úterý 23. srpna 2011

Nech mě dívat se...

Songfic podle textu Stripped od Depeche Mode, inspirovaný scénou z kapitoly Prince´s Tale z knihy Harry Potter and Deathly Hallows.


Stál na břehu řeky ve stínu jednoho z rozvětvených stromů a toulal se ve svých vzpomínkách. Dělával to tak každý rok, každý rok, když skončila škola a on se mohl vrátit do své samoty v domku na Tkalcovské ulici. Vždy na začátku léta vyšel na své oblíbené místo, které měl spojené s ní, a ztratil se ve vzpomínkách.

Pojď se mnou
Do korun stromů
Budeme ležet na trávě
a necháme hodiny plynout

Vzpomínal, jak tu s ní sedával. Jeho život se za ty roky, co nebyla, hodně změnil. Tohle místo však zůstalo skoro nezměněné, protože o něm málokdo věděl.

Vezmi mou ruku
Vrať se zpátky na zem
Zmizíme
Jen na jeden den

Vždy, když s ní sedával pod tím stromem, jeho mizerný život jakoby najednou mizel v dáli. Existoval jen on, ona a zelené přítmí, které je obklopovalo.

Metropolis
Nemá na tohle nic
Dýcháš výpary
Okusil jsem je, když jsme se polibili

Fascinoval ho ten kontrast. Stačilo popojít jen pár kroků a před sebou měl malé zaprášené dělnické domky snad z přelomu minulého století a za nimi se tyčící komín továrny. Ale tady, tady byl kus čisté přírody. Tak čisté a přirozené, jako byla ona.

Vezmi mou ruku
Vrať se zpátky na zem
Kde všechno je naše
aspoň na pár hodin

Ano, jen on a ona. Na pár hodin nic jiného neexistovalo. Mohl s ní mluvit o všem a ona s ním také.

Nech mě dívat se, jak se svlékáš až na kost

Až v průběhu let si uvědomoval, jak moc mu tehdy odhalila ze svého nitra. Když nastoupili do školy, něco jakoby se mezi ně postavilo. Už to nebylo jako předtím. Ale když školní rok skončil a oni se zase začali scházet pod „svým“ stromem, vše bylo tak, jak má být.

Nech mě dívat se, jak se svlékáš až na kost
Nech mě poslouchat, jak mluvíš jen pro mě.

A teď tu stál sám. Nic už nebude jako dřív. Byla pryč. A on tu stál, jako každý rok, na stejném místě a po tváři mu stékaly slzy.

Nech mě dívat se, jak se svlékáš až na kost
Nech mě poslouchat, jak pláčeš jen pro mě...

První ranní cigareta

Drabble o jednom zvláštním kuřákovi...


Je to můj ranní rituál.
Sotva vstanu, vezmu ze stolku krabičku cigaret a zapálím si. Dělám to dřív, než si udělám snídani nebo zajdu na záchod.
Kdo nikdy nekouřil, nepochopí ten pocit, kdy se vám nikotin rozproudí krví po těle, dostoupí až do vašeho mozku a způsobí jemné motání hlavy.

První ranní cigareta.
Má svou specifickou chuť. Žádná, kterou ten den vykouřím, nechutná stejně jako tato...

Tahle ale tentokrát chutná jinak. Včera byl totiž úplněk. Včera v noci jsem nespal. Včera se něco změnilo...

Zamyšleně popotáhnu. Tahle cigareta chutná jinak. Protože mám stále na prstech krev. Krev mé první oběti..

pátek 15. července 2011

Lady´s necklace

Sestřičko!
Lady Sylvanas Windrunner sevřela prsty okolo náhrdelníku. Na dlani jí zářil studený kov a v jeho středu se třpytil jediný safír. Ani ho nemusela obracet, věděla moc dobře, co je napsané na druhé straně: Pro Sylvanas, s láskou navždy, Alleria.

Ten náhrdelník kdysi vypadal jinak. Byly v něm tři kameny a nejstarší z Windrunnerových sester ho dostala od rodičů.
Když Alleria odcházela na tu zpropadenou misi, nechala náhrdelník roztavit a vytvořit z něj tři samostatné. Sama si ponechala ten se smaragdem, mladší sestře Sylvanas dala náhrdelník se safírem a nejmladší Vereesa dostala náhrdelník s rubínem.
Byla to jediná věc, která po kapitánce Quel´Thalaských sil zůstala poté, co zmizela.

Nikdy nezapomene na den, kdy jí Alleria ten náhrdelník dala. Nikdy. Protože to bylo naposledy, co svou milovanou sestru viděla živou.

Sylvanas svůj náhrdelník ztratila, když jí ten řezník Arthas zabil a vrátil ji zpět jako Smrtonošku, aby viděla, jak s Pohromou v zádech ničí její domov a obrací nádherný Quel´Thalas v trosky.

A teď tu stojí a svírá svůj náhrdelník znovu v ruce. Donesl jí ho ten neznámý poutník, prý ho našel v ruinách vesnice, kde dříve Windrunnerové mívaly svůj domov.

Kdyby mohla plakat, už by se jí po tvářích řinuly potoky slz. Ten náhrdelník jí připomenul všechna utrpení, kterými si prošla. Ztráta sestry, smrt bratrů, zničení jejího domova i vlastní smrt. Ale jako Královna Nenmrtvých nesdílela lidské emoce. Místo slz se rozezpívala. Starý nápěv s novými slovy jí odkapával od úst jako křišťálové slzy, naplnil katakomby Podměstí a donutil každého, kdo se zrovna ve městě nacházel, aby se na chvíli zastavil a zaposlouchal se do žalu Královny.

Anar'alah, Anar'alah belore
Sin'dorei
Shindu fallah na
Sin'dorei
Anar'alah
Shindu Sin'dorei
Shindu fallah na

Její píseň byla jako nůž, který bodá do hloubi srdce.
Její píseň byla čistý žal.
Žalozpěv Urozených.

A/N: Originálni, thalassianský text

Anar'alah, Anar'alah belore
Sin'dorei
Shindu fallah na
Sin'dorei
Anar'alah
Shindu Sin'dorei
Shindu fallah na
Sin'dorei
Anar'alah belore
Shindu Sin'dorei
Shindu fallah na
Sin'dorei
Anar'alah belore
Belore 

Anglický překlad

By the light, by the light of the sun
Children of the blood
Our enemies are breaking through
Children of the blood
By the light
Failing children of the blood
They are breaking through
O' children of the blood
By the light of the sun
Failing children of the blood
They are breaking through
O' children of the blood
By the light of the sun
The sun

neděle 3. července 2011

Get started...

Ráda píšu, ráda vyprávím, ráda (se) poslouchám. Takže byla jen otázka času, kdy si založím blog.