Atentát

Krátká povídka do literárního challenge Upsati se Ďáblu na stránkách bronies.cz. Uživatelka Aidrien Assagir mi zadala téma "atentát na Lokiho".



  Mladá ostřelovačka si zasunula pramínek vlasů za ucho.
  Čekala na tento moment měsíce, měsíce se připravovala a nemohla dopustit, aby ho cokoli zhatilo, obzvláště ne takový malý detail, jako uvolněný pramínek vlasů.

  Dnes mohla zničit nadvládu asgardského tyrana Lokiho.

  Navždy.

  Znovu se zadívala přes mířidlo.

  Skoro se cítila ponížena, když si uvědomila, jak lehký její úkol je.
  Sotva se octnul asgardský bůh na Zemi u té své pozemské děvky, naprosto zapomněl na jakoukoli osobní bezpečnost.
  Žádné stráže, žádná zbroj, dokonce ani žádná zbraň. Bezbranný jako malé dítě.
  Taková školácká chyba.

  Dívka se ušklíbla.

  Fascinovalo ji, jak si byl tak jistý sám sebou. Buď byl tak neotřesitelně přesvědčen o vlastní neporazitelnosti nebo byl tak neskutečně hloupý. Možná obojí dohromady.

  Lehce se pohnula, aby aspoň trochu uvolnila tuhnoucí záda.

  Náhle jí vyskočila hladina adrenalinu v krvi, když se její cíl objevil přímo v mířidlech její zbraně.
  Jako na stříbrném podnose.

  Usmála se.

  Zmáčkla spoušť.
  Trvalo jen několik vteřin, než náboj zasáhl svůj cíl.
  Neminul...

---

  Loki zaklel, když ho gumový projektil z nerfgunu trefil přímo do čela.

  "Jedna nula," zařvala Gina ze svého úkrytu a se smíchem se rozběhla do zahrady.
  Loki vyskočil z lehátka, popadl vodní pistoli, která ležela na zemi vedle něj a ihned se dal do pronásledování své milenky.

  "Teď pocítíš hněv Asgardu, ty malá drzá midgarďanko!" rozkřikl se, když míjel lehátka u bazénu, na kterých leželi Jane Fosterová a Thor.

  Stačilo jen pár chvil a Gina skončila zlitá vodou od hlavy až k patě.
  Loki se vítězoslavně rozesmál.

  "Ti dva se fakt hledali, až na sebe zbyli," poznamenala Jane směrem k Thorovi a posunula si sluneční brýle na nose výš.

  Thor zvedl hlavu a spatřil svého mladšího bratra zrovna ve chvíli, kdy povalil Ginu na trávu a začal jí líbat.

Princ a hvězda

4. kapitola

  Crimson se protáhla a odlepila tvář z otevřené knihy. Zase usnula při čtení.
  Zamžourala očima směrem k balkonu. Slunce svítilo a ozařovalo celou místnost.
  Vytřeštila oči, jak jí projela vlna naprosté hrůzy.

  Zaspala na snídani s princem!

  Rychle se upravila, vzala knihu a několik pergamenů a rozběhla se směrem k princovým komnatám.

  Zaklepala na dveře, počkala na odpověď a vstoupila.

  Loki seděl v křesle, napřímený jakoby spolkl pravítko a tvářil se přísně. Šel z něho strach.

  "Vaše Výsosti... já... já... moc se omlouvám," začala ze sebe chrlit Crimson, Loki ji mávnutím kopyta zadržel.

  "Určitě máš dobrý důvod, proč si se nedostavila včas, ale byl bych rád, kdyby se to příště neopakovalo."

  "Ano, Vaše Výsosti," sklopila hlavu Crimson.

  "A teď se posaď," řekl princ. Pořád vypadal přísně.
Crimson zaujala své místo u stolu, knihu a pergameny položila na zem. Bála se, co bude následovat.

  "Předpokládám, že si ještě nejedla," poznamenal Loki a přisunul před ní mísu se zbylými muffiny.
  Crimson se vrhla na dobrůtky, jen aby se nemusela dívat na prince. Styděla se, že udělala hned druhý den takovou botu.

  Loki pozoroval, jak se nimrá v jídle a snaží se vyhnout jeho pohledu. Byl na ni naštvaný a chtěl ji potrestat, ale když teď pozoroval, jak je malá ponička vyděšená, bylo mu jí tak nějak líto.

  "Tak copak tě zdrželo?" rýpl si do ní.
  Crimson zvedla hlavu a všimla si, že princ se usmívá.

  Trošku se uklidnila. Zvedla knihu ze země a odlevitovala ji na stůl před prince. Ten si přečetl titul a povytáhl obočí.

  "Dočetla jsem ji jen do třicáté třetí kapitoly," přiznala, "a pak jsem na ní usnula," dodala sklesle.

  Loki vytřeštil oči.

  "Chtěla jsem vám pomoct... Jenže v iluzionárních kouzlech se nevyznám, tak jsem si je chtěla prvně nastudovat..." vysvětlovala dál.

  Loki nevěděl, co říct. Tahle malá ponička se snažila přečíst tuhle obrovskou knihu, aby se dozvěděla něco o oboru, se kterým nemá nic společného a nakonec usnula bůhví kdy v noci, ani ne v posteli, ale přímo nad tou knihou.
  A to vše kvůli němu.
  Byl ohromen.

  "Chcete se podívat, na co jsem zatím přišla?" zeptala se Crimson, Loki přikývl.

  "Ehm..." zarazila se Crimson, Lokimu došlo, že by bylo lepší se přesunout na lenošku. Ihned se na ni uvelebil a zároveň vedle sebe nechal dost prostoru, aby se ponička mohla posadit vedle něj. Crimson odlevitovala bichli a pergameny a zaujala své místo. Ještě si přilevitovala pero z nedalekého stolku, aby měla čím psát.

  Zhluboka se nadechla. Loki si povšimnul, jak se jí zablesklo v očích.
  "Táákže..." spustila.

---

  Bylo to dlouhé, vyčerpávající a zabralo to několik hodin. Tentokrát i s obědem.

  Loki ležel rozvalený na zádech, žvýkal zbytek listu ledového salátu a pozoroval Crimson, která stále listovala knihou a pročítala různé části knihy. Obdivoval její energičnost a schopnost zapamatovat si tolik věcí.

  Najednou si na něco vzpomněl. Zvedl hlavu.

  "Co že to vlastně děláš, maličká?" zeptal se.

  Crimson se na něj nechápavě zadívala.

  "Princezna Celestie říkala něco o studiu, ty sama si mluvila o "svém oboru". Strávili jsme spolu dva dny a já o tobě vlastně pořádně nic nevím."

  "Ah, tohle," usmála se Crimson a konečně zaklapla knihu.

  "Studovala jsem na Akademii pro nadané jednorožce, loni jsem konečně složila závěrečné zkoušky."
  Napřímila se a v hlase ji zazněla pýcha.
  "Během posledního roku studia si mě vybral vedoucí mého oboru, profesor Silver Cloud, jako svého budoucího asistenta. Což v podstatě znamená, že se stanu jeho nástupcem na pozici profesora, až odejde na odpočinek."

  Zasnila se. Loki se musel usmát jejímu nadšení.

"Ale prvně musím složit postgraduální zkoušky, na které se tady připravuji," dodala.

"Ty nejsi odtud?" zeptal se Loki.

  "Ne, pocházím z Canterlotu. Otec s matkou tam vlastní obchod s knihami."

  "To vysvětluje tvoji obsesi knihami," poznamenal Loki, Crimson se zasmála.

  "Jo, knihy byly moje záliba už od hříběte. Sestra se potulovala venku, bavila se s přáteli a randila a já jsem trávila čas zahrabaná v knihách ve svém pokoji. Matka se mě chodila ptát, jestli vůbec žiju, protože jsem byla schopná nevyjít několik hodin ven."

  Loki si to představil a musel se uculit.

  Zarazil se.

  "Ty máš sestru?" zeptal se.

  "Jo," přisvědčila Crimson, "jmenuje se Violet Star. Je starší než já. Moc se nevídáme, protože bydlí v Manehattanu, ale vždycky si najde čas, aby nás navštívila, buď doma v Canterlotu nebo tady v Křišťálovém království. Přece jen už je vdaná a má dítě, malou Carmin. Takže jsem i tetička," ušklíbla se pyšně.

  "Taky mám sourozence, bratra..." poznamenal Loki.
  Ucítil na patře hořkost, když si vzpomněl na Thora. Když slyšel, jak pěkně mluví Crimson o své sestře, uvědomil si, jak se mu přes všechno špatné po nevlastním bratrovi vlastně stýská.

  Crimson zarazil ton, jakým to řekl, ale nechtěla vyzvídat.

  "No a tady v Křišťálovém království už budu skoro rok," snažila se zamluvit nastalé ticho.

  "Stále jsem se nedozvěděl, čím se tvá magie odlišuje od ostatních. Pochopil jsem, že jednorožci ovládají magii, ale každý jiným způsobem," nadhodil po chvíli.

  "To máte pravdu. Někteří ovládají jen jednoduchá kouzla, která jim usnadňují život a někteří... hmm, někteří jsou jako já," pokrčila rameny.
  "Mají talent na určitý druh magie. V mém případě jsou to přírodní živly."

  Pak mu popsala, jak zjistila, že má nadání na magii, jak přišla ke svému cutie marku a všechny ty zajímavé drobnosti ze svého života.
  Poté se jejich hovor stočil na poníky všeobecně, jejich rozdělení a vztahy.
  Crimson to uzavřela krátkou lekcí z dějin Equestrie.

  Venku už se smrákalo, když ji Loki nakonec propustil.

  "Zítra ráno, hvězdičko," mrkl na ni, když odcházela, znova cítila, jak se jí po tvářích rozbíhá ruměnec.

  Během přípravy večeře jí napadl geniální nápad, jak zpestřit zítřejší setkání s princem.
  Byl už sice večer, ona ale věděla, kam zaběhnout pro všechny věci, které bude potřebovat.

  Když je všechny měla shromážděné na stole ve své komnatě, rozhodla se, že je konečně nejvyšší čas jít spát.

  Přece nechce znova zaspat.

  Když usínala, nemohla se ubránit úsměvu.

  Doufala, že se její překvapení bude princi líbit.

Gina´s Tidbits

Začátek

  Vypadli z baru.
  Přitáhla ho k sobě a vrazila mu jazyk málem až do krku, netvářil se, že by mu to nějak zvlášť vadilo.
Nebyl to sice úplně její typ, ale přiměřená hladina alkoholu v krvi dokázala tento nedostatek odstranit.
Už ho chtěla odtáhnout k sobě domů, když zpozorovala na kraji svého periferního vidění postavu.
Otrhla se od týpka, se kterým se doteď vášnivě líbala.
  "Do prdele..." zaklela.
  "Co je?" houkl její společník a podíval se směrem, kterým hleděla ona.
  "Sorry, ale dneska to nevyjde," odstrčila muže a vydala se směrem k druhému muži.
  "Příště se prvně rozhodni, s kým si chceš vlastně vrznout," křikl za ní naštvaně ten první a zmizel zpátky v baru.

  "Co tady děláš?" zeptala se Gina, když stanula před vysokým mužem s černými vlasy na ramena, který byl oblečen v obleku s elegantní šálou.
  "Co to mělo znamenat?" vyštěkl Loki. Vypadal naštvaně a šel z něho strach.
  "Já se ptala první," odsekla Gina.
  "Chtěl jsem poctít mou paní svou přítomností. Ale nečekal jsem, že se tady zatím takhle kurví..."

  Gina vytřeštila oči.
  "Mou paní?" zalapala po dechu.
  "Tak moment, kamaráde," vyjela tak prudce, že Loki o krok ustoupil, "něco bychom si měli vyjasnit. Jestli jsem "tvá paní", tak bych o tom prvně ráda věděla. A ne, že se tu z ničeho nic objevíš a začneš si dělat nároky."
  Její mozek bil na poplach, že dělá velkou chybu, když tu na temném opuštěném parkovišti ječí na asgardského prince a boha, ale alkohol, který předtím zkonzumovala jí odstavil pud sebezáchovy.

  "Čekala jsem, že už tě nikdy neuvidím," pokračovala, "že jsme si skvěle zasouložili, ale tím to haslo. Bylo to fajn, rád jsem tě poznal, ale číslo na sebe ti nedám, čau. Takže ty kecy o tom, jak se tu za tvými zády kurvím, si nech od cesty. To, že jsem si tě pustila pod sukni, neznamená, že máš na mě nějaký nárok!"

  Prudce oddechovala a cítila, jak jí hoří tváře, za což mohl jak vztek, tak alkohol.
  Loki si založil ruce na prsou. Nejraději by ji potrestal za to, jak je drzá, ale uvědomoval si, že by to nebyl dobrý tah.
  "Ještě něco?" zeptal se a povytáhl obočí.
  Gina roztřesenýma rukama vylovila krabičku cigaret, aby si zapálila na uklidnění.
  "Ne," odsekla.
  Pozoroval ji, jak s pohledem někam do blba popotahuje z cigarety. Nejhorší na tom všem bylo, že tahle malá vzteklá midgarďanka má pravdu. Byl na ni naštvaný, protože ji chtěl překvapit a ona si zatím užívala svůj vlastní život, protože s ním nepočítala. Neměla proč, nedal jí důvod s ním počítat.

  Kousl se do rtu. Měl pocit, že to kolosálně posral.
  Všiml si, že ho Gina upřeně pozoruje.
  Povzdechl si.
  "Ano, Vaše Výsosti?" nadhodila s ironickým tonem v hlase.
  "Měl jsem ti dát vědět předem..."
  "To měl," přisvědčila Gina. Odhodila nedopalek na zem a popošla k němu.
  "Pro příště si to budeš pamatovat," řekla, když ho vzala za límec a přitáhla si jeho tvář tak blízko ke své, aby mu dala polibek.

  "Ráda tě zase vidím," šeptla, když se od něj odlepila.

  "Stále si mi neodpověděla na mou otázku, co to mělo všechno znamenat," poznamenal Loki s úšklebkem.
  "No, původní plán byl opít se, sbalit nějakého chlapa, dotáhnout ho domů a užít si noc plnou nezávazného sexu. První dva body jsem měla splněné, než ses objevil ty," cvrnkla ho Gina do brady.

  "Ale když už jsi tady..." usmála se, "o ten sex se připravit nenechám."

  Vydali se směrem k jejímu bytu.
  Loki měl konečně možnost si ji pořádně prohlédnout. Zdála se mu vyšší, pochopil ale, že za to můžou podpatky. Měla na sobě černé přiléhavé kalhoty, červené tílko, které bylo u výstřihu zdobeno drobnými kamínky, a černý propínací svetřík. Vlasy měla vyčesané do vysokého hladkého ohonu. Vypadala svůdně, ale přitom elegantně.

  Sotva za nimi zapadly dveře Ginina bytu, přitiskl Loki Ginu ke stěně v předsíni a začal ji vášnivě líbat.
 
  "Tak snad to vydržíš do ložnice, ne?" řekla laškovně.

  "Ne," odpověděl prostě.

  Otřel se o ni celým tělem, Gina zjistila, že on rozhodně předehru potřebovat nebude.

  Zajel ji jednou rukou pod tílko, zatímco druhou se ji pokusil vyprostit z kalhot. Když se mu to, s Gininou pomocí, podařilo, odhodil kus oblečení na zem.
  Znovu přišpendlil Ginu ke zdi, volnou rukou jí odhrnul lem kalhotek stranou a bez předchozího varování do ní vnikl prsty.

  Zasténala, ďábelsky se usmál, když ucítil její vlhkost.
  Přitiskl jí rty k uchu a zašeptal jí několik nemravností, znovu zasténala, když se jeho prsty roztančily v jejích útrobách.
  Objala ho kolem krku, cítil její zrychlený dech na své tváři.
  Zajela mu rukou do kalhot, málem se při jejím doteku zalkl.

  "Gino," zašeptal.

  Rozepnula mu poklopec, čímž vyprostila jeho chloubu z látkového vězení. Pevně ji sevřela v dlani, aby ho mohla uspokojit rukou.

  Rozkoš, kterou mu její činnost přinášela, ho donutila, aby se oběma rukama zapřel o stěnu.
  Líbilo se mu, jak převzala vedení. Nebyla dominantní, nesnažila se ho svést, prostě si jen užívala, že si to užívá on.
  Aniž by povolila sevření, druhou rukou si k sobě přivinula jeho tvář.

  "Chci tě," zavrněla.

  Nemusela ho pobízet dvakrát.
  Shodil ze sebe sako i šálu, zbytek oblečení si ale nechal.
  Ovinula mu jednu nohu kolem boku, zatímco rukama ho objala kolem krku, aby měla lepší stabilitu.
  Odhrnul jí kalhotky stranou a rázně do ní vnikl.
  Gina vykřikla.
  Málem se jí zatmělo před očima, když do ní konečně vstoupil.

  Byl divoký, vášnivý a dobyvačný. Lačně si ji bral jako svou kořist, Gina ale nezůstávala pozadu. Zmítala se, vycházela jeho pohybům vstříc svou pánví, pevně se k němu tiskla, sténala a vzdychala.

  Už skoro necítila nohu, na které stála, ale příslib brzkého vrcholu ji dal zapomenout na nepohodlí téhle pozice.

  A ten brzy přišel.
  Zatnula svaly a s výkřikem vyvrcholila. Jakoby jí v podbřišku explodoval ohňostroj a jeho horké paprsky se jí rozlily do celého těla.
  Lokiho vrchol následoval vzápětí.

  Svezla se na zem, zatímco Loki se opíral o stěnu a snažil se popadnout dech.
  Zvedla hlavu a jejich pohledy se setkaly.
  "Potřebuju cigáro," zachraplala Gina.

---

  Loki seděl na pohovce v obýváku, usrkával z drinku, který mu Gina připravila a pozoroval, jak sedí naproti němu a pokuřuje, pořád oblečená v teď už notně pomačkaném tílku a kalhotkách.

  "Takže ty v tom chceš pokračovat?" zeptala se najednou, Loki přikývl.

  Gina se pro sebe potěšeně usmála, stejně ji ale v mysli hlodala jedna otázka.

  "Proč já?" vyslovila ji, "copak nemáš v Asgardu dost slečen, které by se ti položili k nohám?"

  "Jsi jiná," odpověděl prostě, Gina usoudila, že to vezme jako lichotku. Loki to evidentně nechtěl rozvádět dál.

  Chvíli byli oba ticho, Loki srkal svůj drink, Gina típla cigaretu.

  "Zůstaneš tu do rána?" zeptala se, "pořádně se vyspíme a můžeme si předtím dát repete," nadhodila.

  Loki se ušklíbl a přikývl.

  Tohle vypadalo na začátek něčeho velmi zábavného...

Princ a hvězda

3. kapitola

  Přestěhování naštěstí netrvalo dlouho. Nejvíce vrásek sluhům zabraly knihy a stohy pergamenů, hlavně díky Crimsoninému obsesivnímu poskakování všude okolo.

  Její nové komnaty byly o fous větší, než předchozí, a dokonce měly balkon, ze kterého se mohla rozhlédnout po celém Křišťálovém království.
  Zbytek odpoledne zabila úklidem, tříděním knih a periodickými záchvaty paniky, kdykoli si vzpomněla na svůj nový úkol.
  Spát šla pozdě a celou noc se převalovala.

  Ráno se trhnutím vzbudila. Chvíli zírala na stěnu naproti své postele, než se jí podařilo vzpamatovat se.
  Absolutně nevěděla, co má dělat.
  Princezna ani princ ji nedali žádné instrukce.
  Vyskočila z postele a šla se aspoň umýt, aby byla připravena na cokoli, co ji dnešní den přichystá.         Dosušovala si poslední mokrá místa v srsti, když na její dveře někdo zaklepal.
  "Ano?" zahulákala.
  Do dveří strčil hlavu strážný.
  "Jeho Výsost si přeje, aby jste se k němu připojila na snídani."
  "Už letím," vyhrkla Crimson.
  Rychle si přečísla hřívu, vrhla na sebe poslední pohled do zrcadla a pak se vydala vstříc svému osudu.

  Crimson opatrně zaklepala na dveře komnaty nedaleko její vlastní.
  "Dále," ozvalo se zevnitř.
  Zhluboka se nadechla a vstoupila.
  "Vaše Výsosti," uklonila se hned ve dveřích.

  Loki ležel rozvalený ve velké lenošce, před sebou stůl přetékající dobrotami a kolem něj se ochomýtalo několik služebných.

  "Jen pojď dál, malička a posaď se," vybídl ji, "vy můžete jít," obrátil se na služebné.

  Během chvilky byli sami dva.
  Crimson naprázdno polkla. Nervozitou nebyla schopná promluvit.
  Loki ji pobaveně pozoroval, jak ustrašeně sedí a raději čučí do stolu, než na něj.
  "Jaké že je tvé jméno, maličká?" zeptal se jí jemně.
  "Crimson Star, Vaše Výsosti," odpověděla a konečně zvedla hlavu.
  "Nabídni si, přece mi tu neumřeš hlady," přisunul před ní mísu se salátem.
  "Děkuji," řekla a naložila si pomocí levitace na talíř pořádnou porci. Všimla si, že ji Loki zaujatě pozoruje a lekla se, jestli neprovedla nějaké faux-pas.
  "Jak si to udělala?" zeptal se.
  "Co? Tohle?" zarazila se. Zvedla pomocí levitace jeden z hrníčků na stole, Loki přikývl.
  "To přece umí každý jednorožec," poznamenala, když položila hrníček zpět.
  Podívala se na Lokiho roh.
  "Moment..." zamyslela se.

  On je vlastně z jiného světa. Kdo ví, jestli magii ovládá. Ale to by ho portál neproměnil v alicorna, ale třeba v zemního poníka... takže...
  Dostala nápad.
  Zasmála se, Loki se na ni nechápavě podíval, čemu se směje.
  "Myslím, že tu adaptaci na život v Equestrii budeme muset vzít pěkně od základů, Vaše Výsosti."

  Veškerá nervozita jakoby z ní v tu chvíli opadla. Tohle bylo to, co ovládala.
  Najednou pochopila, proč Celestie zvolila pro tenhle úkol právě ji. Jestli má v budoucnu učit na Akademii pro nadané jednorožce, tohle bude její denní chleba.

  "Ve své... ehm, normální podobě ovládáte magii, že?" obrátila se na Lokiho.
  "Ano, moje matka mě ji naučila," odpověděl.
  Crimson se pro sebe ušklíbla.
  "Takže ji musíme upravit tak, aby fungovala jako jednorožčí magie. To by neměl být takový problém."

  Zarazila se, její mozek jel na plné obrátky.
  "Hmm, budu potřebovat papír. A pero," zamumlala si pro sebe. Zvedla se, aby prohledala pokoj, zatímco Loki ji nechápavě pozoroval, zvědavý, co má tohle všechno znamenat.

  Fascinovalo ho, jak se najednou z malé vystrašené klisničky stala sebevědomá jednorožka. A líbilo se mu to.

  "Ha!" vybafla a vrátila se ke stolu s pergamenem a perem.
  Začala něco škrábat na pergamen a mumlat si pro sebe, ztracena v myšlenkách.
  "Ehm... můžu si na chvíli sednout vedle vás?" zeptala se nervozně.
  Loki přikývl a uvolnil jí místo vedle sebe na lenošce.
  Opatrně si sedla vedle něj. Položila pergamen na stůl, zhluboka se nadechla a začala vysvětlovat, jak funguje jednorožčí magie.

  Uběhlo několik hodin a Loki byl schopný ovládat svůj roh, levitovat objekty a pár lehčích kouzel.
  Cítil se skvěle, když měl znovu možnost používat magii. Mít v rukou, nebo spíše kopytech, zpátky aspoň kousek své moci.
  Hrál si s několika šálky, levitoval s nimi ve vzduchu, Crimson vedle něj zase cosi freneticky čmárala na pergamen a mumlala si pro sebe.
  "Iluze... sakra, to není můj obor... ale v knihovně určitě něco bude... to půjde..."
  "Uklidni se, maličká," řekl Loki a položil ji kopýtko na rameno, při tom doteku sebou trhla. Hleděla na něho doširoka otevřenýma očima a on si až teď všiml, jakou mají barvu.
  Zelenou.
  Stejně jako jeho.

"Za dnešek si toho zvládla dost a já ti za to děkuji," usmál se na ni, "teď si běž odpočinout. Zítra tě budu opět očekávat na snídani."
"Ano, Vaše Veličenstvo," odpověděla.

  Zvedla se z lenošky, sebrala těch pár pergamenů, co popsala a vydala se ke dveřím.
  Ještě než opustila princovy komnaty, obrátila se.

  "Pokud mě budete potřebovat, budu buď u sebe nebo v knihovně."

  Loki přikývl.

  "Budu se těšit na zítřek, Crimson," mrkl na ni ještě, Crimson při tom pohledu polilo horko a cítila, jak rudne.
  Rychle vyběhla z komnaty, Loki se jen zasmál.

  Ta malá klisnička se mu začínala zamlouvat.

---

  Sotva za ní zapadly dveře jejího pokoje, šla prohledat Crimson svoje zásoby jídla. Přemýšlela, že princi navrhne, aby k snídani připojil i oběd, jestli u něj bude trávit tolik hodin.

  Ležela na posteli a chroupala mrkev, když ji hlavou proletěl nápad. Zbytek zeleniny málem zhltla na jeden zátah, vyskočila z postele, rychle se upravila, našla pod hromadou papírů na jednom křesle svou sedlovou brašnu a vydala se ven.

  Vyběhla z paláce do ulic města. I když už tady žila několik měsíců, stále ji znervózňovaly zdravící stráže. Připadala si spíše jako palácový inventář než jako právoplatný obyvatel.

  Co ji ale neznervózňovalo vůbec, byla knihovna Křišťálového království. Tam si připadala jako doma. A to doslova.
  Její otec koneckonců vlastnil a provozoval v Canterlotu knihkupectví.

  Pozdravila knihovnici, ta se hned rozzářila.
  "Slečno Star, tak copak dneska? Něco konkrétního nebo se jdete jen tak podívat?"

  "Něco o iluzích," vyhrkla Crimson.
  "Už vás omrzely živly?"
  "Není pro mě," odpověděla jednorožka.
  Knihovnice pokývala hlavou a na chvíli zmizela mezi regály.

  Trvalo to docela dlouho, než se vrátila s obrovskou bichlí.
  "No do prkenné ohrady," zaklela Crimson tiše, když před ní knihovnice položila knihu na pult.
  "Od zrcadla po klon. Teorie iluzionárních kouzel," přečetla si titul.
  "Mělo by tam být vše, od základů, až po nejsložitější kouzla," řekla knihovnice.
  "To věřím," poznamenala Crimson, když znovu pohledem přejela tloušťku knihy.
  Pokusila se nacpat si ji do sedlové brašny, ale nepovedlo se. Raději ji tedy odlevitovala před sebou.

  "Tak snad vám bude k užitku," usmála se knihovnice, když jednorožka opouštěla knihovnu.
  "Mockrát děkuju," křikla ještě Crimson a vydala se zpátky do paláce.

---

  Seděla u stolu ve své komnatě a hypnotizovala knihu před sebou.
  "Tak, hvězdo. Teď se ukaž, jak rychle umíš číst," řekla si pro sebe a otevřela knihu na první kapitole.

Princ a hvězda

2. kapitola 

 Druhý den ráno se Loki připojil k oběma princeznám na snídani.
  Princezna Cadence rozhodla, že raději projedná princovu prosbu o azyl neformálně nad dobrým jídlem.

  Princezna Celestie seděla v čele stolu.
  Působila mocným a majestátním dojmem a přitom z ní byla cítit blahosklonnost a něžnost. Loki se neubránil myšlence na svou matku, královnu Friggu.

  Rychle vylíčil svou verzi příběhu, přesně tak, jak ji přednesl včera princezně Cadence.

  Celestie se zamyslela.

  "S azylem není problém," začala, "bude mi ctí pohostit vás v naší zemi, ať už zde v Křišťálovém království nebo v královském sídle v Canterlotu. Je zde ale jiný problém..."

  Loki zpozorněl.

  "Portál, kterým jste se sem dostal se otevírá pouze v určitou dobu," vysvětlila Celestie, "teď je zavřen a znovu se otevře až uplyne vymezený čas."

  "A ten je jak dlouhý?" zeptal se Loki.

  "30 našich měsíců," odpověděla princezna Cadence.

  Loki přikývl, že rozumí.
  30 měsíců. Netušil, kolik je to v přepočtu na midgardský čas, ale určitě to bylo více jak rok. To mu vyhovovalo. Aspoň jedna věc z jeho původního plánu zůstane nezměněna.

  "Jsou dvě možnosti," navázala princezna Celestie, "buď se nám podaří vymyslet způsob, jak vás dostat zpátky nebo tu budete muset vydržet, než se portál znovu otevře."

  "Zatím bych tomu nechal volný průběh," poznamenal Loki.
  Dvorně se uklonil oběma klisnám.
  "Budu vám hluboce zavázán, Vaše Výsosti, za vaši pohostinnost a laskavost."

  "Potěšení je na mé straně," usmála se Celestie, "ale teď se pustíme do jídla. Dobrou chuť k vaší první equestrijské snídani."

  Loki se konečně zaměřil na jídlo před sebou. Už umíral hlady.
  Naložil si různé dobroty na talíř, když ticho přerušila princezna Cadence.

  "Princ bude potřebovat doprovod. Aspoň na pár prvních týdnů, než si přivykne."

  "Máš pravdu," přisvědčila Celestie, "ale kdo?"

  Obě princezny se zamyslely, po chvíli se ale tvář Celestie rozzářila.

  "Crimson."

  Loki netušil, co to znamená., ale tušil, že se to brzy dozví.

---

  "Aaaaaaaarrrrgggg!"
 
  Crimson zabořila hlavu do kopyt a oddala se totální frustraci. Už tyhle kouzla dnes studovala několik hodin, celkem jim věnovala týden, a pořád jim nemohla přijít na kloub.
  Z jejího utrpení ji vytrhlo zaklepání na dveře.
  "Ano?" zvedla hlavu.
  Dveře se otevřely, dovnitř nakoukl jeden ze sluhů.
  "Princezna Cadence si žádá vaši přítomnost, slečno."
  Crimson si odfrkla. Aspoň něco ji konečně vytrhne od těch šílených formulí.
  "Už běžím," odpověděla.

  Když vstoupila do trůnního sálu, překvapilo ji, že kromě princezny Cadence je přítomna i princezna Celestie a jí neznámý hřebec.
  Poklonila se.
  "Crimson Star, tak ráda tě opět vidím," usmála se na ni princezna Celestie, "jak se daří?"
  "Když nepočítám inter-elementární transfigurační kouzla, která mi už asi týden kradou spánek, tak relativně dobře," odpověděla upřímně Crimson.
  "Vím, že je nakonec zvládneš," ujistila ji Celestie.
  "Teď ale pro tebe máme jiný úkol," vložila se princezna Cadence.
  "Vaše Výsosti," obrátila se na hřebce po jejím boku, "dovolte mi představit vám Crimson Star. Crimson," oslovila jednorožku, "tvým úkolem bude doprovázet prince Lokiho, aby se tu cítil jako doma."
  Crimson naprázdno polkla.
  "Jak je vaším přáním, Výsosti," uklonila se před princem.
  Loki se zájmem pozoroval mladou klisničku. Vypadala roztomile, byla slušně vychovaná a zřejmě se pohybovala na královském dvoře už nějakou chvilku. A ačkoli se jevila malá a křehká, cítil z ní určitou sílu. Způsob, jakým mluvila s oběma vládkyněmi dával znát, že s nimi má bližší vztah než kdyby byla obyčejná poddaná.

  "Akorát tě budeme muset přestěhovat blíže k princovým komnatám," dodala Cadence.
  "A moje studium?" zeptala se Crimson.
  "Myslím, že i na to se najde čas," ujistila ji Celestie, "profesora Silver Clouda jsem o tvém novém úkolu už informovala."
  "Děkuji, Vaše Výsosti."
  "A teď se jdi přestěhovat do svých nových komnat," propustila ji Cadence.
 
  Crimson se naposledy uklonila všem třem vladařům a už se měla k odchodu, když ji Celestie zarazila.
  "A Crimson, fígl je v lineární posloupnosti elementů."
  Klisnička zalapala po dechu a pak se rozesmála.
  "Děkuji!" křikla ještě a vyběhla z trůnního sálu.

Kniha, která tě rozbrečí

  Je spousta knih a příběhů, které se mnou dokáží pohnout nebo ze mě vymáčknout slzy, ale jedna stojí vysoko nad nimi.

Harry Potter a Relikvie Smrti

  Každý konec je těžký. Obzvláště když končí něco, co vás provází kus života a doslova se vyvíjí s vámi.
S potterovskou ságou jsem rostla. A to doslova. Potteří svět byl můj první fandom.
Když jsem četla první knihu, bylo mi 14. Když jsem viděla poslední film, bylo mi skoro 25.

  Ale každý příběh jednou končí. A tenhle konec byl obzvláště hořký...

  Protože obsahoval smrt mé milované postavy.

"After all this time?" 
"Always," said Snape. 

  Smrt Severuse Snapea a zvláště kapitola Princův příběh mi vždy způsobí, že mám knedlík v krku a slzy na krajíčku.
  I po těch letech.
  Severus byl prvním případem lásky k fiktivní postavě. Tu postavu jsem měla ráda už v první knize a postupem času, s dalšími díly, jsem jí začala propadat víc a víc, což vyvrcholilo s pátým dílem, kde jsem po kapitole se Snapeovou vzpomínkou mohla čestně prohlásit, že toho fiktivního muže miluji. Nebo tak něco (znáte to, praštěný fangirls a jejich "lásky").

  Jeho smrt v sedmém díle mě vykolejila. U knihy, už tak nabité emocemi, jsem řvala jak malé dítě. Několik dní jsem to rozdýchávala. V kině mě při téhle scéně musela kamarádka Lucy držet za ruku, abych to zvládla.

Tohle vše už opadlo. Můj život se posunul dál, mám nové "fangirl crushe".

Ale když příjde na Severuse a kapitolu Princův příběh z Relikvií, musím říct:

"Po všech těch letech?"
"Navždy..."

PS: Myslím, že vám to už došlo, dámy a pánové.
      Snape a Loki... najdi pět rozdílů ;-)
      Mimochodem, Thora jsem poprvé viděla ve stejném roce jako Relikvie :)

Kniha, která tě rozesměje

Tak tady mám jasno :)

Betty McDonaldová - Co život dal a vzal

  Tuhle knihu mi kdysi dávno podsunula mamka a já se do ní hned zamilovala. A tak jsem se stala třetí generací žen v naší rodině, které tuto knihu zbožňují. Protože u nás to zřaly všechny baby :D

  Tahle kniha je pro mě papírovou verzí hrnku horkého kakaa, čokolády, huňatého županu a chlupatých ponožek. Stačí zalézt do postele, otevřít na libovolné straně a hned je člověku na světě líp.
Lehce ironický, ale stále silně lidský humor se kterým autorka popisuje svůj boj s životními peripetiemi jako je nezaměstnanost, výchova dvou dcer coby svobodná matka a hlavně hospitalizace v tuberkulozním sanatoriu, mě vždycky dostane.

  U nás vyšla kniha jako soubor tří knih, které byly v Americe vydané samostatně - Kdokoli může dělat cokoli, Morová rána a Dusím se ve vlastní šťávě.

  Mou nejoblíbenější je Morová rána, tedy právě příběh, který se odehrává v tuberkulozním sanatoriu.
Tahle část hodně ovlivnila můj smysl pro humor, takový ten lehce cynický, ale stále příjemný. A naučila mě, že je lepší se svým problémům vysmát, než se jimi nechat stáhnout ke dnu nebo se nimrat ve svým bolístkách. Protože vše zlé je k něčemu dobré (když už k ničemu jinému, tak jako námět na dobré historky k obveselení kamarádů).

  Kniha je psaná lehce a čtivě, postavičky jsou tak kouzelně obyčejné (jak ty "hodné", tak "zlé") a dokáží přirůst k srdci (mými favority je Kimi Sanbo (mimochodem, její pravé jméno je Monica Sone a je to spisovatelka) a Eileen Kelly).

  Jak jsem již říkala, u nás tuto knihu milovaly tři generace žen a pamatuji si na večery, kdy jsme s babičkou a mamkou seděly nad kafem u stolu a mamka předčítala (nejčastěji kapitolu Kimi, příhoda s cukrovou vodou a natáčkami mě dokáže odbourat dodnes) a všechny tři jsme se smály, nebo jsme se oslovovaly "hláškami" z knihy.

  Jediné, co mě mrzí je, že jsem přišla o svou ohmatanou a očtenou verzi, ze které sice už vypadávaly listy, ale která se u nás dědila.

  Ale jednou si pořídím svou vlastní verzi, protože tahle kniha je nutnost.

  A aspoň jednou by si ji měl přečíst každý, kdo se chce zasmát nebo zjistit, že i přes vše špatné je vlastně na světě krásně.

PS: Jo, a taky žeru Tři muži ve člunu od Jeromeho K. Jeromeho a Literární poklesky od Stephena Leacocka. Pokud hledáte suchý britský humor, s těmito dvěma kousky nemůžete minout!