úterý 23. srpna 2011

Nech mě dívat se...

Songfic podle textu Stripped od Depeche Mode, inspirovaný scénou z kapitoly Prince´s Tale z knihy Harry Potter and Deathly Hallows.


Stál na břehu řeky ve stínu jednoho z rozvětvených stromů a toulal se ve svých vzpomínkách. Dělával to tak každý rok, každý rok, když skončila škola a on se mohl vrátit do své samoty v domku na Tkalcovské ulici. Vždy na začátku léta vyšel na své oblíbené místo, které měl spojené s ní, a ztratil se ve vzpomínkách.

Pojď se mnou
Do korun stromů
Budeme ležet na trávě
a necháme hodiny plynout

Vzpomínal, jak tu s ní sedával. Jeho život se za ty roky, co nebyla, hodně změnil. Tohle místo však zůstalo skoro nezměněné, protože o něm málokdo věděl.

Vezmi mou ruku
Vrať se zpátky na zem
Zmizíme
Jen na jeden den

Vždy, když s ní sedával pod tím stromem, jeho mizerný život jakoby najednou mizel v dáli. Existoval jen on, ona a zelené přítmí, které je obklopovalo.

Metropolis
Nemá na tohle nic
Dýcháš výpary
Okusil jsem je, když jsme se polibili

Fascinoval ho ten kontrast. Stačilo popojít jen pár kroků a před sebou měl malé zaprášené dělnické domky snad z přelomu minulého století a za nimi se tyčící komín továrny. Ale tady, tady byl kus čisté přírody. Tak čisté a přirozené, jako byla ona.

Vezmi mou ruku
Vrať se zpátky na zem
Kde všechno je naše
aspoň na pár hodin

Ano, jen on a ona. Na pár hodin nic jiného neexistovalo. Mohl s ní mluvit o všem a ona s ním také.

Nech mě dívat se, jak se svlékáš až na kost

Až v průběhu let si uvědomoval, jak moc mu tehdy odhalila ze svého nitra. Když nastoupili do školy, něco jakoby se mezi ně postavilo. Už to nebylo jako předtím. Ale když školní rok skončil a oni se zase začali scházet pod „svým“ stromem, vše bylo tak, jak má být.

Nech mě dívat se, jak se svlékáš až na kost
Nech mě poslouchat, jak mluvíš jen pro mě.

A teď tu stál sám. Nic už nebude jako dřív. Byla pryč. A on tu stál, jako každý rok, na stejném místě a po tváři mu stékaly slzy.

Nech mě dívat se, jak se svlékáš až na kost
Nech mě poslouchat, jak pláčeš jen pro mě...

První ranní cigareta

Drabble o jednom zvláštním kuřákovi...


Je to můj ranní rituál.
Sotva vstanu, vezmu ze stolku krabičku cigaret a zapálím si. Dělám to dřív, než si udělám snídani nebo zajdu na záchod.
Kdo nikdy nekouřil, nepochopí ten pocit, kdy se vám nikotin rozproudí krví po těle, dostoupí až do vašeho mozku a způsobí jemné motání hlavy.

První ranní cigareta.
Má svou specifickou chuť. Žádná, kterou ten den vykouřím, nechutná stejně jako tato...

Tahle ale tentokrát chutná jinak. Včera byl totiž úplněk. Včera v noci jsem nespal. Včera se něco změnilo...

Zamyšleně popotáhnu. Tahle cigareta chutná jinak. Protože mám stále na prstech krev. Krev mé první oběti..