čtvrtek 19. dubna 2012

Nejlepší nápady mě napadají před spaním (nebo ve sprše)

Nedávno jsem se někde dočetla, že Salvátor Dalí usínal na židli s lžičkou v ruce a kovovým kbelíkem pod nohami. Když pořádně zabral, lžička mu vypadla, udeřila o kbelík, to ho vzbudilo a on tak byl schopný zaznamenat si své snové vize hned po probuzení, dokud je ještě nezapomněl.
Taky bych něco takového potřebovala... nebo jen obyčejný bloček u postele a schopnost překonat svou lenost a zaznamenat si, co že mě to právě napadlo.
Proč tu tak zdlouhavě fňukám? Protože díky své blbosti jsem přišla o další povídku. Ležím si, pomalu usínám a v mozku mi jako jemné vlnky na říčce běží slova, věty, souvětí téměř dokonalé povídky (no tak dobře, dokonalé ne, ale něčeho publikovatelného, co má hlavu a patu, že?). Kdybych nebyla blbá, tak se zvednu a zapíšu si to. Ale protože jsem blbá, tak jsem usnula a do rána věděla tak maximálně kdo že v tom má vystupovat za postavy...
Akorát nevím, jak vyřešit vizionářské záchvaty ve sprše...