"Gino? Gino!" ozvalo se z obýváku.
"V ložnici," zachraplala dotazovaná.
Loki stanul ve dveřích a zarazil se.
Gina seděla v pololeže v posteli, kolem krku uvázaný pestrobarevný šátek. Vypadala hrozně.
"Copak se stalo mé paní?" zeptal se s pobaveným úsměvem Loki.
"Tvoji paní bacil bacil," odpověděla Gina. Kýchla. Natáhla se pro kapesník z papírové krabice na nočním stolku a hlučně se vysmrkala.
Loki to nevydržel a rozesmál se, Gina po něm vrhla vražedný pohled.
"Nechoď ke mě, nebo to ještě chytneš," řekla ochraptěle, ale Loki její varování ignoroval a posadil se k ní na postel.
"Mám dobrou imunitu," namítl princ.
Gina se uvelebila na polštáři.
"Měl by ses vrátit domů, nebudu teď dobrou společnicí," řekla.
"Ne," odvětil pevně.
Gina si povzdechla.
"Tak mi aspoň můžeš uvařit čaj," řekla odevzdaně.
I přes její četné prostesty se Loki rozhodl, že zůstane i přes noc.
Po celém dni, kdy se o ni staral, už ho pomalu přemáhala únava. Uvelebil se vedle ní pod jednu pokrývku a sevřel ji v náruči, vděčně se mu opřela o hrudník.
Nečekala je ale klidná noc.
Cítil, jak Ginino tělo hoří horečkou, přitom se třásla zimnicí. Na čele se jí leskly kapky potu, sem tam bezmocně zasténala. Nemohla usnout. Trápila se a Lokimu jí bylo líto.
Víc jí přitiskl k sobě, doufajíc, že jeho studená kůže aspoň trochu pomůže srazit její horečku.
"Kéž bych ti mohl pomoci víc," zašeptal.
"Stačí, že tu jsi," zachraplala Gina ztěžka.
Loki se usmál a pohladil ji po zpocené tváři.
Hlavou mu proběhla šílená myšlenka
"Chci něco zkusit. Ale musíš mi slíbit, že se nebudeš bát." V jeho hlase zněl podtón zoufalosti, jakoby se neskutečně styděl za to, co hodlá udělat.
"Čeho bych se měla bát?" zeptala se Gina.
"Prosím, slib mi to," řekl naléhavě.
"Slibuju," špitla. V tuhle chvíli byla ochotna zkusit cokoli, co jí pomůže.
"Lehni si na záda a uvolni se," poručil jí, Gina udělala, jak přikázal.
Položil jí jednu ruku na čelo, druhou na hrudník.
Chvíli se nic nedělo.
Pak jeho kůže začala modrat, barva se postupně rozlévala po jeho těle, jako když látka nasakuje vodu z rozlité skleničky.
Gina si prvně pomyslela, že halucinuje z horečky, pak jí ale došlo, že se Loki přeměňuje do své jotunské formy.
Tak proto po mě chtěl, abych mu slíbila, že se nebudu bát.
Zadívala se mu do tváře. Jeho teď už červené oči byly upřeny na vlastní ruce, obličej zkřivený soustředěním.
Gina polkla. Vypadal strašidelně.
Slíbila jsem, že se nebudu bát, napomenula se v duchu.
Ginu něco zastudilo na hrudníku. Zvedla hlavu a zjistila, že její tělo pokrývá jemňoulinká jinovatka.
"Lež klidně, Gino," napomenul ji Loki. Musel se neskutečně soustředit, aby jeho kouzlo nepřekročilo tu hranici, kdy už by pro ni bylo nebezpečné a mohlo by jí ublížit.
Vyčerpaně vydechl a sundal ruce z jejího těla.
"Mělo by to na pár hodin snížit horečku," řekl tiše, "aspoň se budeš moci v klidu vyspat."
"Děkuju," zašeptala Gina vděčně.
Loki se usmál a konečně našel odvahu podívat se své milence do tváře.
Gině pořád připadal strašidelný, ale jeho úsměv ten dojem aspoň trochu rozmělnil.
Sledovala, jak se mění zpět do své normální podoby. Stulila se mu do náruče, když si k ní lehl a během několika minut usnula.
Loki ji držel v objetí a přemýšlel. Právě použil svou jotunskou formu, aby pomohl a nikoli, aby ničil.
"Ne. Já děkuji tobě, Gino," zašeptal ji do vlasů.
----------------------------------------------------------
PS: Kdo poznal Lokiho "No. Thank you." z konce Thor:TDW, má malé bezvýznamné plus :D
