Princ a hvězda

3. kapitola

  Přestěhování naštěstí netrvalo dlouho. Nejvíce vrásek sluhům zabraly knihy a stohy pergamenů, hlavně díky Crimsoninému obsesivnímu poskakování všude okolo.

  Její nové komnaty byly o fous větší, než předchozí, a dokonce měly balkon, ze kterého se mohla rozhlédnout po celém Křišťálovém království.
  Zbytek odpoledne zabila úklidem, tříděním knih a periodickými záchvaty paniky, kdykoli si vzpomněla na svůj nový úkol.
  Spát šla pozdě a celou noc se převalovala.

  Ráno se trhnutím vzbudila. Chvíli zírala na stěnu naproti své postele, než se jí podařilo vzpamatovat se.
  Absolutně nevěděla, co má dělat.
  Princezna ani princ ji nedali žádné instrukce.
  Vyskočila z postele a šla se aspoň umýt, aby byla připravena na cokoli, co ji dnešní den přichystá.         Dosušovala si poslední mokrá místa v srsti, když na její dveře někdo zaklepal.
  "Ano?" zahulákala.
  Do dveří strčil hlavu strážný.
  "Jeho Výsost si přeje, aby jste se k němu připojila na snídani."
  "Už letím," vyhrkla Crimson.
  Rychle si přečísla hřívu, vrhla na sebe poslední pohled do zrcadla a pak se vydala vstříc svému osudu.

  Crimson opatrně zaklepala na dveře komnaty nedaleko její vlastní.
  "Dále," ozvalo se zevnitř.
  Zhluboka se nadechla a vstoupila.
  "Vaše Výsosti," uklonila se hned ve dveřích.

  Loki ležel rozvalený ve velké lenošce, před sebou stůl přetékající dobrotami a kolem něj se ochomýtalo několik služebných.

  "Jen pojď dál, malička a posaď se," vybídl ji, "vy můžete jít," obrátil se na služebné.

  Během chvilky byli sami dva.
  Crimson naprázdno polkla. Nervozitou nebyla schopná promluvit.
  Loki ji pobaveně pozoroval, jak ustrašeně sedí a raději čučí do stolu, než na něj.
  "Jaké že je tvé jméno, maličká?" zeptal se jí jemně.
  "Crimson Star, Vaše Výsosti," odpověděla a konečně zvedla hlavu.
  "Nabídni si, přece mi tu neumřeš hlady," přisunul před ní mísu se salátem.
  "Děkuji," řekla a naložila si pomocí levitace na talíř pořádnou porci. Všimla si, že ji Loki zaujatě pozoruje a lekla se, jestli neprovedla nějaké faux-pas.
  "Jak si to udělala?" zeptal se.
  "Co? Tohle?" zarazila se. Zvedla pomocí levitace jeden z hrníčků na stole, Loki přikývl.
  "To přece umí každý jednorožec," poznamenala, když položila hrníček zpět.
  Podívala se na Lokiho roh.
  "Moment..." zamyslela se.

  On je vlastně z jiného světa. Kdo ví, jestli magii ovládá. Ale to by ho portál neproměnil v alicorna, ale třeba v zemního poníka... takže...
  Dostala nápad.
  Zasmála se, Loki se na ni nechápavě podíval, čemu se směje.
  "Myslím, že tu adaptaci na život v Equestrii budeme muset vzít pěkně od základů, Vaše Výsosti."

  Veškerá nervozita jakoby z ní v tu chvíli opadla. Tohle bylo to, co ovládala.
  Najednou pochopila, proč Celestie zvolila pro tenhle úkol právě ji. Jestli má v budoucnu učit na Akademii pro nadané jednorožce, tohle bude její denní chleba.

  "Ve své... ehm, normální podobě ovládáte magii, že?" obrátila se na Lokiho.
  "Ano, moje matka mě ji naučila," odpověděl.
  Crimson se pro sebe ušklíbla.
  "Takže ji musíme upravit tak, aby fungovala jako jednorožčí magie. To by neměl být takový problém."

  Zarazila se, její mozek jel na plné obrátky.
  "Hmm, budu potřebovat papír. A pero," zamumlala si pro sebe. Zvedla se, aby prohledala pokoj, zatímco Loki ji nechápavě pozoroval, zvědavý, co má tohle všechno znamenat.

  Fascinovalo ho, jak se najednou z malé vystrašené klisničky stala sebevědomá jednorožka. A líbilo se mu to.

  "Ha!" vybafla a vrátila se ke stolu s pergamenem a perem.
  Začala něco škrábat na pergamen a mumlat si pro sebe, ztracena v myšlenkách.
  "Ehm... můžu si na chvíli sednout vedle vás?" zeptala se nervozně.
  Loki přikývl a uvolnil jí místo vedle sebe na lenošce.
  Opatrně si sedla vedle něj. Položila pergamen na stůl, zhluboka se nadechla a začala vysvětlovat, jak funguje jednorožčí magie.

  Uběhlo několik hodin a Loki byl schopný ovládat svůj roh, levitovat objekty a pár lehčích kouzel.
  Cítil se skvěle, když měl znovu možnost používat magii. Mít v rukou, nebo spíše kopytech, zpátky aspoň kousek své moci.
  Hrál si s několika šálky, levitoval s nimi ve vzduchu, Crimson vedle něj zase cosi freneticky čmárala na pergamen a mumlala si pro sebe.
  "Iluze... sakra, to není můj obor... ale v knihovně určitě něco bude... to půjde..."
  "Uklidni se, maličká," řekl Loki a položil ji kopýtko na rameno, při tom doteku sebou trhla. Hleděla na něho doširoka otevřenýma očima a on si až teď všiml, jakou mají barvu.
  Zelenou.
  Stejně jako jeho.

"Za dnešek si toho zvládla dost a já ti za to děkuji," usmál se na ni, "teď si běž odpočinout. Zítra tě budu opět očekávat na snídani."
"Ano, Vaše Veličenstvo," odpověděla.

  Zvedla se z lenošky, sebrala těch pár pergamenů, co popsala a vydala se ke dveřím.
  Ještě než opustila princovy komnaty, obrátila se.

  "Pokud mě budete potřebovat, budu buď u sebe nebo v knihovně."

  Loki přikývl.

  "Budu se těšit na zítřek, Crimson," mrkl na ni ještě, Crimson při tom pohledu polilo horko a cítila, jak rudne.
  Rychle vyběhla z komnaty, Loki se jen zasmál.

  Ta malá klisnička se mu začínala zamlouvat.

---

  Sotva za ní zapadly dveře jejího pokoje, šla prohledat Crimson svoje zásoby jídla. Přemýšlela, že princi navrhne, aby k snídani připojil i oběd, jestli u něj bude trávit tolik hodin.

  Ležela na posteli a chroupala mrkev, když ji hlavou proletěl nápad. Zbytek zeleniny málem zhltla na jeden zátah, vyskočila z postele, rychle se upravila, našla pod hromadou papírů na jednom křesle svou sedlovou brašnu a vydala se ven.

  Vyběhla z paláce do ulic města. I když už tady žila několik měsíců, stále ji znervózňovaly zdravící stráže. Připadala si spíše jako palácový inventář než jako právoplatný obyvatel.

  Co ji ale neznervózňovalo vůbec, byla knihovna Křišťálového království. Tam si připadala jako doma. A to doslova.
  Její otec koneckonců vlastnil a provozoval v Canterlotu knihkupectví.

  Pozdravila knihovnici, ta se hned rozzářila.
  "Slečno Star, tak copak dneska? Něco konkrétního nebo se jdete jen tak podívat?"

  "Něco o iluzích," vyhrkla Crimson.
  "Už vás omrzely živly?"
  "Není pro mě," odpověděla jednorožka.
  Knihovnice pokývala hlavou a na chvíli zmizela mezi regály.

  Trvalo to docela dlouho, než se vrátila s obrovskou bichlí.
  "No do prkenné ohrady," zaklela Crimson tiše, když před ní knihovnice položila knihu na pult.
  "Od zrcadla po klon. Teorie iluzionárních kouzel," přečetla si titul.
  "Mělo by tam být vše, od základů, až po nejsložitější kouzla," řekla knihovnice.
  "To věřím," poznamenala Crimson, když znovu pohledem přejela tloušťku knihy.
  Pokusila se nacpat si ji do sedlové brašny, ale nepovedlo se. Raději ji tedy odlevitovala před sebou.

  "Tak snad vám bude k užitku," usmála se knihovnice, když jednorožka opouštěla knihovnu.
  "Mockrát děkuju," křikla ještě Crimson a vydala se zpátky do paláce.

---

  Seděla u stolu ve své komnatě a hypnotizovala knihu před sebou.
  "Tak, hvězdo. Teď se ukaž, jak rychle umíš číst," řekla si pro sebe a otevřela knihu na první kapitole.

Princ a hvězda

2. kapitola 

 Druhý den ráno se Loki připojil k oběma princeznám na snídani.
  Princezna Cadence rozhodla, že raději projedná princovu prosbu o azyl neformálně nad dobrým jídlem.

  Princezna Celestie seděla v čele stolu.
  Působila mocným a majestátním dojmem a přitom z ní byla cítit blahosklonnost a něžnost. Loki se neubránil myšlence na svou matku, královnu Friggu.

  Rychle vylíčil svou verzi příběhu, přesně tak, jak ji přednesl včera princezně Cadence.

  Celestie se zamyslela.

  "S azylem není problém," začala, "bude mi ctí pohostit vás v naší zemi, ať už zde v Křišťálovém království nebo v královském sídle v Canterlotu. Je zde ale jiný problém..."

  Loki zpozorněl.

  "Portál, kterým jste se sem dostal se otevírá pouze v určitou dobu," vysvětlila Celestie, "teď je zavřen a znovu se otevře až uplyne vymezený čas."

  "A ten je jak dlouhý?" zeptal se Loki.

  "30 našich měsíců," odpověděla princezna Cadence.

  Loki přikývl, že rozumí.
  30 měsíců. Netušil, kolik je to v přepočtu na midgardský čas, ale určitě to bylo více jak rok. To mu vyhovovalo. Aspoň jedna věc z jeho původního plánu zůstane nezměněna.

  "Jsou dvě možnosti," navázala princezna Celestie, "buď se nám podaří vymyslet způsob, jak vás dostat zpátky nebo tu budete muset vydržet, než se portál znovu otevře."

  "Zatím bych tomu nechal volný průběh," poznamenal Loki.
  Dvorně se uklonil oběma klisnám.
  "Budu vám hluboce zavázán, Vaše Výsosti, za vaši pohostinnost a laskavost."

  "Potěšení je na mé straně," usmála se Celestie, "ale teď se pustíme do jídla. Dobrou chuť k vaší první equestrijské snídani."

  Loki se konečně zaměřil na jídlo před sebou. Už umíral hlady.
  Naložil si různé dobroty na talíř, když ticho přerušila princezna Cadence.

  "Princ bude potřebovat doprovod. Aspoň na pár prvních týdnů, než si přivykne."

  "Máš pravdu," přisvědčila Celestie, "ale kdo?"

  Obě princezny se zamyslely, po chvíli se ale tvář Celestie rozzářila.

  "Crimson."

  Loki netušil, co to znamená., ale tušil, že se to brzy dozví.

---

  "Aaaaaaaarrrrgggg!"
 
  Crimson zabořila hlavu do kopyt a oddala se totální frustraci. Už tyhle kouzla dnes studovala několik hodin, celkem jim věnovala týden, a pořád jim nemohla přijít na kloub.
  Z jejího utrpení ji vytrhlo zaklepání na dveře.
  "Ano?" zvedla hlavu.
  Dveře se otevřely, dovnitř nakoukl jeden ze sluhů.
  "Princezna Cadence si žádá vaši přítomnost, slečno."
  Crimson si odfrkla. Aspoň něco ji konečně vytrhne od těch šílených formulí.
  "Už běžím," odpověděla.

  Když vstoupila do trůnního sálu, překvapilo ji, že kromě princezny Cadence je přítomna i princezna Celestie a jí neznámý hřebec.
  Poklonila se.
  "Crimson Star, tak ráda tě opět vidím," usmála se na ni princezna Celestie, "jak se daří?"
  "Když nepočítám inter-elementární transfigurační kouzla, která mi už asi týden kradou spánek, tak relativně dobře," odpověděla upřímně Crimson.
  "Vím, že je nakonec zvládneš," ujistila ji Celestie.
  "Teď ale pro tebe máme jiný úkol," vložila se princezna Cadence.
  "Vaše Výsosti," obrátila se na hřebce po jejím boku, "dovolte mi představit vám Crimson Star. Crimson," oslovila jednorožku, "tvým úkolem bude doprovázet prince Lokiho, aby se tu cítil jako doma."
  Crimson naprázdno polkla.
  "Jak je vaším přáním, Výsosti," uklonila se před princem.
  Loki se zájmem pozoroval mladou klisničku. Vypadala roztomile, byla slušně vychovaná a zřejmě se pohybovala na královském dvoře už nějakou chvilku. A ačkoli se jevila malá a křehká, cítil z ní určitou sílu. Způsob, jakým mluvila s oběma vládkyněmi dával znát, že s nimi má bližší vztah než kdyby byla obyčejná poddaná.

  "Akorát tě budeme muset přestěhovat blíže k princovým komnatám," dodala Cadence.
  "A moje studium?" zeptala se Crimson.
  "Myslím, že i na to se najde čas," ujistila ji Celestie, "profesora Silver Clouda jsem o tvém novém úkolu už informovala."
  "Děkuji, Vaše Výsosti."
  "A teď se jdi přestěhovat do svých nových komnat," propustila ji Cadence.
 
  Crimson se naposledy uklonila všem třem vladařům a už se měla k odchodu, když ji Celestie zarazila.
  "A Crimson, fígl je v lineární posloupnosti elementů."
  Klisnička zalapala po dechu a pak se rozesmála.
  "Děkuji!" křikla ještě a vyběhla z trůnního sálu.

Kniha, která tě rozbrečí

  Je spousta knih a příběhů, které se mnou dokáží pohnout nebo ze mě vymáčknout slzy, ale jedna stojí vysoko nad nimi.

Harry Potter a Relikvie Smrti

  Každý konec je těžký. Obzvláště když končí něco, co vás provází kus života a doslova se vyvíjí s vámi.
S potterovskou ságou jsem rostla. A to doslova. Potteří svět byl můj první fandom.
Když jsem četla první knihu, bylo mi 14. Když jsem viděla poslední film, bylo mi skoro 25.

  Ale každý příběh jednou končí. A tenhle konec byl obzvláště hořký...

  Protože obsahoval smrt mé milované postavy.

"After all this time?" 
"Always," said Snape. 

  Smrt Severuse Snapea a zvláště kapitola Princův příběh mi vždy způsobí, že mám knedlík v krku a slzy na krajíčku.
  I po těch letech.
  Severus byl prvním případem lásky k fiktivní postavě. Tu postavu jsem měla ráda už v první knize a postupem času, s dalšími díly, jsem jí začala propadat víc a víc, což vyvrcholilo s pátým dílem, kde jsem po kapitole se Snapeovou vzpomínkou mohla čestně prohlásit, že toho fiktivního muže miluji. Nebo tak něco (znáte to, praštěný fangirls a jejich "lásky").

  Jeho smrt v sedmém díle mě vykolejila. U knihy, už tak nabité emocemi, jsem řvala jak malé dítě. Několik dní jsem to rozdýchávala. V kině mě při téhle scéně musela kamarádka Lucy držet za ruku, abych to zvládla.

Tohle vše už opadlo. Můj život se posunul dál, mám nové "fangirl crushe".

Ale když příjde na Severuse a kapitolu Princův příběh z Relikvií, musím říct:

"Po všech těch letech?"
"Navždy..."

PS: Myslím, že vám to už došlo, dámy a pánové.
      Snape a Loki... najdi pět rozdílů ;-)
      Mimochodem, Thora jsem poprvé viděla ve stejném roce jako Relikvie :)

Kniha, která tě rozesměje

Tak tady mám jasno :)

Betty McDonaldová - Co život dal a vzal

  Tuhle knihu mi kdysi dávno podsunula mamka a já se do ní hned zamilovala. A tak jsem se stala třetí generací žen v naší rodině, které tuto knihu zbožňují. Protože u nás to zřaly všechny baby :D

  Tahle kniha je pro mě papírovou verzí hrnku horkého kakaa, čokolády, huňatého županu a chlupatých ponožek. Stačí zalézt do postele, otevřít na libovolné straně a hned je člověku na světě líp.
Lehce ironický, ale stále silně lidský humor se kterým autorka popisuje svůj boj s životními peripetiemi jako je nezaměstnanost, výchova dvou dcer coby svobodná matka a hlavně hospitalizace v tuberkulozním sanatoriu, mě vždycky dostane.

  U nás vyšla kniha jako soubor tří knih, které byly v Americe vydané samostatně - Kdokoli může dělat cokoli, Morová rána a Dusím se ve vlastní šťávě.

  Mou nejoblíbenější je Morová rána, tedy právě příběh, který se odehrává v tuberkulozním sanatoriu.
Tahle část hodně ovlivnila můj smysl pro humor, takový ten lehce cynický, ale stále příjemný. A naučila mě, že je lepší se svým problémům vysmát, než se jimi nechat stáhnout ke dnu nebo se nimrat ve svým bolístkách. Protože vše zlé je k něčemu dobré (když už k ničemu jinému, tak jako námět na dobré historky k obveselení kamarádů).

  Kniha je psaná lehce a čtivě, postavičky jsou tak kouzelně obyčejné (jak ty "hodné", tak "zlé") a dokáží přirůst k srdci (mými favority je Kimi Sanbo (mimochodem, její pravé jméno je Monica Sone a je to spisovatelka) a Eileen Kelly).

  Jak jsem již říkala, u nás tuto knihu milovaly tři generace žen a pamatuji si na večery, kdy jsme s babičkou a mamkou seděly nad kafem u stolu a mamka předčítala (nejčastěji kapitolu Kimi, příhoda s cukrovou vodou a natáčkami mě dokáže odbourat dodnes) a všechny tři jsme se smály, nebo jsme se oslovovaly "hláškami" z knihy.

  Jediné, co mě mrzí je, že jsem přišla o svou ohmatanou a očtenou verzi, ze které sice už vypadávaly listy, ale která se u nás dědila.

  Ale jednou si pořídím svou vlastní verzi, protože tahle kniha je nutnost.

  A aspoň jednou by si ji měl přečíst každý, kdo se chce zasmát nebo zjistit, že i přes vše špatné je vlastně na světě krásně.

PS: Jo, a taky žeru Tři muži ve člunu od Jeromeho K. Jeromeho a Literární poklesky od Stephena Leacocka. Pokud hledáte suchý britský humor, s těmito dvěma kousky nemůžete minout!

Kniha, kterou jsi dostala jako dárek

Tahle kniha je trochu jiná, protože to není kniha ke čtení (kromě obsáhlého úvodu), ale spíše k prohlížení.
Dostala jsem ji k narozeninám od svého přítele, protože velice rychle pochopil, jak moc mi tímhle udělá radost.

Ivan Lendl: Alfons Mucha

"Reprezentativní publikace je i katalogem výstavy plakátů Alfonse Muchy z unikátní sbírky Ivana Lendla, která čítá na 120 plakátů. Kromě plakátů, kalendářů a dekorativních panó je doplněna o 50 reprodukcí přípravných skic k některým významným plakátům a unikátní fotografie. Celkem obsahuje 150 reprodukcí plakátů, kalendářů a dekorativních panó."

S Muchovou tvorbou jsem se setkala někdy na základní škole a byla to láska na první pohled. Díky němu jsem já, která se do té doby vyjadřovala pohybem a zpěvem, vzala do ruky tužku a zkusila něco čmárat. A jeho tvorba mě pak od té chvíle provázela všude.

Tahle kniha je pro mě tedy něčím jako Svatým Grálem. Chronologicky seřazené plakáty mapují Muchovu tvorbu od Gismondy až po plakáty nakreslené po návratu do Čech, stačí jen otevřít a nechat na sebe působit kouzlo secese.

Nad touhle knihou dokážu strávit hodiny a hodiny jen listováním a studováním detailů, a vůbec nevadí, že už stejně všechny ty plakáty znám nazpaměť.

Princ a hvězda

1. kapitola

  Princezna Cadence nemohla uvěřit svým očím.

  Před jejím trůnem stáli dva jednorožci z královské stráže a mezi sebou hlídali šedého hřebce s černou hřívou.

  Alicorního hřebce.

  Který se prý před chvíli objevil díky zrcadlovému portálu.

  Loki se pro sebe pousmál. Během přesunu z místnosti, kde se zjevil, velmi rychle podle chování stráží, a teď i růžové klisničky na trůnu pochopil, že hřebec jeho vzhledu zde asi není úplně normální, a rozhodl se toho plně využít.

  "Omlouvám se za rozruch, který jsem asi způsobil, Výsosti," začal sladce. Ne nadarmo se mu přezdívalo Stříbrný jazyk.

  "Je pravda, že váš příchod byl poněkud... neočekávaný," usmála se Cadence. 

  Napřímila se.

  "Mé jméno je princezna Mi Amore Cadenza a jsem vládkyní tohoto království. Křišťálového království v zemi zvané Equestria, abych byla přesná. Smím se zeptat na vaše ctěné jméno?"

  Loki se usmál a lehce se uklonil.

  "Mé jméno je Loki. Jsem synem Odina, vládce Asgardu." 

Sice to byla lež, ale předpokládal, že mu projde. S Odinem byl teď spíše na nože, ale to se tady nikdo nemusí dozvědět. 

  "K mému smutku je ale situace v Asgardském království natolik vyhrocená, že jsem se v rámci zachování svého života rozhodl raději ukrýt před nepřáteli, kteří usilují o můj krk a zároveň i korunu. Přece jen jsem jedním ze dvou nástupců krále," usmál se oslnivě.

  "Oh, ano, to chápu," přisvědčila Cadence.

  "Chtěl jsem se původně přemístit do říše Midgardu," pokračoval dál ve svém monologu, "jak tomu říkají..." teatrálně se zamyslel, "A! Země! Bohužel jsem ale zvolil špatný portál a skončil zde."

  Cadence pokývla hlavou.

  Loki se svůdně ušklíbl. Čas vybalit na stůl esa.

  "Teď už víte, proč jsem se ocitnul zrovna zde. Tímto bych vás poníženě chtěl požádat o azyl."

  I když byl v podobě hřebce, stále ho obklopovala jakási okouzlující aura a on jí dokázal plně využít. Jeho slova odkapávala jako med a čím víc mluvil, tím víc mu princezna podléhala. 

  "Pokud by to záleželo na mně, samozřejmě bych souhlasila," začala Cadence, "ale budu se muset v této záležitosti poradit s princeznou Celestií, vládkyní Equestrie. Bude však mým potěšením, budete-li do té doby mým hostem."

  Loki se usmál a dvorně se poklonil.

  "Budu vám zavázán, Vaše Výsosti." 

  Nečekal, že se mu povede vyhrát hned prvním tahem, ale tohle byl dobrý začátek.

  "Stráže," zavelela Cadence, "zaveďte Jeho Výsost do komnat pro hosty."

  "Ještě jednou děkuji," pokynul Loki princezně, než opustil v doprovodu dvou jednorožců trůní sál.

---

  Komnaty pro hosty byly skvostné. Přesně tak, jak se mu to líbilo. 

  Natáhl se na postel. 

  Přemýšlel.

  Být hřebcem nakonec nebylo tak hrozné, přece jen už se v různá zvířata měnil v minulosti. Sice by měl raději svou humanoidní formu, ale na druhou stranu to mohlo být i horší. 

Spíše byl vděčný, že mu zůstalo to správné pohlaví. Neměl zrovna chuť zopakovat si s některým ze zdejších hřebců "aféru Svadilfari", kdyby přišlo na lámání chleba.

  Teď ještě počkat, jak se mu povede s vládkyní Equestrie. Předpokládal, že mocná královna bude odolnější vůči jeho kouzlům, než mladá princezna, ale i tak měl v plánu využít maximálně své schopnosti.

  Usmál se.

  Zítra ho čeká náročný den, i když se zatím situace vyvíjí k jeho spokojenosti.

Neoblíbená kniha

  Mám takový nepříjemný zvyk, co se knížek týče.
  Položte přede mě knihu a já ji přečtu do konce. I kdyby byla sebe-blbější.

Pouze u jedné knihy se mi to nepovedlo...

Twilight.

  Dalším mým nepříjemným zvykem je, že občas čtu i knihy, ke kterým bych se sama dobrovolně nedostala, ale protože o nich všichni mluví, tak mě přemůže zvědavost. Říkejme tomu třeba "poznej svého nepřítele".

  Tahle kniha je tupá... tak strašně tupá, že jsem ji někde kolem stránky 70 musela odložit, protože už jsem opravdu nemohla dál.
  Chápu, o co autorce jde.
  Ale do prdele makové, opravdu někoho baví několik desítek stran, kdy na sebe dva hlavní hrdinové civí a opakují dokola ten samý monolog, kterému by bohatě stačil jeden odstavec o pěti maximálně šesti řádcích?

  Přiznám se, že ačkoli jsem založením spíš cynik a pokud jde o romantiku a lásku, preferuji spíše jiné přístupy, dokážu si užít (a někdy i vyhledávám) tu cukrkandlovou romantiku panenských fanficů (páč tenhle typ fanficů většinou píšou panny, přímo to z nich čiší), kvůli jejich kouzelné naivitě.

  Twilight je tupý. Blbý. Nemá chuť ani vůni. Nevyvolává emoce. Ani kladné nebo záporné. Twilight jenom nudí...

Ale zas je to skvělý toaletní papír!

Oblíbená kniha

“There was Eru, the One, who in Arda is called Ilúvatar; and he made first the Ainur, the Holy Ones, that were the offspring of his thought, and they were with him before aught else was made.”

Má oblíbená kniha?

Silmarillion. Bez zaváhání.

  Mám ráda Pána Prstenů, Hobita i další sáhodlouhý zástup knih, ale obří nedokončené mistrovské dílo
J. R .R. Tolkiena, které po jeho smrti dal dohromady jeho syn Christopher a vydal v roce 1977, v mém srdci stojí na vrcholu žebříčku co se Tolkienovy tvorby týče.
  A to z několika důvodů.

  Miluji velké epické kosmologické mýty.
  Příběhy hrdinů větších než život na pozadí nedozírných vesmírů.
  Příběhy plné postav i postaviček, míst, dat, které se můžu učit nazpaměť a pak s nimi prudit své stejně postižené kamarády nebo i lidi, které to vůbec nezajímá (ne nadarmo jsem si za blahých dob WoW nejvíce cenila svého titulu Loremaster).

  Silmarillion to splňuje bezezbytku. Obzvláště, pokud si člověk rozšíří obzor knihami typu "Kniha nedokončených příběhů" a "Kniha ztracených pověstí", které obasuhují dopňující informace a verze příběhu, které se nedostaly do "oficiální" podoby. Tam člověku dojde, jak obrovský (a v podstatě nesplnitelný) byl Tolkienův sen ohledně stvoření Ardy a její historie.

  Ačkoli se jedná o fantasy knihu, může se svým rozsahem a záběrem směle řadit vedle kosmologické eposy typu Edda, Mabinogion, Kalevala nebo Máhabharáta.

No, a pak samozřejmě příběhy. Dva.

"Sbohem země a obloho!
Vděčím ti přece za mnoho,
ty požehnaný severní kraji
kde bílé nožky přebíhají
Lúthien Tinúviel,
té nejkrásnější již kdo zřel.
I kdyby svět se do zkázy zřítil
a propadl se do nebytí,
přece je dobré, že byl stvořen
večer a úsvit, země, moře -
neboť byla i Lúthien."

  Žalozpěv Leithian, Propuštění z pout. Nebo-li Beren a Lúthien.
  Dle mého názoru nejkrásnější milostný příběh vůbec. Balancující lásku, žal, naději i akci.
  Příběh, jehož následky ovlivňují budoucí utváření dějin.
  Příběh, jehož hlavními leitmotivy jsou sebeobětování pro milované a spojení dvou elementů, které nikdy neměly být spolu, ale tím, že se vzepřely, vytvořily naději pro jiné.

A Lúthien je badass. Bez keců :D

"A Túrin Turambar turún' ambartanen."

Narn i Hîn Húrin, Příběh Húrinových dětí.

  Temný a tragický příběh dvou sourozenců, sestry a bratra, ze kterého na hony čiší Tolkienova inspirace severskými mýty, Prstenem Nibelungů v tomto případě.

  Oblíbenost tohoto příběhu je u mě navíc podpořena nádhernou skladbou Kristiny "Orsejky" Nohavicové "Nienor Níniel".

(poslechnout si ji můžete zde: http://pisnestredozeme.cz/song?songid=129 )

Takže teď už víte, jaká je má oblíbená kniha.

The Book Challenge

Tuto báječnou věc jsem objevila díky spolubojovnici z jistého fora (díky Aidrien!) a řekla jsem si, proč ne. Zkusíme to.
Knih jsem přečetla dost, tak snad se mi podaří splnit všechny body.

A třeba se Vy o mé maličkosti dozvíte něco, co jste ještě nevěděli ;-)

A co náš čeká?

Oblíbená kniha
Neoblíbená kniha
Kniha, kterou jsi dostala jako dárek
Kniha, která tě rozesměje
Kniha, která tě rozbrečí
Kniha, která tě děsí
Kniha, ze které ti je špatně
Kniha, kterou jsi nenáviděla
Kniha, kterou jsi milovala, ale teď už ne
Kniha, která tě zklamala
Kniha, která tě překvapila
Kniha, kterou ti doporučil někdo z rodiny
Kniha, o které sis myslela, že ji nebudeš mít ráda, ale nakonec tě nadchla
Kniha, kterou jsi napoprvé nepochopila
Kniha, o které by sis přála, abys ji nikdy nečetla
Kniha, kterou nikdo neměl rád, ale tys ji milovala
Kniha, o které si myslíš, že by ji mělo přečíst víc lidí
Dětská kniha, kterou by měl přečíst každý dospělý
Kniha, ve které bys chtěla žít
Kniha, která změnila tvůj názor na něco
Kniha, kterou máš ráda, ale jsi v rozpacích, když to musíš říct
Kniha, o které říkáš, že jsi ji četla, ale není to pravda
Kniha, kterou si chceš dlouho přečíst, ale ještě ses k tomu nedostala
Nejpodceňovanější kniha
Nejpřeceňovanější kniha
Nejdelší kniha, jakou jsi kdy četla
Nejkratší kniha, jakou jsi kdy četla
Oblíbená kniha zahrnující nějakou historickou událost
Oblíbená kniha, která zahrnuje zvíře jako jednu z hlavních postav
Oblíbený autor
Oblíbená kniha oblíbeného autora
Oblíbená série
Nejoblíbenější kniha z oblíbené série
Kniha od autora, od něhož jsi četla víc jak pět knih
Kniha, kterou jsi četla víc jak třikrát
Oblíbená romance
Oblíbená kniha dětství
Oblíbená kniha, kterou jsi četla ve škole
Oblíbená non-fikce
Oblíbená kniha od klasika
Oblíbená sbírka poezie
Oblíbené drama
Oblíbený komix
Oblíbená kuchařka
Oblíbená kniha, podle které se natočil film
Kniha, kterou by sis přála vidět jako film
Příběh, o kterém by sis přála, aby byl napsán
Oblíbený citát z oblíbené knihy
Oblíbený citát o knihách
Kniha, jejíž název tě zaujal na první pohled
Kniha, jejíž obálka tě zaujala, ale příběh byl příšerný
Kniha, kterou jsi naposledy četla
Kniha, kterou právě čteš
Kniha, kterou se chystáš číst
Nejlepší kniha, kterou jsi letos přečetla
Oblíbená mužská postava
Oblíbená ženská postava
Postava, kterou nemůžeš vystát
Nejlepší kniha pro čtení v určitém období (jaro, léto, podzim nebo zima)
Kniha českého autora, kterou jsi četla nedávno