Kniha, kterou jsi dostala jako dárek

Tahle kniha je trochu jiná, protože to není kniha ke čtení (kromě obsáhlého úvodu), ale spíše k prohlížení.
Dostala jsem ji k narozeninám od svého přítele, protože velice rychle pochopil, jak moc mi tímhle udělá radost.

Ivan Lendl: Alfons Mucha

"Reprezentativní publikace je i katalogem výstavy plakátů Alfonse Muchy z unikátní sbírky Ivana Lendla, která čítá na 120 plakátů. Kromě plakátů, kalendářů a dekorativních panó je doplněna o 50 reprodukcí přípravných skic k některým významným plakátům a unikátní fotografie. Celkem obsahuje 150 reprodukcí plakátů, kalendářů a dekorativních panó."

S Muchovou tvorbou jsem se setkala někdy na základní škole a byla to láska na první pohled. Díky němu jsem já, která se do té doby vyjadřovala pohybem a zpěvem, vzala do ruky tužku a zkusila něco čmárat. A jeho tvorba mě pak od té chvíle provázela všude.

Tahle kniha je pro mě tedy něčím jako Svatým Grálem. Chronologicky seřazené plakáty mapují Muchovu tvorbu od Gismondy až po plakáty nakreslené po návratu do Čech, stačí jen otevřít a nechat na sebe působit kouzlo secese.

Nad touhle knihou dokážu strávit hodiny a hodiny jen listováním a studováním detailů, a vůbec nevadí, že už stejně všechny ty plakáty znám nazpaměť.

Princ a hvězda

1. kapitola

  Princezna Cadence nemohla uvěřit svým očím.

  Před jejím trůnem stáli dva jednorožci z královské stráže a mezi sebou hlídali šedého hřebce s černou hřívou.

  Alicorního hřebce.

  Který se prý před chvíli objevil díky zrcadlovému portálu.

  Loki se pro sebe pousmál. Během přesunu z místnosti, kde se zjevil, velmi rychle podle chování stráží, a teď i růžové klisničky na trůnu pochopil, že hřebec jeho vzhledu zde asi není úplně normální, a rozhodl se toho plně využít.

  "Omlouvám se za rozruch, který jsem asi způsobil, Výsosti," začal sladce. Ne nadarmo se mu přezdívalo Stříbrný jazyk.

  "Je pravda, že váš příchod byl poněkud... neočekávaný," usmála se Cadence. 

  Napřímila se.

  "Mé jméno je princezna Mi Amore Cadenza a jsem vládkyní tohoto království. Křišťálového království v zemi zvané Equestria, abych byla přesná. Smím se zeptat na vaše ctěné jméno?"

  Loki se usmál a lehce se uklonil.

  "Mé jméno je Loki. Jsem synem Odina, vládce Asgardu." 

Sice to byla lež, ale předpokládal, že mu projde. S Odinem byl teď spíše na nože, ale to se tady nikdo nemusí dozvědět. 

  "K mému smutku je ale situace v Asgardském království natolik vyhrocená, že jsem se v rámci zachování svého života rozhodl raději ukrýt před nepřáteli, kteří usilují o můj krk a zároveň i korunu. Přece jen jsem jedním ze dvou nástupců krále," usmál se oslnivě.

  "Oh, ano, to chápu," přisvědčila Cadence.

  "Chtěl jsem se původně přemístit do říše Midgardu," pokračoval dál ve svém monologu, "jak tomu říkají..." teatrálně se zamyslel, "A! Země! Bohužel jsem ale zvolil špatný portál a skončil zde."

  Cadence pokývla hlavou.

  Loki se svůdně ušklíbl. Čas vybalit na stůl esa.

  "Teď už víte, proč jsem se ocitnul zrovna zde. Tímto bych vás poníženě chtěl požádat o azyl."

  I když byl v podobě hřebce, stále ho obklopovala jakási okouzlující aura a on jí dokázal plně využít. Jeho slova odkapávala jako med a čím víc mluvil, tím víc mu princezna podléhala. 

  "Pokud by to záleželo na mně, samozřejmě bych souhlasila," začala Cadence, "ale budu se muset v této záležitosti poradit s princeznou Celestií, vládkyní Equestrie. Bude však mým potěšením, budete-li do té doby mým hostem."

  Loki se usmál a dvorně se poklonil.

  "Budu vám zavázán, Vaše Výsosti." 

  Nečekal, že se mu povede vyhrát hned prvním tahem, ale tohle byl dobrý začátek.

  "Stráže," zavelela Cadence, "zaveďte Jeho Výsost do komnat pro hosty."

  "Ještě jednou děkuji," pokynul Loki princezně, než opustil v doprovodu dvou jednorožců trůní sál.

---

  Komnaty pro hosty byly skvostné. Přesně tak, jak se mu to líbilo. 

  Natáhl se na postel. 

  Přemýšlel.

  Být hřebcem nakonec nebylo tak hrozné, přece jen už se v různá zvířata měnil v minulosti. Sice by měl raději svou humanoidní formu, ale na druhou stranu to mohlo být i horší. 

Spíše byl vděčný, že mu zůstalo to správné pohlaví. Neměl zrovna chuť zopakovat si s některým ze zdejších hřebců "aféru Svadilfari", kdyby přišlo na lámání chleba.

  Teď ještě počkat, jak se mu povede s vládkyní Equestrie. Předpokládal, že mocná královna bude odolnější vůči jeho kouzlům, než mladá princezna, ale i tak měl v plánu využít maximálně své schopnosti.

  Usmál se.

  Zítra ho čeká náročný den, i když se zatím situace vyvíjí k jeho spokojenosti.

Neoblíbená kniha

  Mám takový nepříjemný zvyk, co se knížek týče.
  Položte přede mě knihu a já ji přečtu do konce. I kdyby byla sebe-blbější.

Pouze u jedné knihy se mi to nepovedlo...

Twilight.

  Dalším mým nepříjemným zvykem je, že občas čtu i knihy, ke kterým bych se sama dobrovolně nedostala, ale protože o nich všichni mluví, tak mě přemůže zvědavost. Říkejme tomu třeba "poznej svého nepřítele".

  Tahle kniha je tupá... tak strašně tupá, že jsem ji někde kolem stránky 70 musela odložit, protože už jsem opravdu nemohla dál.
  Chápu, o co autorce jde.
  Ale do prdele makové, opravdu někoho baví několik desítek stran, kdy na sebe dva hlavní hrdinové civí a opakují dokola ten samý monolog, kterému by bohatě stačil jeden odstavec o pěti maximálně šesti řádcích?

  Přiznám se, že ačkoli jsem založením spíš cynik a pokud jde o romantiku a lásku, preferuji spíše jiné přístupy, dokážu si užít (a někdy i vyhledávám) tu cukrkandlovou romantiku panenských fanficů (páč tenhle typ fanficů většinou píšou panny, přímo to z nich čiší), kvůli jejich kouzelné naivitě.

  Twilight je tupý. Blbý. Nemá chuť ani vůni. Nevyvolává emoce. Ani kladné nebo záporné. Twilight jenom nudí...

Ale zas je to skvělý toaletní papír!

Oblíbená kniha

“There was Eru, the One, who in Arda is called Ilúvatar; and he made first the Ainur, the Holy Ones, that were the offspring of his thought, and they were with him before aught else was made.”

Má oblíbená kniha?

Silmarillion. Bez zaváhání.

  Mám ráda Pána Prstenů, Hobita i další sáhodlouhý zástup knih, ale obří nedokončené mistrovské dílo
J. R .R. Tolkiena, které po jeho smrti dal dohromady jeho syn Christopher a vydal v roce 1977, v mém srdci stojí na vrcholu žebříčku co se Tolkienovy tvorby týče.
  A to z několika důvodů.

  Miluji velké epické kosmologické mýty.
  Příběhy hrdinů větších než život na pozadí nedozírných vesmírů.
  Příběhy plné postav i postaviček, míst, dat, které se můžu učit nazpaměť a pak s nimi prudit své stejně postižené kamarády nebo i lidi, které to vůbec nezajímá (ne nadarmo jsem si za blahých dob WoW nejvíce cenila svého titulu Loremaster).

  Silmarillion to splňuje bezezbytku. Obzvláště, pokud si člověk rozšíří obzor knihami typu "Kniha nedokončených příběhů" a "Kniha ztracených pověstí", které obasuhují dopňující informace a verze příběhu, které se nedostaly do "oficiální" podoby. Tam člověku dojde, jak obrovský (a v podstatě nesplnitelný) byl Tolkienův sen ohledně stvoření Ardy a její historie.

  Ačkoli se jedná o fantasy knihu, může se svým rozsahem a záběrem směle řadit vedle kosmologické eposy typu Edda, Mabinogion, Kalevala nebo Máhabharáta.

No, a pak samozřejmě příběhy. Dva.

"Sbohem země a obloho!
Vděčím ti přece za mnoho,
ty požehnaný severní kraji
kde bílé nožky přebíhají
Lúthien Tinúviel,
té nejkrásnější již kdo zřel.
I kdyby svět se do zkázy zřítil
a propadl se do nebytí,
přece je dobré, že byl stvořen
večer a úsvit, země, moře -
neboť byla i Lúthien."

  Žalozpěv Leithian, Propuštění z pout. Nebo-li Beren a Lúthien.
  Dle mého názoru nejkrásnější milostný příběh vůbec. Balancující lásku, žal, naději i akci.
  Příběh, jehož následky ovlivňují budoucí utváření dějin.
  Příběh, jehož hlavními leitmotivy jsou sebeobětování pro milované a spojení dvou elementů, které nikdy neměly být spolu, ale tím, že se vzepřely, vytvořily naději pro jiné.

A Lúthien je badass. Bez keců :D

"A Túrin Turambar turún' ambartanen."

Narn i Hîn Húrin, Příběh Húrinových dětí.

  Temný a tragický příběh dvou sourozenců, sestry a bratra, ze kterého na hony čiší Tolkienova inspirace severskými mýty, Prstenem Nibelungů v tomto případě.

  Oblíbenost tohoto příběhu je u mě navíc podpořena nádhernou skladbou Kristiny "Orsejky" Nohavicové "Nienor Níniel".

(poslechnout si ji můžete zde: http://pisnestredozeme.cz/song?songid=129 )

Takže teď už víte, jaká je má oblíbená kniha.

The Book Challenge

Tuto báječnou věc jsem objevila díky spolubojovnici z jistého fora (díky Aidrien!) a řekla jsem si, proč ne. Zkusíme to.
Knih jsem přečetla dost, tak snad se mi podaří splnit všechny body.

A třeba se Vy o mé maličkosti dozvíte něco, co jste ještě nevěděli ;-)

A co náš čeká?

Oblíbená kniha
Neoblíbená kniha
Kniha, kterou jsi dostala jako dárek
Kniha, která tě rozesměje
Kniha, která tě rozbrečí
Kniha, která tě děsí
Kniha, ze které ti je špatně
Kniha, kterou jsi nenáviděla
Kniha, kterou jsi milovala, ale teď už ne
Kniha, která tě zklamala
Kniha, která tě překvapila
Kniha, kterou ti doporučil někdo z rodiny
Kniha, o které sis myslela, že ji nebudeš mít ráda, ale nakonec tě nadchla
Kniha, kterou jsi napoprvé nepochopila
Kniha, o které by sis přála, abys ji nikdy nečetla
Kniha, kterou nikdo neměl rád, ale tys ji milovala
Kniha, o které si myslíš, že by ji mělo přečíst víc lidí
Dětská kniha, kterou by měl přečíst každý dospělý
Kniha, ve které bys chtěla žít
Kniha, která změnila tvůj názor na něco
Kniha, kterou máš ráda, ale jsi v rozpacích, když to musíš říct
Kniha, o které říkáš, že jsi ji četla, ale není to pravda
Kniha, kterou si chceš dlouho přečíst, ale ještě ses k tomu nedostala
Nejpodceňovanější kniha
Nejpřeceňovanější kniha
Nejdelší kniha, jakou jsi kdy četla
Nejkratší kniha, jakou jsi kdy četla
Oblíbená kniha zahrnující nějakou historickou událost
Oblíbená kniha, která zahrnuje zvíře jako jednu z hlavních postav
Oblíbený autor
Oblíbená kniha oblíbeného autora
Oblíbená série
Nejoblíbenější kniha z oblíbené série
Kniha od autora, od něhož jsi četla víc jak pět knih
Kniha, kterou jsi četla víc jak třikrát
Oblíbená romance
Oblíbená kniha dětství
Oblíbená kniha, kterou jsi četla ve škole
Oblíbená non-fikce
Oblíbená kniha od klasika
Oblíbená sbírka poezie
Oblíbené drama
Oblíbený komix
Oblíbená kuchařka
Oblíbená kniha, podle které se natočil film
Kniha, kterou by sis přála vidět jako film
Příběh, o kterém by sis přála, aby byl napsán
Oblíbený citát z oblíbené knihy
Oblíbený citát o knihách
Kniha, jejíž název tě zaujal na první pohled
Kniha, jejíž obálka tě zaujala, ale příběh byl příšerný
Kniha, kterou jsi naposledy četla
Kniha, kterou právě čteš
Kniha, kterou se chystáš číst
Nejlepší kniha, kterou jsi letos přečetla
Oblíbená mužská postava
Oblíbená ženská postava
Postava, kterou nemůžeš vystát
Nejlepší kniha pro čtení v určitém období (jaro, léto, podzim nebo zima)
Kniha českého autora, kterou jsi četla nedávno

Princ a hvězda

Intro

  Zdekovat se.

  Zmizet.

  Dokud se situace neuklidní.

  Předstírat svou smrt a pak se slávou vstát z mrtvých. Tenhle trik už mu párkrát vyšel. Osobně podezříval svou rodinu, že bude spíše překvapena až jednou doopravdy umře, než dalším "zmrtvýchvstání".

  Ať už to bylo jakkoli, půda v Asgardu teď byla pro Lokiho příliš horká na to, aby na ní dál stepoval.

  Měl v plánu teleportovat se některou z dimenzionálních trhlin na jeden z osmi zbývajících světů a tam za pomocí svých iluzí splynout s davem tak, aby zde mohl pár měsíců nerušeně byvakovat, ale stále měl přitom přístup k informacím o dění na Asgardu.

  Tentokrát se ale rozhodl vydat se neprozkoumanou trhlinou. Doufal, že skončí někde v Midgardu nebo Vanaheimu. Přece jen by nebylo zrovna dobré, kdyby jako potomek ledových obrů skončil třeba v Múspellsheimu, domovu ohnivých obrů.

  Dorazil k vyhlédnuté trhlině. Naposledy mu prolétlo hlavou, co chce udělat. 

  Nadechl se a vkročil do trhliny.

  Dopadl na všechny čtyři. Ihned si uvědomil, že má místo nohou a rukou koňská kopyta. A na zádech křídla. A na čele něco, co vypadalo jako dlouhý šedý roh.

  Zaklel.

  Jeho plán právě dostal první trhlinu.

  Zvedl se, aby se porozhlédl kolem sebe, když se ozval výkřik.

  "Stráže!"

  Přímo před ním najednou stáli dva třpytiví koně ve zbroji a mířili na něj kopími.

  Jeho plán právě dostal druhou, mnohem větší trhlinu.

  Povzdechl si. 

  Děj se vůle boží, ať už je tím bohem kdokoli.

  Nechal se zajmout.

Princ a tanečnice

Warning: self-inserted fangirl fanfic. Byli jste varováni! :D 

  Oslava narozenin Tonyho Starka. To bylo to, co právě hýbalo celým městem.
 
  Jako vždy se prvně konala veřejná oslava v jednom z pavilonů Stark Expo, kam se mohl dostat téměř kdokoli a aspoň na chvíli se opájet Starkovým megalomanstvím a egoismem.
 
  Druhý den pak uzavřená oslava pro pozvané ve Starkově sídle. Tentokrát byli mezi pozvanými i Tonyho "kolegové" z programu Avengers. Dostavili se všichni, včetně Asgardského poloboha Thora, který sebou, k údivu všech, dotáhl málem za vlasy svého nezdárného bratra Lokiho. Asi, aby se mladší sourozenec necítil odstrčený a nerozpoutal kvůli tomu další interdimenzionální válku.
 
  Během chvilky ho ale nechal, aby se zabavil sám, protože jediné, co ho zajímalo, byla Jane Fosterová. Loki se stáhl do stínu bokem hlavního hemžení a snažil se na sebe nepoutat pozornost. Stále nechápal, proč ho sem Thor dotáhl. Nemohl ze sebe setřást pocit, že slouží jen jako zástěrka, proč se vrátit na Zem, aby mohl Thor vrkat do té midgarďanky.

  Povzdechl si. Co tady dělá? Všichni v téhle místnosti ho nenávidí.
 
  Pohledem přejel lidi kolem sebe.
 
  Pousmál se, když si všiml, že Bruce Banner vypadá na tomto místě stejně nepatřičně jako on.

  Tony Stark byl všude, rozdával arogantní úsměvy, flirtoval s dívkami a opájel se vlastním egem.
 
  Natasha se tvářila seriozně, Hawkeye se netvářil nijak a oba se tvářili, že k sobě nepatří.
 
  Kapitán America vypadal poněkud ztraceně, ale aspoň se snažil navázat kontakt s jednou slečnou. Když si všiml Lokiho, vrhl na něj vražedný pohled, což mu Loki oplatil úšklebkem.
 
  Oh ano, dívky. Několik slečen, které na veřejné oslavě fungovaly jako tanečnice a hostesky a vůbec se staraly hlavně o to, aby se pánové měli na co dívat, byly přítomné i na soukromé oslavě. Tentokrát ale v civilním oblečení, nikoli v upnutých oblečcích, které toho spíše víc odhalovaly než skrývaly.

  Jeho pohled se střetl s pohledem tmavovlásky, která opřená o stěnu kouřila cigaretu. Všiml si jí už včera, i když tehdy ho upoutala spíše tím, jak se točila v kraťoulinké sukýnce a podkolenkách kolem tyče.

  Než stačil uhnout pohledem jinam, usmála se, odlepila se od stěny a vydala se k němu. Teď už nemohl utéct.

  "Považuji od Tonyho poměrně neslušné, že nás ještě neseznámil," řekla, když k němu došla.
 
  "Hmm," zahučel Loki.
 
  "Budu to muset udělat sama. Nehledě na to, že jsem si všimla už včera, jak po mě koukáte a taky mě zaujal muž, který tu vypadá tak trochu jako pěst na oko," zasmála se.

   Jakási neúmyslná drzost, se kterou to řekla, ho zaujala.
 
  "Mé jméno je Gina," pokračovala a podala mu ruku.

  Vzal její ruku přitiskl na ni rty.
 
  "Loki. Z Asgardu. Bratr... tam toho," ukázal neurčitě kamsi směrem k Thorovi.
 
  "Oh," zalapala po dechu, "Vaše Výsosti." Vysekla elegantní pukrle.
 
  Loki se rozesmál.
 
  "Něco k pití, Výsosti?" navrhla Gina.
 
 "Moc se v těch vašich midgardských nápojích nevyznám," přiznal.

   "Od toho jsem tu já," ušklíbla se, "šampaňské?" nadhodila.

   "Šampaňské?"

   "Šumivé víno," vysvětlila Gina.

   "To zní dobře," uznal Loki.

  Než se nadál, měl v ruce vysokou sklenici s perlivou zlatou tekutinou. Přiťukli si.

  "Na tykání," ušklíbl se.
 
  "Gina."
 
  "Loki."
 
  Trošku se zarazil, když ho Gina po nabídce tykání líbnula na tvář.
 
  "Na vaše zdraví, Výsosti," mrkla na něj a napila se.

  Od té chvíle večírek ubíhal příjemněji. Tak příjemně, že Loki zapomněl na vše okolo sebe. Gina byla vtipná a milá společnice. Popíjeli a bavili se spolu, dokonce ho donutila i tančit. Ignoroval pohledy, které se kvůli tomu na něj upřely. Sice mu bylo proti srsti pomalé tempo některých písní, ale zase to vyrovnávala možnost blíže se k ní přitisknout.

  Přestal sledovat, kolik toho vypil a najednou měl Ginin jazyk mezi zuby a její ruku na svém zadku. Rozhodl se, že nebude odporovat a užije si zábavu. Když se od sebe odlepili, její pohled říkal vše. Vzala ho za ruku a on se nechal vést, kamkoli ho odvede.

  Zbytek vnímal asgardský princ jako ve zrychleném filmu. Pokoj. Postel. Gina ve spodním prádle. Gina, která ho vyprošťuje z jeho oblečení. Líbání. Mazlení. On ležící na posteli, Gina nahoře...  a pak se realita pod nátlakem alkoholu rozpila do ztracena...

...

  Loki se probudil s ukrutnou bolestí hlavy a pocitem, že s ním Hulk zase vymetl podlahu.
  Zasténal a promnul si oči.

  Kde je? Čí je to postel? Mlhavě se začal rozpomínat na události předchozí noci. Na šampaňské, tanec, na Ginina bílá stehna, na mateřské znaménko na... moment!

  "Dobré ráno, Vaše Výsosti," ozvalo se nalevo od něj.

  Loki konečně otevřel oči a zamžoural do světla. Gina seděla na okně, oblečena v černém tílku a kalhotkách, kouřila cigaretu a usmívala se.

  Loki se prvně nadechl, že ze sebe vychrlí proud otázek, ale pak sebou raději praštil zpátky do polštáře a doufal, že brzy umře, aby nemusel čelit té pulzující bolesti ve své hlavě.

  Ucítil pohyb. Otevřel oči. Gina seděla na posteli vedle něj, v jedné ruce hrnek s omamně vonícím horkým nápojem, v druhé pilulku.

  "Tohle ti udělá dobře."

  "Co to je?" zeptal se nedůvěřivě.

  "Aspirin a kafe, tím tady v Midgardu léčíme kocovinu," zakřenila se Gina.

  Loki se usmál a s děkovným výrazem od ní oba nabízené léky přijal. Polkl prášek, káva chutnala výborně.

  Odložil hrnek na noční stolek.

  "Ohledně včerejška... ," začal, ale Gina ho přerušila. Opřela se mu o hruď, takže měl její tvář přímo před sebou. Všiml si, že má rozmazaný make-up.

  "Klidně si včerejšek zopakuju za střízliva," zašeptala. Zajela mu rukou do vlasů a políbila ho.

  Pak se zvedla.

  "Jdu do sprchy. Dole čeká snídaně. Sejdeme se tam," řekla a zmizela v koupelně.

...

  Za pár hodin bylo vše připraveno k návratu na Asgard. Thor čekal na bratra venku na zahradě, s ním čekala i Jane, která ale zůstávala na Zemi.

  Loki se k nim připojil během pár minut.

  "Obávám se, že se s tebou na Asgard dnes nevrátím," zašklebil se Loki na svého bratra, "ale už mám jiné plány."

  V tu chvíli z domu vyšla Gina. Všichni tři se k ní otočili. V plážových šortkách, ťapkách, s tílkem a ledabyle svázanými vlasy vypadala roztomile.

  "Dobré ránko vespolek," zašvitořila, když se ke skupince připojila.

  Přivinula se k Lokimu a vlepila mu letmou pusu.

  "Můžeme, Vaše Výsosti?" zeptala se sladce, ignorujíc Thora a Jane, kteří se snažili posbírat své čelisti ze země.

  "Můžeme, má paní," ušklíbl se Loki a ovinul jí ruku kolem pasu.

  "Pozdravuj otce. A matce vyřiď, že se o mě nemusí bát," otočil se ještě přes rameno na Thora, zatímco se, zavěšení do sebe, vydali s Ginou vstříc městu.