki se konečně zaměřil na jídlo před sebou. Už umíral hlady.
Naložil si různé dobroty na talíř, když ticho přerušila princezna Cadence.
"Princ bude potřebovat doprovod. Aspoň na pár prvních týdnů, než si přivykne."
"Máš pravdu," přisvědčila Celestie, "ale kdo?"
Obě princezny se zamyslely, po chvíli se ale tvář Celestie rozzářila.
"Crimson."
Loki netušil, co to znamená., ale tušil, že se to brzy dozví.
---
"Aaaaaaaarrrrgggg!"
Crimson zabořila hlavu do kopyt a oddala se totální frustraci. Už tyhle kouzla dnes studovala několik hodin, celkem jim věnovala týden, a pořád jim nemohla přijít na kloub.
Z jejího utrpení ji vytrhlo zaklepání na dveře.
"Ano?" zvedla hlavu.
Dveře se otevřely, dovnitř nakoukl jeden ze sluhů.
"Princezna Cadence si žádá vaši přítomnost, slečno."
Crimson si odfrkla. Aspoň něco ji konečně vytrhne od těch šílených formulí.
"Už běžím," odpověděla.
Když vstoupila do trůnního sálu, překvapilo ji, že kromě princezny Cadence je přítomna i princezna Celestie a jí neznámý hřebec.
Poklonila se.
"Crimson Star, tak ráda tě opět vidím," usmála se na ni princezna Celestie, "jak se daří?"
"Když nepočítám inter-elementární transfigurační kouzla, která mi už asi týden kradou spánek, tak relativně dobře," odpověděla upřímně Crimson.
"Vím, že je nakonec zvládneš," ujistila ji Celestie.
"Teď ale pro tebe máme jiný úkol," vložila se princezna Cadence.
"Vaše Výsosti," obrátila se na hřebce po jejím boku, "dovolte mi představit vám Crimson Star. Crimson," oslovila jednorožku, "tvým úkolem bude doprovázet prince Lokiho, aby se tu cítil jako doma."
Crimson naprázdno polkla.
"Jak je vaším přáním, Výsosti," uklonila se před princem.
Loki se zájmem pozoroval mladou klisničku. Vypadala roztomile, byla slušně vychovaná a zřejmě se pohybovala na královském dvoře už nějakou chvilku. A ačkoli se jevila malá a křehká, cítil z ní určitou sílu. Způsob, jakým mluvila s oběma vládkyněmi dával znát, že s nimi má bližší vztah než kdyby byla obyčejná poddaná.
"Akorát tě budeme muset přestěhovat blíže k princovým komnatám," dodala Cadence.
"A moje studium?" zeptala se Crimson.
"Myslím, že i na to se najde čas," ujistila ji Celestie, "profesora Silver Clouda jsem o tvém novém úkolu už informovala."
"Děkuji, Vaše Výsosti."
"A teď se jdi přestěhovat do svých nových komnat," propustila ji Cadence.
Crimson se naposledy uklonila všem třem vladařům a už se měla k odchodu, když ji Celestie zarazila.
"A Crimson, fígl je v lineární posloupnosti elementů."
Klisnička zalapala po dechu a pak se rozesmála.
"Děkuji!" křikla ještě a vyběhla z trůnního sálu.
úterý 6. května 2014
Princ a hvězda
1. kapitola
Princezna Cadence nemohla uvěřit svým očím.
Před jejím trůnem stáli dva jednorožci z královské stráže a mezi sebou hlídali šedého hřebce s černou hřívou.
Alicorního hřebce.
Který se prý před chvíli objevil díky zrcadlovému portálu.
Loki se pro sebe pousmál. Během přesunu z místnosti, kde se zjevil, velmi rychle podle chování stráží, a teď i růžové klisničky na trůnu pochopil, že hřebec jeho vzhledu zde asi není úplně normální, a rozhodl se toho plně využít.
"Omlouvám se za rozruch, který jsem asi způsobil, Výsosti," začal sladce. Ne nadarmo se mu přezdívalo Stříbrný jazyk.
"Je pravda, že váš příchod byl poněkud... neočekávaný," usmála se Cadence.
Napřímila se.
"Mé jméno je princezna Mi Amore Cadenza a jsem vládkyní tohoto království. Křišťálového království v zemi zvané Equestria, abych byla přesná. Smím se zeptat na vaše ctěné jméno?"
Loki se usmál a lehce se uklonil.
"Mé jméno je Loki. Jsem synem Odina, vládce Asgardu."
Sice to byla lež, ale předpokládal, že mu projde. S Odinem byl teď spíše na nože, ale to se tady nikdo nemusí dozvědět.
"K mému smutku je ale situace v Asgardském království natolik vyhrocená, že jsem se v rámci zachování svého života rozhodl raději ukrýt před nepřáteli, kteří usilují o můj krk a zároveň i korunu. Přece jen jsem jedním ze dvou nástupců krále," usmál se oslnivě.
"Oh, ano, to chápu," přisvědčila Cadence.
"Chtěl jsem se původně přemístit do říše Midgardu," pokračoval dál ve svém monologu, "jak tomu říkají..." teatrálně se zamyslel, "A! Země! Bohužel jsem ale zvolil špatný portál a skončil zde."
Cadence pokývla hlavou.
Loki se svůdně ušklíbl. Čas vybalit na stůl esa.
"Teď už víte, proč jsem se ocitnul zrovna zde. Tímto bych vás poníženě chtěl požádat o azyl."
I když byl v podobě hřebce, stále ho obklopovala jakási okouzlující aura a on jí dokázal plně využít. Jeho slova odkapávala jako med a čím víc mluvil, tím víc mu princezna podléhala.
"Pokud by to záleželo na mně, samozřejmě bych souhlasila," začala Cadence, "ale budu se muset v této záležitosti poradit s princeznou Celestií, vládkyní Equestrie. Bude však mým potěšením, budete-li do té doby mým hostem."
Loki se usmál a dvorně se poklonil.
"Budu vám zavázán, Vaše Výsosti."
Nečekal, že se mu povede vyhrát hned prvním tahem, ale tohle byl dobrý začátek.
"Stráže," zavelela Cadence, "zaveďte Jeho Výsost do komnat pro hosty."
"Ještě jednou děkuji," pokynul Loki princezně, než opustil v doprovodu dvou jednorožců trůní sál.
---
Komnaty pro hosty byly skvostné. Přesně tak, jak se mu to líbilo.
Natáhl se na postel.
Přemýšlel.
Být hřebcem nakonec nebylo tak hrozné, přece jen už se v různá zvířata měnil v minulosti. Sice by měl raději svou humanoidní formu, ale na druhou stranu to mohlo být i horší.
Spíše byl vděčný, že mu zůstalo to správné pohlaví. Neměl zrovna chuť zopakovat si s některým ze zdejších hřebců "aféru Svadilfari", kdyby přišlo na lámání chleba.
Teď ještě počkat, jak se mu povede s vládkyní Equestrie. Předpokládal, že mocná královna bude odolnější vůči jeho kouzlům, než mladá princezna, ale i tak měl v plánu využít maximálně své schopnosti.
Usmál se.
Zítra ho čeká náročný den, i když se zatím situace vyvíjí k jeho spokojenosti.
čtvrtek 13. června 2013
Crimson Star - 2. kapitola
,,Soustřeď se," zamumlal si levandulový poník, ,,teď už se to musí povést."
Její roh obklopila purpurová aura pulzující magií, když...
,,Twilight, Twilight!"
PRÁSK!
Twilight Sparkle zatřepala hlavou a zkontrolovala rozsah škod. Naštěstí nepovedené kouzlo odnesla jen police, ze které se sesypaly všechny knihy na zem.
,,Spiku!" vyštěkla a otočila se na draka, který se provinile krčil ve dveřích, ,,co to má znamenat?"
,,Um... princezna Celestie ti poslala dopis," podal drak opatrně svitek opatřený pečetí klisně, připravený na nápor jejího zuření. Ten se ale nekonal.
Twilight si rozvinula dopis, rychle jej přelétla pohledem a pak se usmála.
,,Budeme mít hosty, Spiku!" otočila se na draka.
,,Ještě jednou moc děkuji za pomoc, Rarity," ozvala se Twilight, která rovnala na stole hromadu papírů, brků a prázdných lahviček od inkoustu, ,,chci, aby to tu zářilo čistotou a jen se Spikem bych nestihla uklidit. Víš sama, jak snadno se unaví."
Vrhla pohled na draka, který na druhé straně místnosti drhl podlahu.
,,Stačilo by, kdybys občas po sebě vrátila věci tam, kam patří," prodrtil Spike mezi zuby, aby ho jeho kamarádka neslyšela. Pak si všiml, že se na něj Rarity kření a rudý až za ušima se otočil zpátky ke kyblíku s koštětem.
,,Takže ta Crimson Star je tvoje spolužačka?" zeptala se Rarity a přejela prachovkou hřbety knih v polici.
,,Vlastně ano, chodili jsme do stejného ročníku na Akademii pro nadané jednorožce. Studovali jsme spolu jen krátce, než se princezna rozhodla, že bude na mé studium dohlížet osobně," vysvětlila.
,,Crimson chvíli pokračovala na Akademii, ale pak si ji pod svůj dohled vzal jeden z profesorů, podobně jako mě princezna. Její specializací je totiž magie živlů a profesor Silver Cloud je uznávanou kapacitou na tento obor.“
Twi se na chvíli zarazila, aby odlevitovala papíry do koše.
„Podle toho, co mi princezna napsala,“ pokračovala po chvíli, „má ale problém se zvládnutím ohnivých kouzel. Všechny ostatní živly už zvládla, ale tento ještě ne a proto nesložila závěrečnou zkoušku. No, zkusím se podívat, jestli tu mám nějaké knihy o tomto tématu, které bych jí mohla půjčit, ale předpokládám, že už je má dávno přečtené. A i spoustu dalších,“ zasmála se Twilight.
Rarity se na ní nechápavě zadívala zpoza prachovky.
„Crimsonini rodiče vlastní v Canterlotu knihkupectví a já tam byla pečená vařená.“
„Takže můžeme v Ponyvillu očekávat dalšího knihomola, ehm, chtěla jsem říct velmi sečtělého ponyho?“ vykuckala Rarity.
Twilight po ní vrhla přísný pohled a pak se zahihňala.
„Vlastně ano. Crimson je taky docela knihomol, ale na rozdíl ode mě i stíhala udělat si přátele. Pokud si dobře vzpomínám, tak se Spikem a několika dalšími klisnami pořádala pikniky a různé hry v parku.
Twilight loupla po Spikovi očkem.
„Jak že se jmenovala ta klisnička, co se ti líbila, Spiku? Moondancer?“
Spike zrudl ještě víc. Proč zrovna teď musí vytahovat jeho dětskou náklonnost k jiné klisně. A zrovna před Rarity.
Něco zamumlal a doufal, že Twilight přejde k jinému tématu. To se naštěstí stalo.
„Tak, a je hotovo!“ zatleskala Twilight kopýtky nadšeně při pohledu na dokonale vycíděnou knihovnu.
„Teď jen doufat, že to tu v tomhle stavu zůstane i zítra,“ poznamenal Spike.
Její roh obklopila purpurová aura pulzující magií, když...
,,Twilight, Twilight!"
PRÁSK!
Twilight Sparkle zatřepala hlavou a zkontrolovala rozsah škod. Naštěstí nepovedené kouzlo odnesla jen police, ze které se sesypaly všechny knihy na zem.
,,Spiku!" vyštěkla a otočila se na draka, který se provinile krčil ve dveřích, ,,co to má znamenat?"
,,Um... princezna Celestie ti poslala dopis," podal drak opatrně svitek opatřený pečetí klisně, připravený na nápor jejího zuření. Ten se ale nekonal.
Twilight si rozvinula dopis, rychle jej přelétla pohledem a pak se usmála.
,,Budeme mít hosty, Spiku!" otočila se na draka.
,,Ještě jednou moc děkuji za pomoc, Rarity," ozvala se Twilight, která rovnala na stole hromadu papírů, brků a prázdných lahviček od inkoustu, ,,chci, aby to tu zářilo čistotou a jen se Spikem bych nestihla uklidit. Víš sama, jak snadno se unaví."
Vrhla pohled na draka, který na druhé straně místnosti drhl podlahu.
,,Stačilo by, kdybys občas po sebě vrátila věci tam, kam patří," prodrtil Spike mezi zuby, aby ho jeho kamarádka neslyšela. Pak si všiml, že se na něj Rarity kření a rudý až za ušima se otočil zpátky ke kyblíku s koštětem.
,,Takže ta Crimson Star je tvoje spolužačka?" zeptala se Rarity a přejela prachovkou hřbety knih v polici.
,,Vlastně ano, chodili jsme do stejného ročníku na Akademii pro nadané jednorožce. Studovali jsme spolu jen krátce, než se princezna rozhodla, že bude na mé studium dohlížet osobně," vysvětlila.
,,Crimson chvíli pokračovala na Akademii, ale pak si ji pod svůj dohled vzal jeden z profesorů, podobně jako mě princezna. Její specializací je totiž magie živlů a profesor Silver Cloud je uznávanou kapacitou na tento obor.“
Twi se na chvíli zarazila, aby odlevitovala papíry do koše.
„Podle toho, co mi princezna napsala,“ pokračovala po chvíli, „má ale problém se zvládnutím ohnivých kouzel. Všechny ostatní živly už zvládla, ale tento ještě ne a proto nesložila závěrečnou zkoušku. No, zkusím se podívat, jestli tu mám nějaké knihy o tomto tématu, které bych jí mohla půjčit, ale předpokládám, že už je má dávno přečtené. A i spoustu dalších,“ zasmála se Twilight.
Rarity se na ní nechápavě zadívala zpoza prachovky.
„Crimsonini rodiče vlastní v Canterlotu knihkupectví a já tam byla pečená vařená.“
„Takže můžeme v Ponyvillu očekávat dalšího knihomola, ehm, chtěla jsem říct velmi sečtělého ponyho?“ vykuckala Rarity.
Twilight po ní vrhla přísný pohled a pak se zahihňala.
„Vlastně ano. Crimson je taky docela knihomol, ale na rozdíl ode mě i stíhala udělat si přátele. Pokud si dobře vzpomínám, tak se Spikem a několika dalšími klisnami pořádala pikniky a různé hry v parku.
Twilight loupla po Spikovi očkem.
„Jak že se jmenovala ta klisnička, co se ti líbila, Spiku? Moondancer?“
Spike zrudl ještě víc. Proč zrovna teď musí vytahovat jeho dětskou náklonnost k jiné klisně. A zrovna před Rarity.
Něco zamumlal a doufal, že Twilight přejde k jinému tématu. To se naštěstí stalo.
„Tak, a je hotovo!“ zatleskala Twilight kopýtky nadšeně při pohledu na dokonale vycíděnou knihovnu.
„Teď jen doufat, že to tu v tomhle stavu zůstane i zítra,“ poznamenal Spike.
neděle 9. června 2013
Člověk míní, Moudrý klobouk mění
A trošku toho vesela. Stará HP povídka :))
Byl večer, prvního září, začátek nového školního roku v Bradavické škole čar a kouzel. Velkou síň ozařovalo světlo tisíce svíc a odráželo se od tváří studentů i od tváří prvňáčků, kteří už stáli nastoupení před učitelským stolem. Profesorka Hermiona Snapeová se nervozně zavrtěla na své židli. Tento večer byl pro ni obzvláště důležitý. Její manžel, profesor Severus Snape, jí položil ruku na rameno, aby ji uklidnil, i když jeho taky ovládla příjemná nervozita. Oba k tomu měli důvod. V zástupu prvňáčků stály jejich dvě jedenáctileté dcery, dvojčata. Právě dnes se mělo rozhodnout o jejich zařazení do kolejí a ačkoli jim to nikdy nahlas neřekli, bylo to pro jejich rodiče svým způsobem důležité.
Zástupce ředitele začal z dlouhého pergamenu předvolávat adepty studia čar a kouzel, aby předstoupili a nechali se zařadit do koleje. Hermiona i Severus sledovali, jak se před nimi střídají malí vystrašení špunti, kteří se mají stát novou generací kouzelníků a čarodějek.
„A je to tady,“ pomyslela si Hermiona, když zástupce došel k písmenu „s“, a zatetelila se blahem.
„Yennefer Snapeová,“ řekl zástupce. Velkou síní to zašumělo, všichni tušili, že jde asi o dceru jejich profesorů. Dívka jakoby vypadla z oka Snapeovi. Vysoká, štíhlá, s černými vlasy někam do pasu. Hrdě předstoupila a nasadila si Moudrý klobouk.
„Zmijozel!“ ozvalo se ztichlou Velkou síní. Snape se hrdě podíval na manželku.
„Vissena Snapeová“ zavolal zástupce druhou dívku. Mladší z dvojčat byla Hermioninou dokonalou kopií. Oříškové oči se jí leskly vzrušením a aureola nezkrotných hnědých vlasů odrážela světlo svic. Hermiona zatnula pěsti.
„Musí to být Nebelvír. Když je Yen ve Zmijozelu...“
Dívka se nadechla a nasadila si klobouk. Chvíle ticha.
A pak se to stalo...
„Havraspár!“
A/N: Tímto děkuji Andrzeji Sapkowskému, že jsem si mohla půjčit jména jeho dvou čarodějek, Yennefer z Vengenbergu (mimo jiné předloha pro Melissu Greyovou) a Visseny.
Byl večer, prvního září, začátek nového školního roku v Bradavické škole čar a kouzel. Velkou síň ozařovalo světlo tisíce svíc a odráželo se od tváří studentů i od tváří prvňáčků, kteří už stáli nastoupení před učitelským stolem. Profesorka Hermiona Snapeová se nervozně zavrtěla na své židli. Tento večer byl pro ni obzvláště důležitý. Její manžel, profesor Severus Snape, jí položil ruku na rameno, aby ji uklidnil, i když jeho taky ovládla příjemná nervozita. Oba k tomu měli důvod. V zástupu prvňáčků stály jejich dvě jedenáctileté dcery, dvojčata. Právě dnes se mělo rozhodnout o jejich zařazení do kolejí a ačkoli jim to nikdy nahlas neřekli, bylo to pro jejich rodiče svým způsobem důležité.
Zástupce ředitele začal z dlouhého pergamenu předvolávat adepty studia čar a kouzel, aby předstoupili a nechali se zařadit do koleje. Hermiona i Severus sledovali, jak se před nimi střídají malí vystrašení špunti, kteří se mají stát novou generací kouzelníků a čarodějek.
„A je to tady,“ pomyslela si Hermiona, když zástupce došel k písmenu „s“, a zatetelila se blahem.
„Yennefer Snapeová,“ řekl zástupce. Velkou síní to zašumělo, všichni tušili, že jde asi o dceru jejich profesorů. Dívka jakoby vypadla z oka Snapeovi. Vysoká, štíhlá, s černými vlasy někam do pasu. Hrdě předstoupila a nasadila si Moudrý klobouk.
„Zmijozel!“ ozvalo se ztichlou Velkou síní. Snape se hrdě podíval na manželku.
„Vissena Snapeová“ zavolal zástupce druhou dívku. Mladší z dvojčat byla Hermioninou dokonalou kopií. Oříškové oči se jí leskly vzrušením a aureola nezkrotných hnědých vlasů odrážela světlo svic. Hermiona zatnula pěsti.
„Musí to být Nebelvír. Když je Yen ve Zmijozelu...“
Dívka se nadechla a nasadila si klobouk. Chvíle ticha.
A pak se to stalo...
„Havraspár!“
A/N: Tímto děkuji Andrzeji Sapkowskému, že jsem si mohla půjčit jména jeho dvou čarodějek, Yennefer z Vengenbergu (mimo jiné předloha pro Melissu Greyovou) a Visseny.
Drabbles
Technický příspěvek.
Do tohoto odkazu budu dávat všechna svá drabbles, ať to tu nezasírám zbytečně samostatnými příspěvky.
https://docs.google.com/document/d/1SHVkPcKpefSQx2v5R9wozEZFZgf69dQUvZPitJO1pE8/edit
Do tohoto odkazu budu dávat všechna svá drabbles, ať to tu nezasírám zbytečně samostatnými příspěvky.
https://docs.google.com/document/d/1SHVkPcKpefSQx2v5R9wozEZFZgf69dQUvZPitJO1pE8/edit
středa 5. června 2013
Crimson star - 1. kapitola
Zvedla hlavu a pak pohledem přejela od
jednoho jednorožce k druhému. Už v truním sále párkrát byla,
většinou jako „čumil“, dnes ji ale dvojkřídlé dveře
obzvláště znervózňovaly, o královské stráži nemluvě.
Crimson Star stále hloubala nad tím,
proč si ji princezna Celestia vyžádala k osobní schůzce.
Princezna Celestia byla nejvyšší autoritou v Akademii pro nadané
jednorožce, měla hlavní slovo v záležitostech školy a sem tam
se objevila i mezi studenty, ale Crimson stále nechápala, proč by
si k sobě zavolala řadového studenta jako je ona, Crimson Star.
Dveře se otevřely a jeden ze strážců
jí pokynul hlavou. Klisna naprázdno polkla, zhluboka se nadechla a
vstoupila do sálu.
Vládkyně Equestrie seděla na trůnu
a vypadala vskutku majestátně, Crimson se ještě víc stáhlo
hrdlo, když ji spatřila. Pomalu se došourala až k trůnu, kde
padla na přední kolena.
„Vítám tě, Crimson. Děkuji, že
sis na mě udělala čas,“ pravil alicorn měkce.
„Na Vás vždy, Vaše výsosti,“
odpověděla Crimson a sklonila hlavu ještě níž.
Celestia sestoupila z trůnu a jemným
gestem kopýtka ji naznačila, že už se klanět nemusí.
„Dost s formalitami, máme toho
spoustu na probrání,“ zahájila, „určitě přemítáš nad
tím, proč jsem tě sem pozvala.“
Crimson se na ni vyplašeně podívala.
„Pár dní zpátky jsem měla velmi
dlouhý rozhovor s tvým učitelem, profesorem Silver Cloudem,“
pokračovala Celestia.
Crimson polkla. V hlavě se jí hned
rozjely všemožné katastrofické scénáře, z nichž vyhození ze
školy byl ten nejméně děsivý.
„Jak určitě víš, profesor už
nějakou chvíli hledá asistenta.“
Teď Crimson vytřeštila oči
překvapením.
„A jak také určitě víš, většinou
si profesoři na Akademii trénují ze svých asistentů nástupce. A
profesor Silver Cloud si vybral tebe,“ dokončila Celestia svůj
monolog.
„Mě?“ zalapala Crimson Star po
dechu.
„Ano tebe, má drahá,“ potvrdila
princezna.
„Ale... já se na to vůbec
nehodím... já... ještě ani nemám složené zkoušky,“ namítla
Crimson.
„Jsi skvělá studentka a profesor v
tobě vidí ten správný potenciál," namítla Celestia, ,,i když je pravda, že je
trochu brzděn jistými... překážkami.“
Princezna narážela na to, že ačkoli
Crimson jinak ve škole excelovala, musela celý jeden ročník kvůli
chování opakovat a že stále nebyla schopná složit závěrečnou
zkoušku, ačkoli se o ni už dvakrát pokusila.
„Profesor mě o těchto „překážkách“
informoval," navázala princezna, ,,a proto jsem se rozhodla, že tě pošlu za svou
studentkou Twilight Sparkle do Ponyvillu, aby ti pomohla.“
Crimson vydechla překvapením.
Twilight Sparkle? Ta Twilight Sparkle? Celestiina chráněnka?
„Twilight se vyzná v různých
druzích magie a určitě ti s tvým problémem pomůže,“ usmála
se Celestia na klisničku.
Crimson nevěděla, co na to má říct.
Celestia ji povzbudivě položila křídlo na záda.
„Nemusíš se ničeho bát. Troufnu
si tvrdit, že s Twilight řešení najdete a ty pak budeš
připravena složit zkoušku a stát se tak asistentkou profesora
Silver Clouda. Věřím, že to dokážeš.“
„Ano, Vaše Výsosti,“ vykoktala
Crimson po chvíli.
„Twilight jsem už o tvém příchodu
do Ponyvillu informovala. Budeš s ní bydlet v ponyvillské
knihovně. A teď si bež zabalit věci,“ pobídla princezna
klisničku.
„Ano, Vaše Výsosti. A děkuji, Vaše
Výsosti,“ dostala ze sebe Crimson a poklonila se.
„Přeji ti hodně štestí, Crimson
Star,“ rozloučila se princezna.
pondělí 11. března 2013
Fialový šeřík
Má úplně první publikovaná povídka. Fanfic z prostředí Harryho Pottera s OC, lovestory jako trám, tak bacha, ať vás nechytne hyperglykemický záchvat :)) Protože má povídka jen šest krátkých kapitol, dám ji celou do jednoho příspěvku, bude to jednodušší, než ji kouskovat. Enjoy!
Tuto povídku bych chtěla věnovat muži, do kterého jsem byla 4
roky zamilovaná a on mé city neopětoval. Ondřeji, byl jsi pro mne
tím, čím byla Lily Evansová pro Severuse Snapea, v tom dobrém i
v tom zlém... a za to Ti děkuji.
1.kapitola:
Neznámá kráska
„Together
in all these memories,
I
see your smile.
All
of the memories I hold dear.
Darling
you know I'll love you,
Till
the end of time.“
Within
Temptation, Memories
Červen
se pomalu přehoupl přes půlku. Celý kouzelnický svět oslavoval
pád Pána zla. Jakoby i teplé a slunečné počasí s příslibem
léta oslavovalo konec vlády tyrana. Ačkoli to bylo vélké
vítězství, přece jen bylo poznamenáno hořkostí ztráty. Ztráty
přátel, rodin, lásek...
Severus
Snape sice zemřel na špinavé podlaze v Chroptící chýši, ale
Harry se postaral, aby jeho pohřeb byl důstojný. Protože profesor
neměl žádné příbuzné, rozhodl se Harry, že se o vše postará,
aby mu udělal aspoň nějakou službu. Rozhodl, se svolením nově
jmenované ředitelky Minervy McGonagallové, že místem profesorova
posledního odpočinku budou pozemky bradavické školy. Místo
vybral záměrně, pochopil, že to nejhezčí, co kdy Snape zažil,
se odehrálo zde. Že Bradavice byly pro Snapea, stejně jako pro
něj, ten opravdový domov.
Pohřbu
se účastnilo jen několik málo lidí, Harry, Ron, Hermiona, pár
profesorů, členové Řádu. Harryho ale hned zaujala neznámá
osoba stojící bokem hlavního hloučku. Byla to vysoká, evidentně
velmi krásná žena, i když jí z obličeje nebylo moc vidět.
Oblečená byla v dlouhý černý plášť s kápí přehozenou přes
hlavu, takže se jí většina obličeje topila ve stínu. Zpod kápě
jí na hruď spadaly dlouhé temně hnědé vlnité vlasy, v ruce
třímala snítku fialového šeříku a nezadržitelně plakala.
Když
obřad skončil, všichni se pomalu vydali k hradu, jenom žena
zůstala a přistoupila blíže k čerstvému hrobu. Harry se ohlédl
a z povzdálí sledoval, jak poklekla a položila na hrob snítku
šeříku. Zůstala klečet, dokud najednou nepropukla v hořký
srdceryvný pláč, který neukryla ani tím, že schovala obličej
pod kápí do dlaní. Její vzlykot bodal jako nůž.
Harry
doběhl ostatní a zastavil profesorku McGonagallovou.
"Nevíte,
kdo to je?" zeptal se šeptem a hlavou naznačil, že myslí
neznámou ženu. Profesorka se zamyslela.
"Připadá
mi povědomá, ale nemohu si vzpomenout odkud..."
Druhý
den se Harry vydal na malou procházku. Hlavu měl plnou myšlenek a
doufal, že pobyt venku na čerstvém vzduchu mu pomůže trochu
pročistit hlavu. Podvědomě zamířil i k Snapeově hrobu. Už
zdáli se mu zdálo něco divného, když však přišel blíž, krve
by se v něm nedořezal. V prvním okamžiku strnul hrůzou nad tím,
co viděl. Celý náhrobní kámen byl pocákán krví a na čerstvé
hlíně hrobu spočívalo bezvládné tělo neznámé ženy. Její
krásná tvář byla mrtvolně bledá, oči měla zavřené, jakoby
jen spala. Ruce měla rozhozené jako hadrová panenka, kterou někdo
hodil na zem. Vedle jejího těla ležela hůlka a snítka fialového
šeříku.
Když
byl Harry konečně schopný reakce, rychle padl na kolena a snažil
se nahmatat ženě puls. Marně... Zvedl se a utíkal do hradu pro
pomoc. Za chvíli se vrátil s profesorkou McGonagallovou a madame
Pomfreyovou, jimž v patách běžel Ron s Hermionou. Madam
Pomfreyová však konstatovala, že už ženě není pomoci. Nikdo
nevěděl, koho to napadlo, ale bylo rozhodnuto, že tělo zatím
bude odneseno do Brumbálovy pracovny, než se podaří vypátrat
příbuzné ženy a kontaktovat je. Harry pomohl oběma ženám v
přesunu. V Brumbálově pracovně vyčarovala profesorka
McGomagallová provizorní katafalk. Všechno to hemžení probudilo
bývalé ředitele pokojně klímající ve svých rámech. Všichni
reptali a ptali se, co se děje, dokud jeden z nich neprotrhl jejich
brumlání, když spatřil tělo, které právě dávali na katafalk.
"Melissa?"
vyhrkl profesor Brumbál ze svého portrétu nad psacím stolem...
2.kapitola:
Přítel
,,Thank
you for those special moments
You'll
always be here in my mind
Did
you know you changed my life?”
Gwen
Stefani, Wonderful life
,,Vy
ji znáte, pane?” udiveně se otočil Harry.
,,Samozřejmě,
že ji znám," odvětil Brumbál a smutně se ze svého rámu
podíval na bezvládné tělo, které zrovna profesorka zakrývala
vyčarovaným suknem. V tu chvíli do pracovny vtrhla i Hermiona, s
udýchaným Ronem v patách.
,,Co
se vlastně stalo, Harry?" vyhrkla.
,,Na
to samé jsem se chtěl zeptat i já," obrátil se Brumbál na
Harryho. Harry jim rychle vylíčil, co se událo. Brumbál ho
zamyšleně posluchal se smutným výrazem.
,,Na
Snapeově hrobě, říkáš?" shrnul profesor, když Harry
skončil.
,,V
podstatě mě to nepřekvapuje," konstatoval zasmušile.
,,Melissa
Greyová," odpověděl na jejich tázavé pohledy, ,,byla první
vážnou a asi jedinou známostí profesora Snapea. Byla to
talentovaná čarodějka a velmi krásná dívka. Vroucně Severuse
milovala, stejně vroucně jako Snape miloval tvou matku, Harry."
Harry se zadíval zamyšleně na katafalk a pochopil bolest, s jakou
žena včera plakala na Snapeově hrobě.
,,Myslím,"
vyrušil ho Brumbál z myšlenek, ,,že si oba zaslouží, abych
pověděl jejich příběh..."
,,Vše
začalo Melissiným nástupem do Bradavic," začal Brumbál.
Naposledy
se z okna dívala, když padal soumrak. Teď už bylo sametově černé
nebe pokryto hvězdami. A vlak začal zpomalovat. Srdce jí
poskočilo, když si to uvědomila. Je tady, je v Bradavicích!
Těžko
kontrolovala své vzrušení, když průvod prvňáků vcházel do
Velké síně. S očima doširoka otevřenýma a rozzářenýma
hltala všechny vjemy kolem sebe, zářící světlo tisíce svící
nad dlouhými kolejními stoly, tváře studentů, zvědavě
pozorující nové adepty studia čar a kouzel, stříbřitě
třpytivé duchy i samotnou ohromnost a velkolepost Velké síně.
Když
všichni došli až k učitelskému stolu, nesnažila se bojácně
ukrýt, jako ostatní děti, ale stoupla si hrdě dopředu, jak se na
čarodějku jejího rodu sluší. Narovnala se a s tváří ozářenou
světlem svící, si počkala na svůj osud. Zařazování právě
začalo…
Nemusela
čekat dlouho, než profesor s dlouhými hnědými vlasy a stejně
hnědým vousem přečetl z pergamenu její jméno.
„Melissa
Greyová,“ zaznělo síní. Melissa se zhluboka nadechla, na zlomek
vteřiny zaváhala, ale pak rozhodně vykročila. Moudrý klobouk se
jen letmo dotkl jejích lesklých vlasů.
„Zmijozel!“
Melissa se vítězoslavně usmála a zamířila ke svému stolu,
odkud se teď ozýval jásot a tleskání.
„Můžu
si přisednout?“ zeptala se hubeného černovlasého mladíka,
který seděl na kraji lavice. Ten na ni upřel pohled černých očí
a pak přikývl.
„Do
psí mateří…“ ulevila si Melissa, v jedné ruce knihu kouzel a
v druhé hůlku, z jejíž špičky se nepatrně kouřilo.
„Co
se stalo?“ ozvalo se z rohu místnosti, kde se právě z křesla
zvedl ten druhák, vedle kterého si první den na hostině sedla.
Vypadal, že ho svým pokusem o čarování vyrušila, aspoň o tom
vypovídal jeho otrávený výraz.
„Nějak…
mi to… nejde…“ procedila Melissa naštvaně a zatřepala
hůlkou.
„Můžu
se podívat?“ zeptal se a vzal jí z ruky knížku.
„Ale
vždyť to je učebnice pro třetí ročník,“ povytáhl obočí a
pak se zamračil, „kde jsi ji vzala?“
„Otec
mi ji dal,“ odpověděla.
„Ty
jsi ta prvačka, o které mluvil Brumbál, viď?“ Jeho rty zkřivil
úšklebek.
„Vyjadřoval
se s obdivem ke tvému talentu,“ řekl Snape, když jí podával
knihu zpět.
„Mám
už s těmito kouzly nějaké zkušenosti, pomůžu ti,“ nabídl
se. „Jmenuju se Severus Snape.“
„Melissa
Greyová,“ odpověděla a zářivě se usmála. Snape si všiml, že
má zelené oči. Jako Lily.
"Melissa
byla velmi talentovaná dívka, což vzhledem k jejímu původu
nebylo až tak podivuhodné," poznamenal Brumbál, ,,hodně mi
ji připomněla slečna Grangerová, " usmál se na Hermionu.
,,I
když u Melissy to nebylo tak překvapivé." Harry se na něj
tázavě podíval.
,,Slečna
Greyová, Harry, patřila k jedné z nejstarších kouzelnických
rodin, kde se talent dědil z otce na syna a z matky na dceru..."
Brumbál se odmlčel.
,,Každopádně,"
pokračoval po chvíli, ,,se z Melissy a Severuse brzy stali
přátelé."
3.
kapitola: Lilie a šeřík
„Půl,
jen půl těla mám
Druhá
půl je tvá
Můj,
jen můj dech zkrácený
Když
tvůj stín objímá
Ty,
nebo já?“
Maya,
Průhledná
„Roky
plynuly, Severus stál po boku Lily, již tajně z povzdálí
sledoval, ale nezapomínal ani na svou jedinou zmijozelskou
kamarádku. A Melissa se mu před očima měnila z malé ambiciozní
holčičky v hrdou a sebevědomou čarodějku. Její krása začala
okouzlovat i chlapce kolem ní, ale ona si toho nevšímala.“ Albus
se na chvíli odmlčel, jak se ztratil ve vzpomínkách.
„A
pak přišel rok Severusových NKÚ...“
„Blbečči,“
utrousila Melissa nakvašeně a sesunula se do prostorného ušáku
vedle Severusova křesla. Ten ani nevzhlédl od knihy, do které měl
zabořený svůj hákovitý nos. Byl v pátém ročníku, což
znamenalo, že na konci roku bude skládat NKÚ, tak nechtěl
ponechat nic náhodě. Po chvíli napjatého ticha se ale neudržel.
„Tak
kdo tentokrát?“ zeptal se potměšile.
„Znáš
Crowleyho? Ten blonďák z Mrzimoru...“ odpověděla Melissa a
odhrnula si z čela několik pramínků.
„To,
že mě nahání půlka Zmijozelu, bych ještě nějak přežila,“
rozpovídala se, zatímco se naklonila k brašně, aby z ní vytáhla
gumičku a začala si splétat temné vlasy, které jí už teď
spadaly někam do půli zad, do pevného copu, „ale že mě pozve
na rande snaživý prefekt z Mrzimoru, to jsem fakt nečekala...“
Odfrkla si a zavrtala se hlouběji do ušáku.
„Ty
se asi nedíváš do zrcadla, že?“ poznamenal jízlivě Snape a
zaklapl knihu, aby ji na chvíli odložil. Nasupeně se na něj
podívala.
„Co
tím myslíš?“
„Jsi
den ode dne hezčí, má drahá Mel,“ shrnul Snape. Melissa se
zarděla. Slýchavala dost často, že kromě talentu podědila i
notnou dávku půvabu svých předkyň, ale od Severuse to bylo
takové... příjemné... Pousmála se pro sebe.
„Měla
bys jim dát šanci,“ navrhl Snape. Když se na něj překvapeně
podívala, jen pokrčil rameny. Znovu si odfrkla a vytáhla z brašny
težkou knihu, za kterou se skryla.
„To
tak,“ pomyslela si. „Takovému póvlu... ale tobě bych šanci
dala...“ Byla ráda, že za knihou není vidět jak zrudla a rychle
náhlou myšlenku zahnala.
Ale
sama sobě si nemohla nic nalhávat. Severus pro ni už nějakou
chvíli byl víc než přítel. V noci se jí o něm zdávalo.
Nemohla přijít na to, proč ji tak fascinuje. Severus rozhodně
nebyl prototypem krásného muže. Vyhublý, s bledou pletí,
mastnými vlasy a hákovitým nosem. „Kráska a zvíře“ usmála
se pro sebe. Muselo to být něco uvnitř něj, co v ní vzbuzovalo
tu neodolatelnou touhu ho obejmout a už nepustit. Jen díky přísné
disciplíně se dokázala ovládnout, aby to neudělala.
Těšila
se z jeho přítomnosti, snažila se s ním být každou volnou
chvilku. Nabídla mu, že se s ním bude učit na zkoušky, což
aspoň nevypadalo tak okatě. Ale stejně dobře věděla, že
Severus má oči jen pro Lily...
„Jak
to dnes šlo?“ zeptala se večer, když si k ní Snape přisedl k
zmijozelskému stolu. Všimla si, jak se na něj kdosi od stolu
škaredě podíval a musela se držet, aby se nerozesmála.
„Výborně,“
rozpovídal se s nadšeným výrazem Snape, „měli jsme lektvary,
dostal jsem pochvalu, protože jsem svůj lektvar jako jeden ze dvou
studentů namíchal ještě před stanoveným časovým limitem. Ten
druhý lektvar byl Lilyn...“ Melissa sebou při tom jméně cukla.
„Ona
je neskutečná. Je talentovaná, dokonale...“ Melisse se nahrnula
krev do tváře. Snape nedořekl větu a tážavě se na ni podíval.
„Co
se děje, Mel?“ zeptal se. Melissu zaplavila vlna vzteku.
„Nic!“
vyštěkla, praštila příborem do talíře s nedojezeným jídlem a
utekla od stolu.
Seděla
v temném rohu společenské místnosti, rukama si objímala kolena a
z doširoka otevřených očí jí kanuly slzy, když ji Severus
našel. „Co se to děje s mou malou Melissou?“ zeptal se skoro
něžně, když k ní přistoupil.
„Nic...“
zalhala a vzhlédla k němu uslzenýma očima.
„To
vidím,“ poznamenal jízlivě.
„Tak
to vyklop, Mel,“ pobídl ji. Ještě víc si přitáhla nohy k
tělu, jakoby se chtěla před Snapem chránit a uhnula pohledem.
„Já...
já... uhmmm,“ snažila se přes slzy najít slova. Najednou ji ale
cosi popadlo. Vymrštila se z křesla, popadla Severuse kolem krku a
vlepila mu polibek přímo na rty. Oba ztuhli.
„Potěš
koště,“ procedila, když se od něj s vytřeštěnýma očima
odlepila. Aniž by čekala na jakoukoli reakci, vysmekla se mu a
utekla do bezpečí holčicích ložnic.
„To...
bylo nečekané,“ pomyslel si Snape a dotkl se svých rtů.
Druhý
den o tom ani jeden z nich nepromluvil. Seděli vedle sebe na
snídani, oba jedli mlčky, dokud Snape ticho neporušil.
„Myslím,
že bychom si měli promluvit,“ řekl zasmušile, Melissa jen
přikývla a dál se věnovala rýpání vidličkou do míchaných
vajec. Snape už měl dojezeno, když se Melissa konečně zvedla.
Byla
krásná sobota, jaro už pomalo přebíralo nadvládu nad zimou.
Slunce svítilo a prohřívalo zkřehlou zem, i když ve vzduchu byl
ještě cítit zimní chlad. Jezero bylo pokryto chomáči mlhy,
které se líně převalovaly po hladině. Melissa se zastavila na
břehu a cítila, že Snape stojí za ní.
„To,
co se včera stalo, byla má chyba,“ začala, aniž by na Snapea
pohlédla, „omlouvám se a byla bych ráda, kdybychom se k tomu
nevraceli...“ Otočila se a pohlédla na Snapea, z jeho kamenné
tváře však nedokázala nic vyčíst.
„Myslím,
že se k tomu budeme muset vrátit,“ řekl příkře. „To, co se
včera stalo...“ začal, „nebylo jen tak, viď?“ Melissa
nervozně přešlápla, tak vykouzlil tlustou deku, na kterou si oba
sedli, a přenosný ohýnek, který je měl aspoň trochu zahřát a
ochránit před chladem ze země.
„Já,“
začala Melissa, stále hledící přes jezero někam do dáli, „byla
jsem naštvaná, protože si mluvil o Lily... proto jsem utekla z
večeře. Já... mám tě ráda, Seve, ale v poslední době víc než
jako kamaráda. Ale vím, že ty máš oči jen pro Lily...“
dokončila ztěžka a konečně se na něj podívala.
„Tak
tohle trápí mou malou Mel,“ ušklíbl se, což byla jeho verze
přívětivého úsměvu. Vzal ji kolem ramen, vděčně se k němu
přitulila.
„Netrap
se, má malá, vůbec ti to nesluší,“ začal jí hladit po
vlasech.
„Proč
jsi mi vlastně žačal říkat „malá“ ?“ neubránila se
úsměvu.
„Vždy
si vzpomenu na tu malou prvačku, která se tak urputně snažila
naučit kouzla pro třetí ročník...“
4.
kapitola: Štěstí
„You
are my sweetest downfall
I
loved you first...“
Regina
Spektor, Samson
„Za
několik týdnů se stala ta politováníhodná záležitost, ve
které figuroval i tvůj otec,“ řekl Brumbál. Harry se zadíval
do země. Kvůli této události se stále za otce styděl.
„A
tehdy se cesty Lily Evansové a Severuse Snapea rozešly. Ovšem
každý z nich našel nové štěstí. Aspoň na chvíli...“
„Severusi...“
vydechla Melissa, když jí poprvé vzal do náruče a políbil. Něco
se po NKÚ stalo, co změnilo Snapeovo chování k ní. Do té doby
se chovali, jakoby se mezi nimi nic nestalo, jako by k polibku, ani k
rozhovoru u jezera nikdy nedošlo. Ale pár dní po poslední zkoušce
za ní přišel do opuštěné společenské místnosti. Všichni
byli venku a užívali si teplého počasí, jen Melisse se ven
nechtělo. Byla rozmrzelá a zasmušilá a byla ráda, že se mohla
schovat do prázdné místnosti a zavrtat se v oblíbeném křesle.
„Mel,“
řekl ode dveří, zvedla pohled a hlavou mu pokynula, aby si k ní
přisedl. Překvapilo ji proto, když si sedl před ní na zem a vzal
ji za ruku.
„Hodně
jsem přemýšlel,“ začal. Melissa zpozorněla. Snape se ušklíbl.
„Pořád
mě máš ráda víc než jako kamaráda?“ Melissa se ušklíbla
také a přikývla.
„Myslím,
že tvé city budou opětované...“ Melissa na něj chvíli
nechápavě hleděla a pak se vymrštila z křesla.
„Severusi,“
vydechla, objala ho kolem krku a vlepila mu pořádný polibek.
„Miluju
tě...“ zašeptala mu skoro neslyšně do vlasů.
„Některé
studenty docela překvapilo, že jedna z oblíbených a obdivovaných
dívek si za partnera vybrala největšího outsidera, jehož jediní
přátelé byli členy dosti obskurního kroužku s poměrně
nebezpečnými tendencemi,“ řekl Brumbál.
„Ale
museli se s tím smířit. Slečna Greyová jim uměla velmi
nevybíravým způsobem dát najevo, že „jejího Severuse“ nikdo
pomlouvat nebude.“ Brumbál se uchechtl.
„V
životě jsem neviděl tak důmyslně použité kletby...“
„Já
vím, jak nenávidíš společenské akce, ale...“ Melissa na něj
upřela pohled svých velkých zelených očí takovým způsobem, že
Snape nemohl odmítnout.
„Je
to pro mne důležité...“ korunovala svou snahu větou, která
Snapeovi už vůbec nedovolila říci ne.
„Kruci,
ta holka se mnou dokáže mávat,“ pomyslel si. Stáli spolu v
Melissině soukromém pokoji, který jako primuska dostala přidělený.
Melissa právě vybalovala balík, který ji ráno došel od matky.
„Je
to jen jeden večer, pak už se na žádné z Křiklanových akcí
nemusíš nikdy ukázat. Nehledě na to, že by vypadalo velmi
podivně, kdyby si jako můj partner nešel. Chceš mě tam snad
nechat napospas Crowleymu?“ naklonila se k němu škádlivě.
„Máš
pravdu, Mel,“ řekl odevzdaně Snape.
„Ta-dá!
Co jim říkáš?“ vytáhla Melissa vítězoslavně z balíčku
dlouhé šaty.
„Mel,“
povzdechl si Snape, „dokud je na tobě neuvidím, tak jim nemůžu
říkat ani ň. Teď je to jen kus hadru. Předpokládám, že hodně
honosný a drahý, ale pořád kus hadru.“ Melissa se usmála.
„Máš
pravdu, chovám se jako puberťák,“ přitulila se k němu, aby ho
políbila.
Vánoční
večírek Křiklanova klubu. Akce opředená aureolou něčeho
vyjímečného, protože se jí mohli účastnit jen učitelé,
Křiklanovi „miláčci“ a jejich „vyvolení“. Melissa si
hodlala večer užít s náruživostí princezny. Jediné, co jí
trochu kazilo náladu, byl fakt, že mezi pozvanými byla i Lily.
Snape s ní sice od NKÚ nepromluvil, ale Melissa si nebyla jistá,
co se stane, když budou ti dva konfrontování tváří v tvář.
Navíc Lily už nějakou dobu chodila s Jamesem Potterem, což by asi
Snapeovi na náladě moc nepřidalo...
„Každý
na tobě může oči nechat,“ ušklíbl se Snape, když spolu v
objetí tančili na pomalou píseň. Víc se k ní přivinul.
„Všimla
sis, co to dělá s tím starým prďolou?“ zašeptal ji
spiklenecky do ucha a hlavou naznačil Křiklanovým směrem.
Profesor oba tanečníky pozoroval s neskrývaným zaujetím. Melissa
se zvonivě zasmála. Nikdy v životě si nepřipadala šťastnější.
Byla jako princezna, oblečena do temně smaragdových šatů, které
obepínaly její štíhlé tělo, s nebezpečně hlubokým výstřihem,
ve kterém se rýsovala pevná ňadra a dlouhou splývavou sukní.
Pohybovala se se samozřejmou elegancí, užívala si pozornosti a
zároveň se snažila, aby se v jejím „světle“ trochu vykoupal i
Snape. Se škodolibým zadostiučiněním zaznamenala, že Lily
Evansová vedle ní, i v krásných šatech, vypadá jako vidlačka...
„Severusi,“
pošeptala svému příteli, když se čas přehoupl přes půlnoc,
„chtěla bych ti něco věnovat.“ Snape si všiml jejího
ruměnce. Oba se vydali k jejímu pokoji.
„Myslím,
že nastal čas, abychom se v našem vztahu posunuli o něco dál,“
řekla, když se posadila na postel. Zadívala se na něj zpod víček,
Snape se při tom pohledu zachvěl.
„Pojď
ke mně,“ zavrněla a stáhla ho k sobě na postel. Začala ho
hladově líbat a pomalu vysvlékat.
Tu
noc se z nich stali milenci...
5.
kapitola: Lhář
„You
have taken away the trust,
you're
the ghost haunting through her heart.
Past
and present are one in her head,
you're
the ghost haunting through her heart“
Within
Temptation, Restless
„Ale
Snape s ní nezůstal,“ vložil se do Brumbálova vyprávění
Harry.
„Ne,
bohužel ne,“ přitakal Brumbál smutně.
„Zatímco
Melissa dokončovala studium posledního ročníku, Snape se přidal
společně se svými přáteli k lordu Voldemortovi. Velmi rychle
začal šplhat po žebříčku Voldemortových oblíbenců, až se
stal něčím jako jeho „pravou rukou“. Tehdy se také dozvěděl
o té věštbě. Poté, co Melissa dokončila úspěšně studium,
přestěhovali se spolu do Snapeova domu na Tkalcovské ulici a tam
spolu další skoro tři roky bydleli, dokud nedošlo k té hrozné
noci, kdy lord Voldemort zabil tvé rodiče, Harry. Snapea, který
tehdy působil jako dvojitý agent v našich službách, to zničilo.
Tehdy vyšlo najevo, že profesor Snape nikdy nepřestal Lily
milovat.
A
Melissa Greyová se ocitla ve velmi nezáviděníhodné pozici...“
„Jak
jsem mohla být tak hloupá...“ Melissa stála u okna ve své
ložnici v sídle rodiny Greyů. Na sobě měla tmavě fialové šaty,
ty ale byly pomačkané. Vlasy měla neupravené, jakoby si je
několik dní nečesala. Oči, pod kterými se rýsovaly temné
kruhy, upřela k ocelovému nebi. Ten rok začalo sněžit velmi
brzy, už od rána se k zemi snášely těžké sněhové vločky.
Věděla, že příjde škemrat o odpuštění, proto ji
nepřekvapilo, když se na příjezdové cestě zhmotnila postava
zahalená do černé.
Jen
za pár chvil se ozvalo zaklepaní na dveře. Melissa se ani
nenamáhala otočit, když Snape pomalu otevřel dveře. „Melisso,“
hlesl.
„Vypadni,“
sykla Melissa a zaťala ruce v pěst.
„Chápu,
jak se asi cítíš, ale...“ začal Snape neobratně, v tu chvíli
se prudce otočila a v očích ji zablesklo.
„Co
si o sobě myslíš, Snape?“ zaječela.
„Že
sem jen tak příjdeš, omluvíš se a vše bude v pořádku? Nebude,
nikdy už to nebude v pořádku...“ Ztišila hlas a po tvářích
se jí začaly řinout slzy.
„Zradil
si mě...“ řekla skoro neslyšně.
„Lhal
si mi celé ty roky, co jsi byl se mnou... Potřeboval sis zahojit
zlomené srdíčko, když tě ta mudlovská šmejdka nechala a já
byla první po ruce...“ Snape mlčel, neodvážil se říct ani
slovo. Najednou přišla Melissa přímo k němu a zadívala se mu
zpříma do očí.
„Víš,
co jsi, Severusi Snape?“ zasyčela.
„Jsi
zbabělec. Obyčejný zbabělec, který ani nedokáže přiznat, že
celou dobu miloval jinou... A teď mi zmiz z očí, už tě nechci
nikdy vidět,“ řekla výhružně.
„Mel,
já...“ pokusil se Snape něco říct. V tu chvíli protnul vzduch
plamen, který po něm Melissa vyslala ze své hůlky. Jen těsně
minul Snapeův obličej a donutil ho se stáhnout. Rychle přešel ke
dveřím a otevřel je. Než však odešel, ohlédl se a uviděl, jak
Melisse kanou ze zelených očí slzy...
„Melissa
se pak přestěhovala za příbuznými na sever, kde už zůstala,“
shrnul Brumbál.
„Stala
se profesorkou na Kruvalském institutu. Čas od času jsem měl
možnost se s ní setkat, když přijížděla na prázdniny zpět do
Anglie, protože se držela výhradně kouzelnické společnosti.
Vždy byla perfektně upravená, vtipná a velmi společenská, ale
při bližším pohledu bylo zřetelné, že není úplně štastná.
Jakoby ji obklopoval závoj téměř neznatelného smutku.“ Brumbál
se na chvíli zamyslel.
„Pokud
je mi známo, s profesorem Snapem se už nikdy nesetkala...“
„Jak
to všechno víte,“ neudržel se Harry. Věděl, že Brumbál
dokáže vyšťárat informace i z těch nejzapadlejších koutů
(koneckonců to sám Harrymu předvedl), ale nechápal, proč se tak
zevrubně zajímal zrovna o tuto ženu.
„Určitě
jsem se zmínil, Harry,“ podíval se na něj Brumbál skrz
půlměsícové brýle, „že slečna Greyová byla nejen z
čistokrevné, velmi vážené kouzelnické rodiny, ale také velmi
talentovaná čarodějka.“
„Sledoval
jsem ji,“ přiznal Brumbál.
„Upřímně,
děsil jsem se dne, kdy se připojí k Smrtijedům. Z pro mě
neznámých důvodů se tak nikdy nestalo...“
6.
kapitola: Poslední rozloučení
„I've
tried so hard to tell myself that you're gone
But
though you're still with me, I've been alone all along“
Evanescence,
My Immortal
Melissa
se na sebe podívala do zrcadla. Ještě jí nebylo ani čtyřicet,
ale najednou si připadala stará, neskutečně stará. Jakoby na
jejích bedrech ležely stovky let. Jejího krásného obličeje se
sice pomalu začínaly dotýkat vrásky, ale stále přitahoval
pozornost mužů. Všechny však odmítala, nikdo nevěděl proč.
Celé
roky doufala, že se situace obrátí v její prospěch. Párkrát se
v průběhu let se Snapem sešla, vždy se k sobě chovali s uctivou
zdvořilostí, ale nikdy nic víc. Melissa cítila, že Snape je v
hloubi duše spojen s Lily, zatímco ona, Melissa, mu nikdy
neodpustila...
Sklopila
hlavu. Venku zářilo slunce a rozehřívalo místnost paprsky, které
procházely přes okno. Byl červen. V červnu, před více jak
dvaceti lety, se to všechno začalo, tehdy Snapea poprvé políbila.
A teď, v červnu, po více jak dvaceti letech, se to všechno
skončí.
Ještě
jednou se na sebe podívala do zrcadla, zapnula si sponu pláště
pod krkem a skryla hlavu přetažením kápě. Pak vzala hůlku a
snítku fialového šeříku, který ráno utrhla v zahradě, a
vydala se na svou poslední cestu...
Věděla,
že pohřeb se bude konat v Bradavicích. Přišla jen chvíli po
začátku a ani ji moc nepřekvapilo, že se ho účastní tak málo
lidí. Severus nikdy nebyl moc oblíbený. Všimla si, že v hloučku
stojí i Harry Potter, syn Lily Evansové. Stoupla si bokem, kde si
ji skoro nikdo nevšiml a počkala, až všichni odejdou. Když byla
sama, podívala se na náhrobní kámen. Při pohledu na jeho jméno
se svezla na kolena a hořce se rozplakala.
„Severusi,“
šeptla skrz slzy.
„Vždy
jsem tě milovala. Bez tebe nejsem nic. Můj život nemá cenu...“
Veděla,
co chce udělat. Vytáhla hůlku. Zamumlala triviální kouzlo. Na
jejím zápěstí se objevily řezné rány. Stále na kolenou,
pohladila náhrobní kámen, jakoby to byl Severus sám.
„Už
brzy budeme spolu... napořád...“ zašeptala a upadla do věčného
spánku...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)